přeskočit na hlavní obsah

Kanadské velvyslanectví a oficiální rezidence v Praze - Rozhovor

/

s YVONOU BOHÁČKOVOU, MANAŽERKOU PROJEKTU PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK

Paní architektko, žijete již téměř čtvrt století v Kanadě, kde po celou dobu působíte ve svém oboru. vítr vás zavál zpět do Prahy, kde jste měla pár let na starost důležitou zakázku kanadské vlády - rekonstrukci a dostavbu nového sídla kanadské ambasády. Jak jste se k této práci dostala?

Kanada se začala vážně zabývat situací týkající se diplomatického status quo oficiální rezidence a budovy velvyslanectví v Praze zhruba okolo roku 2000.

V    té době jsem již pracovala jako projektová manažerka na portfoliu budov sloužících parlamentárnímu okrsku pro kanceláře senátu, House of Commons a kanceláře ministerského předsedy v hlavním městě Kanady Ottawě. Krátce předtím jsem zcela neplánovaně uskutečnila změnu ve své dosavadní profesionální kariéře - z privátní praxe jsem přešla do veřejného sektoru. Když mi byla v roce 1999 nabídnuta pozice projektového manažera, neměla jsem zpočátku nejmenší představu, co tato práce ve vládní organizaci obnáší. Na počátku, kdy jsem se musela seznámit s pravidly hry a příslušnými procesy, byla tato práce výzvou. Po nějakém čase jsem si uvědomila, že kvůli složitým byrokratickým plánovacím a schvalovacím pravidlům, která značně zpomalují realizace záměrů, jsou tyto projekty ve srovnání se soukromým sektorem často během na hodně dlouhou vzdálenost. Souhrou náhod se ke mně v tomto období dostala informace o nových záměrech kanadského ministerstva zahraničí, které se týkaly transformace objektu kanadské diplomatické reprezentace v Praze. Tehdy jsem učinila další zásadní rozhodnutí. Po roce zdlouhavého vyjednávání se mi v roce 2002 podařilo přejít ze svého původního působiště do Implementačního byra Ministerstva zahraničí Kanady, kde jsem zpočátku pracovala v pozici architekta na diplomatických projektech v nejrůznějších částech světa a později jako projektová manažerka. Načasování bylo dokonalé, a tak jsem se ocitla v roli vhodného kandidáta na projektového manažera pro pražský projekt. Nepochybně mi v tom pomohla předchozí mezinárodni zkušenost a znalost českého jazyka a prostředí (žila jsem v Praze od dob studií na ČVUT a AVU až do roku 1981, oficiálně až do doby emigrace do Kanady z pracovního pobytu v Kuvajtu v roce 1986).

V    počátečních fázích pražského projektu mi hodně pomohl přehnaný optimismus, nadšeni a schopnost vytěsnit vkrádající se myšlenky na nadcházející problémy - zkrátka jsem si nechtěla připustit, do čeho se to vlastně pouštím! S odstupem času mohu říci, že tento přístup byl jediný možný.

Proč se kanadská strana rozhodla stavět nové sídlo?

Historicky, už od roku 1948, Kanada do této doby pronajímala jak svou rezidenci, „zámeček" Na Hadovce, v Praze 6, tak kanceláře velvyslanectví v ulici Mickiewiczově a poté v ulici Muchově. S proměnou, kterou diplomacie procházela během tehdejší doby, bylo stále více zřejmé, že pronajímané objekty neplní svou funkci ani z hlediska prostorového, ani bezpečnostního a ekonomického.

Právě v té době kanadské ministerstvo zahraničí podniklo několik dalších pokusů, jak změnit ne zcela uspokojivou situaci v Praze. Pokusy o radikální změnu však zpočátku vyzněly naprázdno.

Nebylo snadné najít vhodný objekt, vhodný pozemek?

Právě v desetiletí začínajícím rokem 2000 procházela Praha stavebním boomem, ceny nemovitostí se stále držely ve vysokých hladinách.

V    těchto podmínkách bylo pro Kanadu velmi obtížné najit ke koupi vhodné objekty, které by nebyly silně předražené. Řekla bych, že takové nemovitosti v té době v Praze neexistovaly. Projektový tým Kanady po několika letech neúspěšného hledání vhodných nemovitostí pro účely rezidence a ambasády udělal další pokus a rozhodl se optimalizovat obě funkce, tedy rezidenční a administrativní tak, aby se vešly do finančních nákladů stanovených pro celý projekt. Ani toto rozhodnutí nepřineslo okamžité ovoce. Implementační byro kanadského ministerstva zahraničí upřednostňovalo při realizaci svých projektů v některých zemích dodávku na klíč (turnkey project), někdy i v kombinaci s developerským projektem. A to se mělo stát i v Praze. V letech 2006/2007 Kanada inzerovala svůj záměr v odborném i denním tisku a oslovila i nejsilnější hráče českého stavebního trhu. Reakce zpočátku nebyla povzbudivá, žádná z významných firem neměla zájem anebo kvůli daným finančním omezením nestála o poskytnutí pozemku včetně jeho developmentu. Přesto

V    poslední fázi výběrového řízení nabídla firma Hochtief Development CZ Kanadě pozemek na dnešním místě v Praze 6 - Bubenči, a to včetně developmentu a pro Kanadu akceptovatelných podmínek. Zhruba rok pak trvalo projednávání detailních podmínek smlouvy mezi právníky a technickými týmy obou stran, které také zahrnovaly konkrétní technické požadavky a specifikace projektu. V listopadu 2009 byla smlouva oboustranně a oficiálně podepsána.

Bylo Kanadě jasné, jaké panují v Čechách, nejen ve stavebním byznysu, poměry?

Ještě před podepsáním smlouvy již od roku 2008 začala Kanada spolupracovat s pražskou kanceláří firmy Gardiner & Theobald. Její tým se stal důležitým článkem pro úspěšné vedení projektu v Kanadou neprozkoumaném českém stavebním labyrintu - pomáhal Kanadě s orientací v místních stavebních poměrech, cenách, normách, předpisech i technickém vybavení budov. Spolupráce se prokázala jako velmi plodná díky vysoké profesionální úrovni služeb, které tento tým Kanadě poskytl.

Dodavatel nominoval svůj vlastní architektonicko--inženýrský tým, v jehož čele stál generální projektant Pata & Frydecký architekti, vybral své stavební subdodavatele, které pak předložil Kanadě ke schválení, a garantoval Kanadě zajištění pozemku a dodávku projektu na klíč, včetně dodání všech nezbytných povolení vyžadovaných stavebním zákonem.

Řídila jste celý projekt a byla jistě hromosvodem, který musel usměrňovat nedorozumění, jež stavbu takového typu určitě provázejí. Jak se vám to dařilo?

Vlastní projekt probíhal v cyklech, návaly optimismu se střídaly s návaly skepse, hlavně kvůli nevyrovnané kvalitě subdodavatelů. Kanadské implementační byro má svůj vlastní tým inženýrů, architektů, projektových manažerů a dalších technických specialistů a vystupuje jako „knowledgeable client" - „klient s odbornou znalostí". Během projektu docházelo často k tomu, že kanadští specialisté předkládali českému projekčnímu týmu velké množství koncepčních i detailních technických řešení, což kladlo zvýšené nároky na jeho flexibilitu a kooperaci. Za to českému týmu patří zpětně velké uznání. Náročnost spolupráce také zvyšoval fakt, že projekt podléhal během svého procesu mnoha klientským změnám a požadavkům, které se týkaly funkce, změn programu, speciálních bezpečnostních a technologických požadavků a sladění často diametrálně odlišných kanadských a českých norem. Kanada si vymínila, že budou použity obecně přísnější normy, což mělo zvláště velký dopad na projekt a realizaci systému požární bezpečnosti a vzduchotechniky. Každá změna procházela složitými interními kanadskými schvalovacími procesy. Před započetím stavby došlo k tříměsíčnímu zpoždění kvůli záchrannému archeologickému průzkumu, kdy se Kanada rozhodla za pomoci G & T provést výběrové řízení na jeho provedení. Nakonec průzkum přinesl vítězným archeologům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR velmi zajímavé nálezy, jako třeba pohřební urny, keramické nádoby a další drobné předměty denní potřeby od období neolitu 3700 př. n. l. až do doby železné 450 př. n. l., včetně prvního dochovaného důkazu orby. Neméně „vzrušující" byla i konečná fáze projektu (přibližně poslední rok), kdy docházelo k postupné instalaci a zprovozňování technického zařízení budov (v mnoha případech podle přísných kanadských požadavků). Toto období představovalo významnou a zároveň nelehkou fázi projektu. Kanada provedla výběrové řízení na roli „commissioning", která v českých zemích ještě není zdaleka tak běžná a rozšířená jako v Kanadě a USA, kde existují profesionální organizace a certifikace pro odborníky, kteří se touto činností zabývají. O to příjemnější bylo překvapení, když se vítězem výběrového řízení stala firma, která se díky svému výbornému inženýrskému týmu se zkušenostmi se zprovozňováním a testováním systému technického zařízení budov stala nepostradatelnou součástí týmu Kanady a také prokázala velmi kvalitní a profesionální úroveň Kanadou vybraných místních inženýrských firem.

Díky těmto okolnostem byla pro mě role vedoucího projektu mnohem snazší, ale v osobní rovině, vzhledem k mému průběžnému cestování a současnému managementu a dokončování dalších projektů v Panamě, Dubaji a Kataru, o to náročnější. Během tříapůlletého trvání projektu jsem strávila střídavě asi polovinu času v Praze, nejdéle však ve fázi výstavby. Poslední měsíce projektu pro mě představovaly dennodenní koordinační a jinou technickou činnost přímo na stavbě.

Navzdory tomu a nejrůznějším problémům během výstavby se podařilo dovést projekt s často zcela konfliktními požadavky k výslednému cíli, a navíc v rámci původního smluvního harmonogramu! Celý areál, včetně tří objektů, byl předán dodavatelem k užívání v červnu 2013.

Potkal jsem se s vámi těsně před odletem do kanady - zdálo se mi, že jste unavená, ale spokojená, jako člověk, který má něco náročného za sebou.

Kdybyste se zeptal, zda bych podstoupila tuto anabázi znovu, musím odpovědět, že s největší pravděpodobností ne. Očekávaný výsledek neodpovídal vždy vynaloženému úsilí a bylo třeba akceptovat i značné kompromisy. Navíc si musím postěžovat, že díky mé časté přítomnosti v Praze český projektový tým rychle pochopil, že mojí hlavní předností je čeština, a začal toho okamžitě využívat - brzy byla navzdory smluvním závazkům značná část oficiální pracovní korespondence a projektových diskusí vedena jen česky. Přes překonané a dnes již skoro zapomenuté obtíže si myslím, že jak Praha, tak i Kanada získaly z uskutečněného záměru maximum - Kanada nový kvalitní reprezentativní diplomatický areál a Praha 6 záchranu a rekonstrukci chátrající historické vily umístěné na hranici méně atraktivního území pražské Bubenče.

V této chvíli bude hodně záležet na přístupu Úřadu městské části Praha 6, zda využije tento pozitivní signál k další revitalizaci zmíněného území Bubenče a podnikne v tomto ohledu další kroky - mimo jiné například uspíší majetkoprávní vyřešení rozpadajících se objektů garáží, které hyzdí bezprostřední sousedství ambasády, pozemku hlavního města Prahy a městské části Praha 6. To by byl opravdu hezky dárek na závěr.

časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 167     ne: 170

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb