přeskočit na hlavní obsah

Když odstín podlahy tvoří příroda - Dřevo s barvou dřeva

/up/images/featured/images/farba_dreva.png

Starorůžová, tyrkysová, pomněnková, lila, nachová, vínová smaragdová, a jistě vás napadne spousta poetických i prostých názvů, které člověk vymyslel pro pojmenování barev. Pro měření barevnosti se používá několik metod, barevné podání fotografií je jednou z jejich nejbedlivěji sledovaných kvalit a každý ví, že látka vypadá na denním světle jinak než při zářivkovém osvětlení v obchodě. Jakou  barvu však má dřevo?

Již děti ve školce, chtějí-li namalovat kmen stromu, dřevěnou židličku nebo vařečku, sáhnou po hnědé pastelce. Všichni máme pevně zafixováno, že dřevo je hnědé. Jenže dřevo je příliš široký pojem, aby nám pro jeho - byť převládající - barvu stačilo jedno slovo. Květnaté popisy vzhledu dřeva jednotlivých dřevin v odborné literatuře nám příliš nepomohou. Vždyť co si představíte pod následujícím popisem? "Bělové dřevo je bělavé až hnědožluté, jádrové dřevo je načervenale hnědé, někdy fialově tónované, tmavne". (Chcete-li takové dřevo vidět, podívejte se na obyčejnou kvalitní tužku - je to cedr.)

Přesto jsou obecně známy určité rysy dřevin a jejich převládající odstíny. Ty nám pomohou zapamatovat si nejběžnější odstín dané dřeviny. A tak mnozí ví, že třešeň je téměř červená, čerstvě pokácená olše oranžová, ořech tmavě hnědý, bříza téměř bílá. Samozřejmě, že při poznávání dřevin podle vzhledu hrají významnou roli také další znaky dřeva, jako dřeňové paprsky, zrcadélka, výraznost a rozestup letokruhů a podobně. Nicméně tyto podrobné znalosti již tak obecně rozšířeny nejsou.

Proto se stalo nutností, a to nejen u rostlého dřeva, používat vzorky - jakési etalony. I při výběru laminované desky, nábytku či podlahy se podíváte na vzorek, obvykle vždy menší než list papíru, případně jej přiměříte k dřevěným zárubním, stolu po babičce nebo stávajícímu nábytku a rozhodnete se, který vzorek nejlépe "ladí". V tom okamžiku však máte, alespoň zcela určitě v případě dýhovaného nebo rostlého materiálu, zaděláno na zklamání. Rozdíly mezi barevným podáním v rámci jedné dřeviny jsou pro uživatele, kteří odrostli obklopeni umakartem, až překvapivě výrazné a nepochopitelné.

Nebuďte rasisty - nesuďte podle barvy Až pozoruhodně mnoho reklamací se týká barevných rozdílů dřeva, a to jak u podlah, tak u nábytku. Mnohdy dochází k neřešitelným situacím: zákazník požaduje lepší "vytřídění" - výběr dřeva nebo dýhy, zatímco výrobce může jen krčit rameny, protože podrobnější výběr není technologicky možný. Proto bych doporučil rozdělení problému na dvě části - na zjevné "vady" třídění a na přirozené barevné rozdíly.

Oporou pro takové rozdělení mohou být platné normy ČSN, které mírné barevné rozdíly připouštějí ve všech produktových normách pro dřevěné podlahoviny. Třídění je ovšem založeno na takových znacích, jako je podíl běle, černá a nepravá jádra, poškození hmyzem nebo trhliny a praskliny. V této souvislosti je však potřebné upozornit, že nové evropské normy přejaté do systému ČSN mají třídění mírnější než naše původní ČSN ze sedmdesátých a osmdesátých let. Odrážejí tak (téměř) celoevropský trend lepšího "porozumění dřevu". Ten se projevuje lepším přijímáním a mnohdy přímo vyžadováním toho, co jsme si zvykli označovat jako vady. Tento trend má i velmi pragmatický důvod: vždyť jak jinak v dnešní době dokonalých laminátů chcete dát najevo, že právě to vaše dřevo je pravé a drahé.

Proto bych nabádal k velké a ještě větší shovívavosti k tomu, jak dřevo vypadá. Uvědomme si, že pro naši podlahu byly pokáceny různé stromy na různých stanovištích, obvykle různého stáří, byly rozřezány a opracovány. Přířezy z jednotlivých částí kmene byly promíchány a položeny u vás na podlahu. Je jistě s podivem, že jsou si například jednotlivé vlysy tak podobné. Třídění ve výrobě je založeno na výběru podle vad, v některých případech podle kresby. Podle barevných odstínů se část dřevin ani třídit nedá!

Musíme si uvědomit, že dřevo není v této fázi ještě povrchově upraveno a rozdíly, které lak nebo vosk zvýrazní, nejsou dosud patrné. Proto by bylo velmi rozumné posuzovat vzhled pouze podle definovaných vad a systémů třídění a barevné rozdíly přijímat velkoryse. Přírodní dřevo je totiž jedinečné, neopakovatelné, originální a záludné!

Záludnost dřeva

V parketárnách třídí přířezy téměř pouze ženy, protože je prokázáno, že mají vyšší citlivost na barevné odstíny než muži. Již jsme však popsali, jak může přes všechnu pečlivost, která je třídění věnována, dojít k tomu, že nalakovaná podlaha vypadá trochu jinak, než jste si představovali. Ovšem i v případě, že jste s barevným vyzněním podlahy při odchodu parketáře nadšeni, nemáte ještě vyhráno. Dřevo totiž s přibývajícím časem mění barvu. A tím nemáme na mysli pouze žloutnutí laku (které je mimochodem také nevyhnutelné - jde pouze o rychlost procesu), ale barevné změny dřeva. Každá dřevina má jiné tendence - sklony - ke změnám odstínu, a to dokonce i v různých částech kmene!

Podívejme se na ty nejzáludnější: například jádro jasanu má tendenci šednout. Při opracování však většinou není přechod mezi jádrem a bělí patrný. A co víc, běl má tendenci žloutnout. Takže i "uniformní" jasanová podlaha může být časem velmi pestrá. A ještě jednu věc dodejme k jasanovému dřevu. Je to dřevina s velmi pestrou, výraznou a dynamickou kresbou, která je krásná ve velkých plochách. Do malých pokojů, navíc s nábytkem, se obvykle moc nehodí.

Další záludnou dřevinou je bezesporu buk. Nejen že má největší bobtnání a sesychání ze všech tuzemských dřevin, ale je také velmi pestrý. V přírodním stavu má odstíny od téměř bílé až po tmavě hnědou, výjimkou nejsou ani takové kontrasty na jednom parketovém vlysu. Je velmi citlivý také na krátkodobé nevhodné expozice, režimy sušení, jsou na něm patrné stopy po prokládání. Proto se také používá technologická úprava pařením, po níž sice zčervená, barevné rozdíly však mizí.

Snad s nejdramatičtějším barevným vývojem se můžeme setkat u třešně. Během několika týdnů až měsíců změní odstín ze světle červené až k tmavé, ovšem často ne zcela rovnoměrně. A pokud vám na třešňové podlaze stojí několik let skříňka na stejném místě, nepokoušejte se ji stěhovat. Světlejší obdélník by byl patrný ještě dlouhou dobu.

Máme tedy tyto a další záludné dřeviny zavrhnout a všichni začít používat jen smrk (který "pouze" žloutne) a dub (který "jen" tmavne)? To rozhodně ne. Vždyť si stačí uvědomit, že život spočívá ve změně. I my jinak vypadáme, mění se svět kolem nás, ale parkety musí zůstat stejné? Vždyť do dřeva je zapsána velká část našich dějin - proč si tedy nedopřát ten luxus a nenechat dřevo zaznamenávat i náš život?

Posviťme si na ně

Dost již romantiky a filozofických úvah. Barva dřeva a jeho odstín je dána také světlem, které na podlahu dopadá a které se také odráží od ostatních povrchů v místnosti. Proto je při výběru dřeviny potřebné podívat se na vzorek ve správném světle. Nebudeme zde podrobně vysvětlovat barvu světla vyjádřenou jeho teplotou chromatičnosti (jednotkou je Kelvin) nebo intenzitu (uváděnou v luxech). Pro naše potřeby postačí, pozorujeme-li barvu dřeva nejen při umělém osvětlení (běžné zářivkové není moc vhodné, v bytech se  vyskytuje zřídka), ale také na denním světle. Berme také v úvahu, že se světlo v bytě odráží od všech povrchů - od stěn, nábytku, květin - a mění tak svou barvu (spektrální složení). A tak se může snadno stát, že vybraný vzorek u nás doma vypadá jinak než v prodejně. A řešení? Asi opět jen velkorysost.

Chci podlahu stejnou jako dveře

S tímto požadavkem se podlaháři setkávají velmi často. V představách mnoha lidí lze příjemné vyznění interiéru dosáhnout dokonalým sladěním velkých dřevěných ploch. Tento přístup ale přináší tím větší zklamání, čím větší váhu svému požadavku přikládáme. Dubové dýhované dveře budou vždy jiné než dubová podlaha. Proč? Důvodem je rozdílný původ suroviny, různá tloušťka materiálu (a tedy opakovatelnost kresby) i technologie výroby. Samozřejmě lze pečlivým výběrem (tedy ručním přebráním asi kamionu vlysů) nalézt odpovídající kresbu a pomocí mořidel dotáhnout také odstín, ale pak by se cena podlahy vyšplhala tam, kde ji zákazník nechce vidět. Takže vždy půjde o kompromis mezi ideální představou a dostupným zbožím.

Měříme barvu

Barva je velmi subjektivní záležitost. Jisté procento populace dokonce trpí oční vadou spočívající v částečné nebo úplné ztrátě citlivosti zraku na různé barvy. Nejen proto bylo vyvinuto mnoho metodik měření a označování barevných tónů. Dosud žádný z nich se však výrazněji neuplatnil při měření barvy dřeva, přestože výzkumy na tomto poli již delší dobu probíhají. Obdoba stupnice RAL používané pro nátěrové hmoty je tedy zatím v nedohlednu.

A tak si mezi tím, co objevíte na vaší nové podlaze barevný rozdíl, který tam ještě nedávno nebyl, a jeho reklamováním udělejte malý test: Vyjděte ven. Zkuste najít dva zcela stejné stromy, dva stejné listy nebo třeba dvě stejné žížaly. A pokud se vám to povede, nechte celou podlahu vytrhat a mně dejte vědět, jak moc se mýlím. Třeba na: e-mail: marek.polasek@centrum.cz

Ing. Marek Polášek, PhD.

zdroj: www.az-podlahy.cz

Líbil se vám článek?

ano: 266     ne: 248

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb