Kondenzace - jedna z bolestí našich oken

Jedním z nejvýznamnějších problémů oken je kondenzace. Nevyhýbá se ani klasickým dřevěným ani plastovým oknům. Ani střešní okna renomovaných výrobců nejsou imunní proti tomuto problému.

Při masivní kondenzaci trpí nejen okna, ale i ostatní konstrukce, kterými jsou okna obklopena, parapety, ostění atd. Při dlouhodobém působení zkondenzované vody dochází k poškozování těchto konstrukcí. Zejména se to projevuje skvrnami na nátěrech a omítce, případně opadáváním omítky v místech, která jsou kondenzátem nejčastěji smáčená.

Velmi závažnou a nebezpečnou vadou je výskyt plísní, které jsou též důsledkem nízkých povrchových teplot a kondenzátu na konstrukcích. Plísně jsou mimořádně nebezpečné, protože přímo ohrožují zdraví uživatelů bytů.
V některých extrémních případech na oknech voda nekondenzuje, ale rovnou mrzne.

Pro pochopení kondenzace na skle okna je vhodné následné vysvětlení: „Vlhkost vzduchu je množství vodních par ve vzduchu. V závislosti na teplotě a tlaku se mění kapacita vzduchu pro vodní páru.“
Relativní vlhkost vzduchu je poměr mezi aktuálním množstvím vodní páry ve vzduchu a maximálním možným množstvím při dané teplotě a tlaku (při vyšší teplotě je vzduch schopen pojmout více vodní páry, naopak při jeho ochlazení se toto množství zmenšuje).
Tzv. rosný bod je stav, kdy vzduch je zcela nasycen vodní párou (relativní vlhkost je 100 %). Při přidání další vodní páry nebo ochlazení vzduchu dojde ke kondenzaci, nebo-li přebytečná vodní pára změní skupenství z plynného na kapalné a objeví se voda (kondenzát).

Stejným fyzikálním jevem je i orosení sklenice správně vychlazeného piva - při kontaktu se studeným povrchem sklenice se vzduch ochladí a zmenší se jeho schopnost pojmout vodní páru. Tato přebytečná vodní pára se objeví na sklenici.
Bohužel ve stavebnictví jsou problémy poněkud složitější a většinou se vyskytují souběžně a různě se překrývají a doplňují.

Základními důvody pro vznik kondenzačních poruch (výskytu kondenzace na površích stavebních konstrukcí) jsou:
- důsledky parametrů vnitřního prostředí (teplota, vlhkost, tlak),
- technické parametry oken a okolních konstrukcí.

Podmínky, za kterých dochází ke kondenzaci:
- Při vysoké vzdušné vlhkosti v interiéru dochází ke kondenzaci i při malém ochlazení vzduchu kontaktem s chladnější konstrukcí. Vysoká vzdušná vlhkost je např. v bazénových halách. V bytě ji můžeme pozitivně ovlivnit především dostatečným větráním. Zdrojem vlhkosti je už samotná přítomnost lidí a zvyšuje se při vaření, praní a sušení prádla, existencí akvária či většího množství květin v bytě apod.
- Konstrukce (např. okno, obvodová stěna), nedostatečně izolující vnitřní prostředí od venkovního, může mít na vnitřním povrchu teplotu nižší než předepisuje ČSN. Splnění požadavků uvedených v normě by mělo být zárukou správné funkce jednotlivých částí budovy z hlediska úspor energie a zabránění vzniku tepelně-vlhkostních poruch. Nízké povrchové teploty mohou být důsledkem:

a) nevhodného návrhu parametrů oken či jiných konstrukcí (bazén vyžaduje jinou kvalitu než byt),

b) nekvalitních oken,

c) nekvalitních konstrukcí navazujících na okna,

d) nekvalitního provedení napojení oken na ostatní konstrukce.

Příčiny kondenzačních poruch je možné zjistit velmi jednoduše - měřením teploty a vlhkosti interiéru nebo povrchu stavebních konstrukcí. Tímto způsobem je možno změřit hodnoty teplot a vlhkosti v konkrétních rizikových bodech konstrukcí.

Pro zjištění plošného rozložení teplot na stavebních konstrukcích je možno používat termovizi (termovizní kameru), která zaznamená rozložení povrchových teplot rizikové konstrukce. Výsledky měření termovizní kamerou lze vidět na obr. 5 (pohled na stavební konstrukci) a obr. 6 (termovizní snímek stejné konstrukce). Nejtmavější místa vykazují nejnižší teploty, tedy největší riziko povrchové kondenzace. Tato místa se vyskytují nejen na oknech, ale i na stavebních konstrukcích. Všude však jsou výrazným hygienickým a zdravotním rizikem.

Velmi důležité je vědět, jak rosení oken omezit nebo vyloučit. Na začátku je nutné říci, že vyloučení kondenzace z oken je velmi složité a za extrémních klimatických podmínek téměř nemožné. I při vzniku drobného kondenzátu nesmí dojít k vzniku plísní na oknech nebo okolních konstrukcích.

Omezování kondenzace se skládá z řady opatření:
- omezení interiérové vlhkosti, v kombinaci s optimální interiérovou teplotou (dostatečné větrání - může být umístěno i v rámu oken, minimalizace květin a akvárií, minimalizace mokrých procesů v interiérech objektů - praní, sušení prádla atd., zavírání dveří do koupelen a jejich samostatné větrání),
- při výměně oken dbát na jejich tepelně technické parametry, tj. vyhýbat se podezřele levným nabídkám, případně poradit se s nezávislými odborníkem (ne zástupcem dodavatelské firmy, protože ta vždy chválí své peří),
- kvalitní osazení bez tepelných mostů - spáry kolem oken musí vykazovat optimální tepelně vlhkostní parametry - musí dostatečně izolovat jak proti úniku tepla, tak i proti prostupující vlhkosti.

Ing. Marek Novotný, soudní znalec,
Ing. Kateřina Aubrechtová
www.awal.cz

zdroj: str­echy.mise.cz­