přeskočit na hlavní obsah

Klíčové technologické detaily pro NED domy

/up/images/featured/images/uvod obr.png

ZDĚNÝ NEBO DŘEVĚNÝ DŮM?

Při volbě základního konstrukčního materiálu jsou budoucí stavebníci většinou svázáni řadou věcně překonaných předsudků, které však společnost dodnes vnímá jako nezvratný fakt. A je pouze na architektovi jak dobře dnešní poznatky v oboru stavebních materiálů svým klientům vysvětlí. Tradiční pohled laické veřejnost považuje za „hodnotnější“ zděnou stavbu. Pramení to asi z historického vývoje urbanizace, kdy dřevěné stavby byly postupně nahrazovány zděnými, přechod od roubeného domu k cihlovému či kamennému byl vnímán i jako posun na společenském žebříčku. (Paradoxem při tom zůstává, že uživatelský tepelný komfort kamenného domu je výrazně horší oproti celodřevěnému.) Další „ranou“ dřevostavbám byla nízká kvalita montovaných objektů vyráběných v době plánovaného socialismu. „Likusák“ nebo „teskobarák“ jsou zlidovělé, hanlivě znějící názvy pro montované stavby, původně většinou stavěné jen pro dočasné využití, ale reálně i o několik desetiletí přesluhující svou plánovanou životnost. Pro návrh energeticky úsporných staveb je možné použít jak klasické zděné konstrukce se zateplením tak dřevostavby, proto je zde několik praktických poznatků k řešení problematických detailů u obou typů staveb.

LEHKÁ DŘEVĚNÁ KONSTRUKCE

Ač je podíl dřevěných staveb u nás mnohem nižší než v zemích Skandinávie a západní Evropy, mezi energeticky úspornými stavbami je i u nás jejich podíl vyšší. Je to dáno zejména tím, že do subtilnější nosné konstrukce je možné umístit více tepelné izolace při zachování přiměřené síly stěny. Zatímco nejčastěji používaná zděná stěna tl. 365 má hodnotu tepelného prostupu 0,35-0,43 W/m2K, u dřevěné konstrukce stejné síly je možné dosáhnout hodnoty v rozmezí 0,12-0,22 W/m2K (vč. započtení větrací mezery a zohlednění vlivu tep.mostů). Přes jednoznačně lepší možnosti provedení kvalitní termoizolace, zůstává problémem dřevostaveb s lehkým obvodovým pláštěm zajištění dostatečné neprůvzdušnosti konstrukce pomocí parozábrany . Umístění parozábrany těsně za lícem vnitřní stěny (nejčastěji přímo pod SDK deskou) komplikuje provádění instalačních rozvodů, které je možné s výhodou umístit právě mezi sloupky konstrukce do tepelné izolace. Perforace parozábrany pod každou zásuvkou ve stěně či každým vývodem vody či topení prakticky vylučuje její stoprocentní spolehlivost. Obdobný problém bývá v podkrových (i zděných staveb) kde bývá parozábrana umístěna na rošt pod SDK. Mnohokrát jsem se setkal s dodatečnými změnami svítidel, kdy je bez jakékoli opravy proříznuta slepená a několikrát zkontrolovaná parozábrana, kabelový vývod posunut a konstrukce zpět zaklopena sádrokartonovou deskou ale již bez opravy folie parozábrany. Jelikož osvěta mezi odbornou veřejností (kam dle mého názoru patří i montážní firmy) je asi nedostatečná, neboť často ani dodavatele správně nerozumí funkci jednotlivých vrstev obvodového pláště a někdy i zaměňují difuzně otevřenou folii s parozábranou, lze doporučit řešení, které výše popsaná rizika eliminuje a umožní provádění instalací v konstrukcích bez rizika narušení jednotlivých vrstev konstrukce. Základní zjednodušení vyplývá z pomocného roštu na vnitřní straně obvodové konstrukce, vytvořené buď ze SDK pozinkovaných profilů, nebo dřevěných latí, na něž se montuji interiérové desky. Parozábrana je vložena mezi konstrukci (krokve, sloupky) a tento rošt, takže ve vzniklé dutině je možné provádět veškeré instalace bez zásahu do parozábrany. Po provedení všech instalací a před zaklopením sádrokartonovými či sádrovláknitými deskami je možné dutinu doplnit ještě termoizolací , nejčastěji z minerálních či skleněných vláken, která nejen zvyšuje tepelný odpor, ale také eliminuje vliv tepelných mostů v nosné části konstrukce (v závislosti na jejím řešení). Jediným úskalím je dimenzováni jednotlivých částí izolace před a za parozábranou, které musí sledovat polohu rosného bodu v konstrukci, takže na vnitřní straně – v pomocném roštu – je možné umístit jen menší část tepelné izolace. Použití dřevěné konstrukce pro nízkoenergetický dům je velmi vhodné, širší aplikace dřeva jako plně obnovitelné suroviny je z globálního hlediska žádoucí.

ZDĚNÉ KONSTRUKCE NÍZKOENERGETICKÝCH DOMŮ

Naprostá většina rodinných domů individuálně realizovaných v ČR má těžký obvodový plášť ze silikátových materiálů (pálená cihla, beton, pórobeton). Největší podíl z nich představují stavby zděné z tepelně izolačních pálených keramických bloků (Porotherm, Cilitherm, Hodoterm aj.) nebo lehčeného betonu (Liapor) a pórobetonu ve formě přesných tvárnic (Hebel, Ytong atd.), vhodných pro jednovrstvé zdivo. Zde výrobci nabízejí velmi ucelený systém a rok od roku lepší izolační schopnosti, které se už přiblížily hodnotám doporučeným ČSN 73 05 40-2, je třeba však konstatovat, že žádná jednovrstvá zděná konstrukce požadavkům na tepelný odpor stěny nízkoenergetického domu zatím nevyhoví, ani v jednom z nabízených zdících materiálů se potřebný odpor větší než 4,5 m2/WK nedá ekonomicky dosáhnout. Na nosné zdivo se s výhodou používají i betonové tvárnice a vápenopískové cihly, kombinované pro dosažení požadovaných tepelně izolačních parametrů s izolacemi z polystyrenu nebo minerálních vláken. Menší část domků je stavěna na bázi těžké prefabrikace (TUSCO, Canaba…) ze stěnových a stropních panelů, další část tvoří monolitické stavby do ztraceného bednění z dřevocementových desek (Durisol, Velox) nebo polystyrenu. Cenově jsou všechny výše uvedené systémy velmi podobné, cena se nejčastěji vztahuje na m3 kompletního zdiva nebo na m2 stěny (zejména u panelových technologií). Velice zajímavým zdícím materiálem jsou betonové skořepinové tvárnice s vysokou pevností, dostatečně únosné už při síle zdi 20 cm. Propracovaný systém pocházející z Francie obsahuje řadu tvarovek pro věnce, nadpraží a ztužení nároží. Slabá stěna vlastních vložek (pouhé 2 cm) neumožňuje vedení instalací drážkami ve zdivu, takže se vedou pod vnitřním zateplením z izolačních desek Rigitherm (sádrokarton+polystyren). Stropní podhled je rovněž izolován SDK podhledem. Jedná se tedy o systém s vnitřním zateplením a eliminací tepelných mostů přetažením izolace na navazující konstrukce (strop, vnitřní stěny). Tyto stavby nepracují s žádnou akumulací tepla a mají nulovou tepelnou setrvačnost, takže se rychle ohřívají (ve Francii nejčastěji přímotopem). Žádnou konkrétní realizaci tohoto cenově velmi příznivého systému v našich klimatických podmínkách neznám a tak nemohu posoudit její dlouhodobé fungování. Samotné skořepinové tvárnice spolu s předpjatými stropními nosníky považuji za velmi atraktivní a vysoce ekonomický zdící materiál. Problematickým místem zděných NED je založení zdiva na základech, kde je (stejně jako u běžné výstavby) podceňován tepelný most v patě zdi. U zateplovaných domů se tato část provádí z nenasákavé tepelné izolace (XPS, EPS-perimeter), opatřené odolnou stěrkovou (kamínkovou) omítkou, která vytváří sokl domu. Zejména u staveb ve členitějším terénu, nebo domů s nevytápěným suterénem bývá toto řešení esteticky problematické, proto je vhodnější vložit do paty zdi nosnou tepelně-izolační vrstvu, kterou se popsaný tepelný most přeruší. Na izolaci pod stěnou navazuje tepelně-izolační vrstva podlahy na jedné straně a zateplovaní systém fasády, takže termoizolace doslova obaluje celou stavbu bez přerušení, vznikajícím u výše popsaného zateplování základů z vnější strany. Toto řešení je na první pohled konstrukčně velmi elegantní, naráží však na velmi omezený sortiment použitelných materiálů. Běžné tepelně-izolační desky (PPS , XPS, minerální vlákna) mají nedostatečnou pevnost a vysokou stlačitelnost, vylučující je pro toto použití. Optimálním materiálem zůstává pěnové sklo dodávané na našem trhu v provedení Foamglass perinsul (0,049 W/mK, výpočtová pevnost v tlaku 0,45 MPa). Cena tohoto materiálu je však mimořádně vysoká (cca 2000 - 2500 Kč/m2), takže je většinou nezbytné hledat ekonomičtější řešení. V praxi se nejlépe osvědčuje lehčený beton, z nějž se pod zdivem vybetonuje průběžný pás po obvodě celého objektu a z důvodů dodržení výškového modulu zdících prvků i pod vnitřními nosnými zdmi. Tepelně-fyzikální parametry vyplývají z požadované pevnosti betonu, určené statickými požadavky a mohou být v rozmezí cca 0,06 W/mK až 0,23 W/mK při pevnostech v tlaku 0,2-1,8 MPa. Nevýhodou tohoto ekonomičtějšího řešení je vyšší pracnost na stavbě, daná technologií betonáže nad základovou spárou, kde je třeba realizovat bednění a do něj následně provést betonáž. Při relativně malém objemu se často nevyplatí objednávat lehčený beton z betonárny, ale připravuje se na místě, čímž vzniká menší jistota dodržení správného poměru míchání a tím i všech sledovaných parametrů betonu ( součinitel tepelné vodivosti, pevnost). Z praktických zkušeností mohu potvrdit, že zejména u nezateplovaných staveb z jednovrstvého zdiva se detail přerušení tepelného mostu v patě obvodového zdiva nijak neřeší a občasný výskyt vlhkosti a plísní v rozích nad podlahou může mít příčinu právě zde.

Ing. arch. Pavel Šmelhaus

Zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 354     ne: 333

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb