přeskočit na hlavní obsah

Kauza Karlů most

/up/images/featured/images/0-karluvmost.png

Rozhodli jsme se předložit čtenářům výběr z nejzajímavějších dokumentů, týkajících se kontroverzní opravy Karlova mostu, která vzbudila oprávněnou kritiku odborné i laické veřejnosti. Nehodláme jednotlivé dokumenty ani jejich úryvky komentovat. Obrázek nechť si udělá každý ze čtenářů sám.  

Jiří Blahota     

Vybrané úryvky z Protokolu o výsledku státní kontroly, provedené ve dnech 17. 7. – 26. 9. 2008. Předmětem kontroly bylo plnění povinností vlastníka národní kulturní památky Karlova mostu v Praze, vyplývajících ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Kontrola byla zaměřena na přípravu obnovy Karlova mostu a její realizaci v roce 2007 a 2008.

Kontrolu podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, provedla v době od 14. července 2008 do 26. září 2008 kontrolní skupina Památkové inspekce Ministerstva kultury ve složení Paedr. Lenka Svobodová a Ing. Miroslava Mašková.

Vlastníkem Karlova mostu v Praze je Hlavní město Praha se sídlem Praha 1, Staré Město, Mariánské náměstí 2, zastoupené odborem městského investora Magistrátu hlavního města Prahy.

Kontrolní zjištění

1.Příprava obnovy Karlova mostu (…)

1.3. Rekapitulace zjištěných porušení zákona o státní památkové péči v době přípravy obnovy Karlova mostu

Vlastník Karlova mostu v době přípravy obnovy této národní kulturní památky porušil ustanovení § 14 odst. 1 a 7 a § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči:

1.neoznámil Archeologickému ústavu Akademie věd ČR připravovanou obnovu Karlova mostu,

2.nevyžádal si před zpracováním přípravné a projektové dokumentace závazné stanovisko orgánu státní památkové péče,

3.nesplnil podmínky pravomocných rozhodnutí orgánu státní památkové péče:
·nezajistil vypracování zkompletovaného a aktualizovaného stavebně-historického průzkumu,
·nezajistil průzkum kamenických značek a dalších z hlediska památkové péče důležitých detailů,
·nepředložil orgánu státní památkové péče návrh úprav na zabezpečení ochrany sochařské výzdoby a ploch konstrukce mostu ohrožených během stavby,

4.nepředložil orgánu státní památkové péče dokumentaci řešící opravu kamenného zábradlí a přilehlých partií a nevyžádal si jeho závazné stanovisko – rozhodnutí, zda jsou zamýšlené práce z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a za jakých podmínek lze záměr realizovat.

2. Realizace obnovy Karlova mostu(…)

2.2 Oprava kamenného zábradlí a přilehlých částí Karlova mostu

2.2.1 Rozebírání zábradlí

(…)Podle znaleckého posudku č. 221/09/2008 „Oprava kamenného zábradlí na Karlově mostě v Praze“ ze dne 24. září 2008, který vypracoval akademický sochař Doc. Petr Siegl, bylo po prohlídce odstraněných kamenných kvádrů zřejmé, že „jejich odebírání bylo provedeno velmi razantně bez řemeslné tolerance ke kamennému materiálu“. Na mnoha kvádrech jsou „patrné zářezy a vstupy do kamenných bloků zcela zbytečně násilné, připomínající spíše práce bourací“. (…)

2.2.2 Výběr kamenných kvádrů k vyřazení

(…) Počet vyřazených kamenných kvádrů výrazně přesáhl množství zjištěné průzkumem Přírodovědecké fakulty UK v Praze, a to i přes skutečnost, že průzkumem byly navrženy k vyřazení kvádry, které nesplňovaly předimenzovaný požadavek životnosti 50-100 let. Například při opravě úseku XV B bylo vyřazeno 70% původních kamenných kvádrů, ačkoli podle průzkumu nevyhovělo požadavku dlouhodobé životnosti pouze 30%. Stav vyřazených kamenů nebyl zdokumentován, nebyl proveden žádný záznam o typu, stupni a rozsahu jejich poškození. Zejména u kamenů, které byly určeny k likvidaci drcením, je absence fotodokumentace a záznamů o poškození zcela zásadním pochybením.

2.2.3 Nakládání s kamennými kvádry rozebraných částí zábradlí

(…) Podle zjištění Památkové inspekce se ve skladu na paletě č. 9 nachází odříznutá část, resp. torzo kvádru petřínského pískovce s důlky pro kamenické kleště, charakteristické pro středověké stavby. Kámen, který měl mimořádné kulturně historické hodnoty, byl zničen razantními zásahy současných oprav. Torzo petřínského pískovce na paletě ve skladu je označeno otazníkem, nikoli číslem jako ostatní kvádry a není totožné s kamenem uvedeným na příslušném paletovém listě.

Mnohé kameny, které byly v zábradlí a přilehlých částech nahrazeny novými, nejsou uvedeny ani na paletových listech dokládajících jejich uložení ve skladu, ani v protokolu o jejich zničení. V případě úseku XIX B se jedná především o kvalitní božanovské pískovce a historicky hodnotné svrchnokřídové křemenné pískovce.

2.2.4 Opravy a úpravy původních kamenných kvádrů

(…) Některé původní kvádry jsou při opravě kamenného zábradlí upravovány zakrácením. Odřezávány jsou i části vrchních kusů zábradlí, které jsou opatřeny zámky, majícími významnou stabilizační funkci. Fotodokumentace zachycuje vrchní kámen z pole XIV A, jehož část včetně zámku byla brutálně a neodborně odříznuta, hrany jsou odštípnuté, řezná plocha je křivá, stupňovitě zalomená a dále neopracovaná. Takto znetvořené torzo madla je zabudováno do zábradlí a přespárováno. Provedená úprava kamenného kvádru ostře kontrastuje s jeho původním kvalitním řemeslným provedením.

2.2.5 Výběr nového kamene pro opravu lícního zdiva Karlova mostu

Pro výrobu nových kamenných kvádrů, určených k výměně původních, byla vybrána bílá odrůda kocbeřského křemenného pískovce. Jedná se sice o kvalitní svrchnokřídový pískovec, ale jeho použití při opravě Karlově mostu je z hlediska zájmů státní památkové péče nevhodné. Tento typ kamene svým šedobílým vzhledem neodpovídá karbonským arkózám, které při výstavbě Karlova mostu převládaly. Kocbeřský pískovec byl sice pro své fyzikální parametry a odolnost vůči zvětrávacím procesům doporučen pracovníky Přírodovědecké fakulty UK v Praze, ale pouze jako „náhradní a nouzové řešení pro I. etapu opravy mostu, pokud bude zahájena v roce 2007“, jak je uvedeno v jejich práci „Výběr alternativních typů pískovců pro opravu lícního zdiva Karlova mostu“ z roku 2006. (…)

2.2.6 Výroba nových kamenných kvádrů zábradlí

Výroba nově osazovaných kamenných kvádrů do zábradlí Karlova mostu nerespektuje charakter této jedinečné národní kulturní památky. Technologické zpracování kamenných bloků neodpovídá tradičním kamenickým postupům. Z vylomených kamenných bloků kocbeřského pískovce jsou lanovým diamantovým řezáním zhotoveny desky cca 40 cm silné, které jsou následně rozřezány na jednotlivé kvádry. Tvar ani rozměry takto vyrobených kvádrů se neshodují s původními kameny. Kvádry nařezané z desek jednotné tloušťky nerespektují a ani nemohou respektovat proměnlivou šířku zábradlí. V případě nových vrchních kusů (madel) nesouhlasí s originálem ani úhel sklonu stříšky.

Ani povrchová úprava nově vyrobených kusů není provedena tradičním kamenickým způsobem, nerespektuje původní opracování a historickou podobu. (…) „V žádném případě nelze považovat provedení těchto prací za odborně provedenou kamenickou práci, která odpovídá v rámci stavební činnosti příslušným revidovaným normám nebo technickým normám Svazu kameníků a kamenosochařů ČR“, jak je uvedeno ve znaleckém posudku akademického sochaře Doc. Petra Siegla „Oprava kamenného zábradlí na Karlově mostě“.

2.2.7 Opětovné sesazení kamenného zábradlí

(…) Celková úroveň montáže nového zábradlí Karlova mostu je výstižně charakterizovaná ve výše uvedeném znaleckém posudku: „Charakter osazení kamenných bloků je realizován bez vnitřního vztahu k památkové hodnotě objektu. Současný pracovní přístup nejeví známky kvalitní řemeslné práce, která je pro opravu Karlova mostu nezbytná. Z hlediska norem pro tyto specifické práce je způsob provedení zcela nepřijatelný. Kamenné bloky nejsou srovnány v lícové ploše. Jsou osazeny křivě a nepřesně, jsou dosekávány na místě, aby bylo skryto jejich špatné osazení. Na mnoha místech není dodržena vertikální linie, a to především z vnitřní strany mostu. Na vnější straně mostu jsou patrné výrazné chyby v osazovacích činnostech. Například maltové výtoky hluboce vpité do kamenných bloků hrubě esteticky a druhotně, ve vazbě na negativní chemické reakce, výrazně poškozují památku. Charakter kamenických prací lze považovat za hrubé porušení řemeslné tradice kamenického řemesla, ale stejně tak i snížení úcty a vážnosti ke kulturní památce značného významu.“

2.3 Závěr

Stav oprav kamenného zábradlí a přilehlých částí je podle znaleckého posudku „na samé hranici únosnosti a je z hlediska kamenického řemesla na velmi nízké úrovni nedávající jakékoliv srovnání. Z řemeslného pohledu se jedná o nezvládnutou aktivitu postrádající základní kamenické standardy. Nezvládnuté opracování kamenného materiálu, problematické osazení a celkový způsob opravy zcela jednoznačně nekorespondují se základy památkové teorie a metodologie.“ Základní charakteristikou a zároveň obecně uznávanou hodnotou Karlova mostu je jeho „starobylost“. Provedené úpravy, které svým vzhledem evokují dojem levného a nepříliš povedeného obkladu, resp. kašírování, jej právě o tuto charakteristiku připravují. Zásadně dotčena je i nenahraditelná estetická a výtvarná hodnota památky, která je provedenými zásahy ochuzená o mimořádně pohledově působivou tvarovou i barevnou pestrost a plasticitu originálního řešení, odrážejícího historický vývoj mostu. Nekoncepční opravou zábradlí, zejména rozsáhlou výměnou opravitelných autentických kamenů za kvádry vyrobené z nevhodného kocbeřského pískovce a změnou původního kamenořezu, byla značně poškozena autenticita i dokumentační funkce této významné národní kulturní památky.

Poznámka redakce: Na webových stránkách ministerstva kultury ČR (MK ČR) najdou zájemci i „Rozhodnutí o námitkách podle § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole“, jimiž JUDr. Jiří Varhaník, ředitel Památkové inspekce MK ČR, zamítl námitky kontrolované osoby, tedy Hlavního města Prahy ve věci státní kontroly přípravy a realizace obnovy Karlova mostu (viz výše). Dokument má datum 25. listopadu 2008.

Stanovisko Svazu kameníků a kamenosochařů ČR k problematice opravy Karlova mostu

Praha 24. listopadu 2008

Svaz kameníků a kamenosochařů (SKK) jako největší zájmové sdružení fyzických a právnických osob podnikajících v oboru kamenoprůmyslu, zpracování kamene a kamenosochařství s celorepublikovou působností, se znepokojením a s nelibostí sleduje probíhající diskusi o kvalitě provádění kamenických prací souvisejících s opravou Karlova mostu. Na SKK se obrací řada členů i přátel kamene s dotazy, co se vlastně děje na Karlově mostě a jakou pozici k dané problematice zaujímá SKK.

Přestože SKK sdružuje řadu odborníků, kteří by se problematice provádění kamenických prací na Karlově mostě mohly odborně vyjadřovat, nebyl SKK nikdy k žádné diskusi přizván. Informace o průběhu příprav opravy, výběru kamene, zpracování kamene, výběru dodavatelů a provádění vlastních kamenických prací se ke členům výboru dostávají hlavně z veřejných sdělovacích prostředků, případně z jiných neoficiálních zdrojů.

Výbor SKK nesouhlasí s médii zveřejňovanými informacemi o neschopnosti českých kameníků odvádět kvalitní práci. Pokud na Karlově mostě k něčemu takovému dochází, jedná se o selhání jedinců, kteří pro generálního dodavatele kamenické práce provádějí a kteří z neznámo jakých důvodů nedělají kamenickému řemeslu dobré jméno. Výboru SKK není známo, že by kamenické práce prováděli řemeslníci či firmy, kteří jsou členy SKK. Pro obhajobu kamenického řemesla v Česku je nutné říci, že mezi členy Svazu kameníků a kamenosochařů ČR je dostatek odborně zdatných kameníků, restaurátorů a kamenických firem, který je schopen garantovat nejvyšší úroveň kamenického i restaurátorského řemesla. To, že tito odborníci na Karlově mostě nepracují, svědčí o tom, že výběru odborně zdatných kameníků či kamenických firem nebyla věnována dostatečná pozornost.

Výbor SKK je toho názoru, že stávající kritiku kvality prováděných kamenických prací zapříčinilo podcenění významu výběru kamenických odborníků pro opravu tak významné památky, jakou Karlův most je. SKK nabídne patřičným složkám spolupráci a odbornou pomoc. Cílem nabídky Svazu kameníků a kamenosochařů je obhájit před veřejností kvalitní a odbornou práci českých kameníků a zajistit pokračování tradice dobré značky kamenického řemesla v Česku.

Ing. Jiří Holec, předseda Svazu kameníků a kamenosochařů ČR

Dopis ministra kultury Václava Jehličky Výboru Uměleckohistorické společnosti v českých zemích, UHS c/o ÚDU AV ČR V Praze 13. ledna 2009

Vážení,v č. 1/2008 Bulletinu Uměleckohistorické společnosti, které vyšlo 19. 12. 2008, uveřejnil doc. Štulc příspěvek „K obnově Karlova mostu“. Pisatel v něm zjevně manipuluje s fakty, ignoruje prokázané porušování zákona o státní památkové péči a nevybíravým způsobem označuje práci specializovaného kontrolního orgánu Ministerstva kultury, kterým je podle § 27 tohoto zákona Památková inspekce, jíž se pokouší zcela nesmyslným způsobem podkládat jakési skryté záměry.

Velmi mě překvapuje, že odborné periodikum, vydávané na akademické půdě, otisklo příspěvek, který nejenže obsahuje nepravdivé informace, ale vrcholí invektivami, vyskytujícími se jen v bulvárním tisku.

Ministerstvo kultury vzhledem k zájmu médií, odborné i laické veřejnosti zveřejnilo na své webové stránce příslušné doklady z kontroly, jejichž obsah pisatel zjevně nebere v potaz.

Žádám Vás proto jako vydavatele v souladu s § 10 zákona č. 46/2000 Sb. o otištění odpovědi, která stručně uvádí věc na pravou míru.

S pozdravem Václav Jehlička, ministr kultury

Příloha: Odpověď

V č. 1/2008 Bullletinu Uměleckohistorické společnosti, které vyšlo 19. 12. 2008, uveřejnil Josef Štulc příspěvek „K obnově Karlova mostu“. Obsah příspěvku obsahuje tvrzení, která jsou v hrubém rozporu jak s kontrolními zjištěními, uvedenými v protokolu o kontrole, tak s rozhodnutím o námitkách kontrolované osoby. Oba tyto doklady byly zveřejněny na webové stránce Ministerstva kultury a jednoznačně prokazují, že při obnově národní kulturní památky Karlův most došlo k opakovanému závažnému porušení zákona o státní památkové péči. V rámci kontroly byl pořízen znalecký posudek prof. Siegla, který kriticky hodnotí úroveň řemeslné práce při obnově. Fotografické přílohy protokolu z kontroly mimo jiné jednoznačně dokládají, že spárořez při výměně kvádrů dodržován nebyl.

Vlastník si před zahájením obnovy Karlova mostu nevyžádal závazné stanovisko k realizačnímu projektu, který by konkrétně řešil opravu kamenného zábradlí. Nebylo tedy z hlediska zájmů státní památkové péče rozhodnuto, zda je zamýšlený způsob opravy zábradlí přípustný a za jakých podmínek. Příslušným orgánem nebylo rozhodnuto ani o výběru stavebního kamene. Důsledkem uvedeného porušení zákona byla skutečnost, že obnova zábradlí probíhala bezkoncepčně, až na místě a v průběhu prací bylo rozhodováno o rozebírání zábradlí, výměně jednotlivých kvádrů, jakož i o zásadní otázce povrchové úpravy nových kvádrů, přičemž Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče rozhodovací pravomoc nemá a jeho zástupce není oprávněn rozhodovat o průběhu obnovy v průběhu prací. Postup při obnově byl v hrubém rozporu s § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči, podle něhož je vlastník povinen si předem vyžádat k zamýšlené obnově kulturní památky závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, bez něhož práce na obnově zábradlí vůbec neměly být zahájeny. Všechny tyto skutečnosti pisatel vůbec nebral v úvahu.

Na závěr je třeba zdůraznit, že k posuzování úrovně provedené kontroly a rozhodování o námitkách je podle zákona o státní kontrole příslušný vedoucí kontrolního orgánu. Doc. Štulc, který se – na rozdíl od celé řady redaktorů masových sdělovacích prostředků – ani nepokusil si od Ministerstva kultury vyžádat podrobnější informace, jak to zákon o právu na informace umožňuje, tak zjevně bez znalosti věci veřejně zavádějícím způsobem hodnotil přístup Památkové inspekce, která je součástí organizační struktury Ministerstva kultury, přičemž se zcela nesmyslně pokoušel regulérnímu výkonu státní kontroly podkládat jakési vedlejší záměry.   

Zničeno 240 kamenů z Karlova mostu

Článek Josefa Hympla a Václava Drchala, Lidové noviny 10. dubna 2010 (část)

PRAHA  Zhruba 240 historických kamenů z Karlova mostu se nenávratně změnilo v písek a štěrk. Dělníci totiž v počátcích rekonstrukce jedné z nejcennějších českých památek házeli vyřazené kusy pískovce rovnou do drtičky.

Ještě nedávno se spekulovalo, že takto skončilo jen pár kamenů. Podle zjištění Národního památkového ústavu (NPÚ) je ale skutečnost daleko horší. „Vyžádali jsme si od dodavatele dokumentaci skutečného provedení stavby, jejíž součástí je i evidence jednotlivých kamenů. Z ní vychází, že v první fázi rekonstrukce bylo rozdrceno 240 kamenů,“ sdělil LN Zdeněk Chudárek z NPÚ, který má od loňského léta dohled nad mostem ve své kompetenci.

Chudárek se domnívá, že mezi zlikvidovanými kameny byly i původní kusy z tzv. „pražského pískovce“, který se používal na stavbu mostu a na jeho pozdější opravy mezi 14. a 19. stoletím.

Šéf odboru kultury a památkové péče pražského magistrátu Jan Kněžínek kritiku odmítá: „Byly to většinou menší kusy, někdy i velikosti pěsti. Často šlo také o slepence a vždy o kameny ve velmi špatném stavu, prostě takový kšunt.“

Chudárek namítá, že takové tvrzení lze jen těžko ověřit, protože kameny již neexistují. Podle jeho odhadu ale některé zřejmě bylo možné zachránit a jejich zbrklá výměna snížila památkovou hodnotu mostu. Památkář vychází z úvahy, že kameny se drtily na počátku rekonstrukce, kdežto později se začaly odvážet do úložiště na Šutce v Praze 8.

Krajský úřad v Plzni přitom před deseti dny vyměřil pražskému magistrátu více než třímilionovou pokutu za zpackanou rekonstrukci mostu. Zdůvodnil ji mimo jiné tím, že nejméně 300 kamenů z celkově vyjmutých několika tisíc bloků se dalo do konstrukce Karlova mostu vrátit. „Předpokládám, že podobně to mohlo být i s těmi rozdrcenými kameny,“ míní Chudárek.

Podle Kněžínka nemá ústav likvidaci kamenů právo kritizovat, protože se na jejich výběru v minulosti sám podílel. „Vždycky u toho ústav byl. Jestli se vyměnil ředitel ústavu a hlavní dozorový památkář, to já přece nemohu brát v potaz. Pro mne je to instituce,“ hájí se Kněžínek poukazem na nedávnou obměnu vedení NPÚ.

Stejný názor má i Jiří Petrák, ředitel české pobočky stavební firmy Mott MacDonald, která má rekonstrukci mostu na starosti. „Žádné rozhodnutí – jestli to teď drtit, teď to skladovat nebo s tím dělat něco jiného – nebylo, aniž by to NPÚ takto chtěl. Tady je ten základní rozpor,“ tvrdí Petrák.

Podle Chudárka však byla skutečnost jiná a hlas památkářů podle něj nebral nikdo vážně: „Dostal jsem se k tomu teprve loni v létě. Co bylo předtím, netuším. V té době ale náš názor absolutně ignorovali. Teprve pak se to zlepšilo.“(...)

Stanovisko Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT k opravě Karlova mostu 20. dubna 2010

V současné době se dokončuje II. etapa rozsáhlé opravy Národní kulturní památky Karlova mostu v Praze. Oprava je provázena vyhraněnou mediální kampaní, ve které se kvůli mnohdy protichůdným stanoviskům vytrácí podstata věci, jasná odpověď nejen na otázku – jakým způsobem a v jaké kvalitě probíhají realizační práce, ale i na otázku – proč tomu tak je?

Nechceme negovat veškeré realizované práce, ale nelze zastírat, že z posouzení dosavadních výsledků prováděných prací při opravě kamenného pláště Karlova mostu vyplývá řada závažných nedostatků.

Mezi tyto nedostatky patří zejména: opominutí kvalifikovaného primárního ošetření starých kamenných prvků a jejich nadměrná výměna (včetně ztráty části odstrojených historických prvků), nešetrné zacházení a nevhodný způsob opracování stávajících kamenných bloků (poškozování kamene při neodborné manipulaci odstrojených prvků, rozřezávání kvádrů, používání řezaných bloků namísto kamenicky vyrobených, nerespektování zásad kamenického řemesla při osazování bloků), opomenutí multikriteriálního hlediska při posuzování hodnot kamenných bloků a uplatňování jednostranného hlediska při jejich výměně (zohledňující pouze kvalitu horniny), aplikace některých značně problematických či ne zcela dostatečně ověřených materiálů (sterilita a nevhodné vlastnosti spárovacích směsí) apod. V principu mimořádně problematické je vnášení zcela nového prvku vytvářením ahistorických dilatačních spár, vyplněných navíc plastickými tmely, které se svojí výrazností a kresbou nepatřičně uplatňují v pohledově exponovaných partiích. Nelze opominout i další nešvary, vyplývající z neodborného přístupu k památce, jako např. disharmonické zpracování doplňků, lajdácké slícování nových kamenů se starými bloky v řadě případů, nahodilosti volby šíře a hloubky spár v doplňovaném zdivu, naprosto neakceptovatelné úpravy s rozmýváním spárovací směsi po povrchu zdiva apod.

Je evidentní, že oprava Karlova mostu je pojata spíše jako oprava běžné mostní konstrukce, a zásadní chyby a nedostatky tedy vyplývají z přehlížení elementárního požadavku – přistupovat ke Karlovu mostu jako k významné architektonické památce:

1.  Byla zcela ignorována metodika památkové péče i platné standardy pro projektování obnovy stavebních památek. Alarmující je, že projekt nezajišťuje subjekt se zkušenostmi v oblasti restaurování a konzervace památek. Evidentně při opravě chybí vůdčí osobnost architekta, kvalitního vedoucího projektanta, který by prokázal znalost metodiky a skvělé výsledky a zkušenosti v oblasti péče o architektonické dědictví. Úlohu a povinnosti v oboru zkušeného zodpovědného projektanta nelze nahradit komisemi, byť složenými z odborných kapacit první třídy. Absence tohoto článku je evidentní.

2. To, že bylo povoleno zahájení stavby bez podrobného realizačního projektu, je v případě obnovy památek vždy nežádoucí. Při opravě tak významné a technicky náročné památky, jako je Karlův most, se jedná o jev přímo alarmující. Výběr zhotovitele podle projektu pro stavební povolení vede k technické nevyjasněnosti realizace, k zastírání nedostatečné odborné způsobilosti zpracovatele projektu, k nedocenění skutečné náročnosti prací a vzhledem k nepřesným specifikacím prací i k velmi nevěrohodným odhadům finančních prostředků. To, že se provádějí práce bez fundovaně zpracovaného detailního realizačního projektu, zakládá budoucí konflikty, nekvalitní práci i riziko plýtvání finančními prostředky.

3. Z realizovaných úprav na Karlově mostě je zřejmé, že byla vybrána firma, která nemá prakticky žádné zkušenosti s opravami památek, natož s jejich restaurováním a konzervací, což má řadu negativních dopadů na autenticitu památky. To je velmi nesprávný postup, v případě opravy památky tohoto významu se jedná o jev skandální.

Závěr:
Jsme znepokojeni nejen přehlížením významu vynikající historické památky, ale i zamlžováním, omlouváním či chlácholivým bagatelizováním závažných nedostatků realizačních prací.

Domníváme se, že je proto zapotřebí nezastírat před veřejností informace o negativním dopadu zvoleného přístupu, obzvláště když ohrožuje jednu z našich vynikajících památek. Ignorování potřeby citlivého zacházení s památkami je bohužel čím dál tím rozšířenější praxí a stává se v poslední době obecně tolerovanou normou. Celá kauza proto volá, kromě nápravy této akce, také po přehodnocení dnes převažujících stereotypů a rutinních přístupů těch složek, které ovlivňují proces péče o naše architektonické a stavební dědictví a které jsou nedostatečné z hlediska účinné ochrany nenahraditelných hodnot.

prof. Ing. arch. akad. arch. Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče FA ČVUT

Oponenti a odborníci

… je nutné si položit otázky, zda zájem o případ Karlova mostu není probuzen i jinými motivy, než je skutečný zájem o ochranu kulturního dědictví. Jsou to spekulace o politických tlacích? Vypluly napovrch skutečné problémy památkové péče, s nimiž se obec památkářů není schopna během posledních 20 let vyrovnat? Jde o ambice jednotlivců, kteří se chtějí zviditelnit? Jak to, že naráz došlo k tak vyhraněnému sporu? A lze pokračovat: proč nejsou prezentovány názory renomovaných odborníků, jejichž osobní způsobilost a odborný profil jsou dokumentovány stovkami odborných prací i vlastním výkonem v oblasti památkové péče. Např. stanoviska Doc. PhDr. J. Štulce prezidenta ICOMOS, názory Ing. arch. Z. Lukeše, doc. ak.soch. J. Novotného z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice nebo doc. Drozda z Přírodovědné fakulty UK1. Naopak jsou uváděny bombastické výkřiky jednotlivců, o jejichž vědecké práci, odborné a publikační činnosti neexistují žádné stopy. Pro pochopení charakteru oponentů doporučují shlédnout stránky www.kadrman.eu – mnohé se tím vyjasní a zpřehlední. Podobně k odborné způsobilosti Ing.arch. Z. Chudárka z NPÚ lze nalézt podklady na – www.Špilberk: účelná dostavba, nebo hnus? Vhodnější je ale vrátit se ke skutečným problémům ve věci Karlova mostu.

OKP MHMP

Příprava a vlastní realizace opravy Karlova mostu byla z pozice výkonného orgánu památkové péče (OKP MHMP)2 postavena na jednoznačném respektu vůči všem stanoviskům a odborným vyjádřením Národního památkového ústavu (dále jen NPÚ).

Přípravě obnovy Karlova mostu byla ze strany odpovědných pracovníků NPÚ i výkonného orgánu OKP MHMP věnována maximální pozornost. Se snahou vykrýt celou škálu možných problémů byly provedeny analýzy přírodovědné, stavebně technické včetně simulace výpočtů statiky a dilatací. Ve zcela nadstandardním rozsahu tak byly doplněny výsledky průzkumných a předprojektových prací.

Současně hl. m. Praha podpořilo vydání monumentální publikace Karlův most (Otto, Praha 2007), která na historickém půdorysu a ze všech úhlů reflektuje problematiku Karlova mostu; autory jsou přední odborníci nejen z Akademie věd, ale i NPÚ. Fakta z této publikace nikdo z oponentů samozřejmě necituje. Pro memoria: během stavby v 70tých letech zůstalo pouze 30% kamenů starších než z konce 19. století a to ještě v sekundární poloze (viz J. Štulc K obnově Karlova mostu, Bulletin UHS 20/2008).

Při výkonu památkové péče OKP MHMP vychází z premisy, že památková péče je založena na interdisciplinaritě využívající poznatků široké škály vědeckých disciplin od humanitních, technických i společenských věd. Při opravě Karlova mostu je interdisciplinarita výkonu více než čitelná a proto je nutné vzít v úvahu při obnově Karlova mostu nejen hlediska historická, památková ale i hlediska přírodovědná, stavební a technická; jde totiž o most, tedy stavbu užitnou, která musí mít jistou stabilitu a beze zbytku naplnit technické parametry podmiňující její užitnost. Proto nelze opustit možnost výměny kamenů, které nemají odpovídající technickou a přírodovědnou kvalitu. Další otázkou je – v jakém momentě se zastaví kompromis mezi památkovou hodnotou a hodnotou potřebnou pro funkci mostu. Důsledek tohoto rozhodnutí má přímý dopad na autenticitu mostu ve smyslu jeho hmotné substance. Můžeme opětovně jen konstatovat, že v důsledku mnoha katastrof a následných stavebních zásahů je hmotná skladba mostu zcela rozličná a prezentuje spíše autenticitu 19. století, než strukturu středověké stavby.

Kolize

Důvodem k vyhrocení situace se stala parapetní zeď mostu, rozsah výměny kamenných kvádrů a celkový vizuální dojem. Jde o viditelné prvky, na které se může zaměřit kdokoliv včetně laiků. Nikde ovšem není bráno v potaz, že došlo k odstranění zcela „zbastlené“ opravy ze 70 let minulého století, kdy došlo ke skutečné újmě Karlova mostu. V tomto případě je adjektivum „zbastlený“ zcela oprávněné a výstižné. Stávající oprava Karlova mostu po stavebně technické stránce zachraňuje zadržuje jeho další chátrání.

Spor o to, zda měl být proveden stavebně historický průzkum či stávající přírodovědné a technické vyhodnocení prvků je dostačující pouze odstartovalo metodický spor. Autor, který zpracoval řadu stavebně historických průzkumů včetně národních kulturních památek, se domnívá, že se jedná o zcela zástupný problém, který měl či byl řešen až v průběhu provádění stavby. Verifikovaný stavebně historický průzkum Karlova mostu nebylo možno dříve provést, aniž by nebyly použity razantní destruktivní metody. Proto přírodovědné a technické vyhodnocení jednotlivých kamenných kvádrů bylo pro stanovení základního záměru obnovy Karlova mostu dostačující. Navíc když je známo, že základní stavebně historický průzkum byl proveden pracovníky NPÚ (autoři Patrný, Zahradník) v roce 2005?! Názor, že zkompletovaný a aktualizovaný stavebně historický průzkum je možno nahradit operativním průzkumem v rámci provádění stavby zastává i prezident ICOMOS a bývalý ředitel SÚPP (předchůdce NPÚ) doc. Štulc.

   Situaci neprospívá ani interpretace metodiky, v jejímž rámci jedna skupina preferuje kamenicko-řemeslný přístup a druhá skupina restaurátorsko konzervativní přístup. Vyústěním jsou ostré spory, které bohužel mají velmi negativní dopady jak na obor, tak i na mediální scénu ve vypjatém předvolebním období. (…)

Ohnisko problému

Kolizní situace nastaly v důsledku situace v NPÚ což zatím nikde nezaznělo. Dle mého soudu hlavní problém spočívá v kontinuitě výkonu památkové péče ve vrcholné památkové instituci, kterou představuje Ústřední pracoviště Národního památkového ústavu řízeného MK ČR. Po nástupu nové generální ředitelky NPÚ došlo k výměně odborného památkového garanta, respektovaného celou obcí památkářů. Byl nahrazen již zmíněným Ing. arch. Z. Chudárkem, o jehož neblahých zásazích do rekonstrukce hradu Špilberk kolují legendy. Bylo by dobré se proto obrátit ke skutečným problémům ve věci Karlova mostu a přestat svádět boje na úrovni 240 rozdrcených kamenů, které jsou konkretizovány hanebnými domněnkami, se silným ambiciózním osobním podtextem dehonestujícím přecházející činnost NPÚ, s odkazem na to, že „že jsem se tam dostal až loni v létě. Co bylo předtím netuším. V té době ale náš názor absolutně ignorovali.“ (ing. arch. Chudárek) Pár jednoduchých vět a hned kardinální rozpor a vědomá manipulace. Kde je kontinuita výkonu památkové péče ve vrcholné památkové instituci jako je ústřední pracoviště NPÚ. Nelze než konstatovat, že v současnosti spíše probíhá zápas o způsob odborného výkonu památkové péče i když subjektivní hodnocení nelze v žádném případě vyloučit – je ale možné jej minimalizovat. Zároveň není možné OKP MHMP – výkonný orgán památkové péče – vinit z neodbornosti a nečinnosti, když jeho neodbornost a nečinnost je zdůvodňována právě změnou stanovisek NPÚ; zvláště po provedení 85% prací na parapetních zídkách. (…)

Na závěr

To co ovlivňuje pohled na probíhající stavební činnost jsou dle mého soudu nekolegiální osobní ambice a politický podtext, který je patrný na všech stupních. Za zcela absurdní považuje autor vznesené soudní obvinění, které bylo jako nezákonné zrušeno. Je nutné si uvědomit, že do dnešního dne nebyla přejata investorem ani píď mostu a Karlův most je do dnešního dne staveništěm. Odstraňování vad a nedodělků je zcela běžným průvodním znakem na každé stavbě, autor tohoto článku má rovněž výhrady vůči provedeným pracím, ale není korektní zabývat se všemi vadami a prezentovat je jako kardinální chyby, řada z nich bude jistě do konce opravy odstraněna. Bohužel nikde nebyla zmíněna ostrá reakce doc. Drozda z Přírodovědné fakulty UK (viz Geotechnika 4/2009) proti kritikům postupu prací na Karlově mostě a to ani ve správním rozhodnutí Krajského úřadu v Plzni. Při opomíjení základní faktografie je nekorektní vinit OKP MHMP ze silového přístupu či neodbornosti.(…)

PhDr. Jan Vojta, bývalý rektor Institutu restaurování a konzervačních technik

Poznámky redakce:
1 Autor inzerátu má patrně na mysli Přírodovědeckou fakultu UK v Praze.
2 Za zkratkou, kterou autor inzerátu nevysvětluje, se skrývá odbor kultury a památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy.

Oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že mohl být spáchán trestný čin – poškození kulturně historických hodnot národní kulturní památky Karlův most v Praze 1

Městskému státnímu zastupitelství v Praze nám. 14. října 2188/9150 00 Praha 5
Obvodnímu ředitelství Policie Praha 1 Bartolomějská 14 110 00 Praha 1

V Praze dne 3. května 2010

Ve smyslu § 158 trestního řádu tímto podáváme oznámení s tím, že žádáme o vyrozumění o učiněných opatřeních. Oznamované skutečnosti a právní souvislosti jsou tyto:

1.  Od 17. 8. 2007 přinejmenším do konce roku 2009 docházelo při obnově mostovky a kamenného zábradlí národní kulturní památky Karlova mostu k hrubě protiprávním a neodborným postupům:

- od počátku nebyl a dosud není k dispozici zkompletovaný a aktualizovaný stavebně historický průzkum (SHP)

- dobře provedené dílčí přípravné práce („Podrobný průzkum stavu kamenných kvádrů lícního zdiva s ohledem na jejich dlouhodobou stabilitu“, Přírodovědecká fakulta UK a „Zaměření mostu a zachycení kamenořezu“, ČVUT Praha) nebyly ve značné části použity, protože chybělo nejen dopracování SHP, ale nebyl zpracován ani podrobný prováděcí projekt

- pro opravu parapetního zábradlí nebyly prakticky žádné podklady ani stanovené podmínky, a to ani v dokumentaci pro stavební povolení (DSP), a po řadu měsíců dokonce nebylo ani žádné závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, jež by stanovilo nějaká pravidla.

Tato i další burcující fakta zachycená ve výsledcích státní kontroly (Památková inspekce MK, červenec-říjen 2008) a ověřená odbornou komisí ustavenou při ústředním pracovišti Národního památkového ústavu (NPÚ) vedla v květnu 2009 k požadavku odborníků z uvedené komise i generální ředitelky NPÚ zastavit izolatérské i kamenické práce. Tyto požadavky byly ignorovány a pokračovalo se dosavadní metodou: přímo na stavbě se za pochodu rozhodují zásadní otázky, k čemuž bylo využito kontrolních dnů a podivných nikým neustavených schůzek tří představitelů: mandatáře za město, zástupce realizační firmy a památkáře za NPÚ. Rozhodovalo se mj. o roztřídění ze stavby vyňatých kvádrů na ty, jež budou znovu ve stavbě použity, na kameny určené k uskladnění a na ty, jež budou zničeny drcením. Rozhodovalo se dokonce i o tom, že elaborát vydávaný za SHP je dostatečný (viz „zápis o výkonu dozoru“ z 3. 2. 2009).

2.  Pracovníci a představitelé stavebních firem, jež se nespecializují na obnovu kamenných gotických památek, ale na výstavbu a opravy běžných soudobých průmyslových staveb včetně mostů, a to pomocí soudobých stavebních technologií, nemusejí a nemohou mít potřebné vědomosti, aby byli schopni rozhodovat odborné otázky památkářského významu.

Kdo však tyto znalosti z titulu své pracovní náplně mít musí, je ten, kdo na obnovu středověké kamenné památky dozírá z hledisek památkových. Pokud byl takovou osobou tehdejší vedoucí oddělení národních kulturních památek na ústředním pracovišti NPÚ, pak bylo jeho povinností požadovat splnění závazně uložených podmínek orgánem státní správy a učinit vše, aby stavební práce a další s tím spojené zásahy nepoškodily kulturně historickou hodnotu stavby, pro kterou je vysoce ceněna a také přídně chráněna.

Takovou osobou byl od srpna 2007 až do konce roku 2009 Ing. arch. Ondřej Šefců, osoba, jež po dlouhou dobu podsunovala vedení NPÚ i veřejnosti tvrzení, že je na stavbě vše v pořádku a obnova mostu probíhá tak, jak má. Tento řídící pracovník ústředního pracoviště odborného ústavu předkládal svým nadřízeným k podpisu úřední sdělení, jež zjevně neodrážela skutečný stav obnovy a důsledků stavebních aktivit na mostě. V některých případech se choval spíše jako zaměstnanec města či dokonce některé ze zúčastněných firem.

Pokud tedy někdo nese výraznou a stěží zpochybnitelnou odpovědnost za nesporné poškození kulturně historických hodnot NKP Karlův most, pak je to zmíněný pracovník ústředního pracoviště NPÚ, protože za jeho jednoznačné odpovědnosti a s jeho souhlasem probíhalo prakticky vše, co se ve vymezeném období na mostě dělo a je popsáno ve výčtu ad 1.

3.  Poškození kulturně historických hodnot mostu se projevilo jednak tím, že parapetní zábradlí i jiné části stavby byly po dobu řady měsíců rozebírány bez náležité operativní dokumentace odkrytých či nalezených situací, vyňaté kvádry byly zbavovány kamenických zámků a některé byly otlučeny nebo rozlámány – podle soudního znalce (viz státní kontrola PI MK, 2008) rozebírací práce na NKP připomínaly spíše práce bourací. Tak zaniklo nyní již nezjistitelné množství neobnovitelných informací o historii parapetního zábradlí, jeho oprav a dalších zásahů v průběhu staletí. Vedle toho byla řada použitelných historicky hodnotných kvádrů nahrazena bez náležitých důvodů novými kameny, v řadě případů nekvalitně opracovanými a s nepřijatelnými rozměrovými diferencemi. Zdění nově skládaného parapetu na tvrdou maltu a snaha zajistit řešení dilatace novodobými způsoby, jež zjevně nebyla úspěšná, způsobují podle všeho praskliny v dohotovených úsecích. Klesla míra autenticity daných částí mostu, navíc s viditelným nezvládnutím šíře spár a rozměru kvádrů. Kulturně historickou hodnotu mostu výrazně poškodila i poměrně bezohledná aplikace soudobých průmyslových postupů a materiálů bez snahy o využití tradičních řemeslných postupů a materiálů, díky nimž most přečkal více jak půl tisíciletí (653 let).

Ani předchozí opravy neprobíhaly zdaleka zdařile, nicméně po dohotovení 2. etapy soudobé obnovy NKP Karlův most je zejména v běžně nejviditelnějších partiích podstatně blíže k replice skutečné památky, než byl před jejím započetím.

4.  Je ovšem otázkou, zda tato odpovědnost je pouze morální, případně občanskoprávní či pracovněprávní, nebo i trestní. To je nutno prověřit a pro takové prověření nemá oznamovatel potřebné pravomoci ani přístupné informace. Proto je podáno toto oznámení s tím, že podle nutně limitovaných poznatků oznamovatele je nezbytné prověřit, zda nedošlo ke spáchání trestného činu

- ve smyslu § 181 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, tedy poškození cizích práv, a to uvedením nadřízených i veřejnosti v omyl, pravděpodobně i se zvláštně přitěžující okolností vzniku značné újmy, a to jak na zčásti škodlivě a neúčelně vynaložených veřejných prostředcích z rozpočtu města, tak i nevratným poškozením kulturně historických hodnot nejpřednější národní kulturní památky, přičemž k vyčíslení újmy navrhujeme vypracování znaleckého posudku

- ve smyslu § 228 odst. 3 písm. c) a d) trestního zákona, tedy poškození cizí věci, přičemž je zřejmé, že čin byl spáchán na věci, která požívá ochrany podle jiného zákona o státní památkové péči a navíc byla podle všeho způsobena značná škoda

- nelze vyloučit ani trestný čin podvodu ve smyslu § 209 odst. 1, 3 a odst. 4 písm. a) a b) trestního zákoníku, protože došlo k zamlčení podstatných skutečností a na cizím majetku tak vznikla škoda nikoli nepatrná, ba škoda větší, navíc došlo ke spáchání činu beze všech pochyb formou zločinného spolčení a jmenovaný měl zvlášť uloženou ve svém služebním zařazení povinnost hájit zájmy poškozeného – tedy kulturně historické hodnoty památky ve vlastnictví města.

   Toto podání je činěno v zájmu prověření uvedených skutečností a možných právních souvislostí a bez úmyslu kohokoli poškodit nebo zbytečně a nepodloženě obviňovat.

Pavel P. Ries, v.r., prezident Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR 

zdroj: www.revuekamen.cz­

Líbil se vám článek?

ano: 226     ne: 239

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb