přeskočit na hlavní obsah

Kámen v Národním muzeu a na Vácalavském náměstí

/up/images/featured/images/0-muzeumvaclavskenam.png

Na úterý 4. května připravily Česká geologická služba (odbor krystalinika) a Česká geologická společnost) další vycházku, tentokrát zaměřenou na budovy Národního muzea (NM) a horní poloviny Václavského náměstí. Zasvěcenými průvodci nám byli Mgr. Drahomíra Březinová a Ing. Václav Rybařík.

Historická budova NM

Paní Mgr. Drahomíra Březinová, která od roku 1967 do roku 1991 působila jako odborná pracovnice mineralogicko-petrologického oddělení Přírodovědeckého muzea NM v Praze, byla jistě tou nejpovolanější průvodkyní po historické budově. Ta byla otevřena pro veřejnost v roce 1891 a z hlediska použití našich i cizích přírodních, ale rovněž umělých kamenů se stala nejvýznamnější stavbou toho druhu v celém 19. století. Idea co nejširšího zastoupení českých kamenů musela být při stavbě z finančních důvodů opuštěna, přesto se zde domácí dekorativní kameny vedle těch svezených z celého území mocnářství neztratily.

Pokud jde o plášť budovy, na viditelná místa (nekrytá omítkou) byly použity výhradně hořické pískovce (Hořice, Podhorní Újezd, Vojice); jsou z nich vyhotoveny obklady, sokl, architektonické články včetně korintských sloupů a balustrád, ale také alegorické sochy, sousoší a reliéfy. Většinu prací z pískovce provedla firma J. Víška z Královských Vinohrad, část firma V. Černého se stejným sídlem. V malé míře byly v exteriéru použité i žuly (pamětní desky, schody) a břidlice (část střechy aj.).

Ústřední interiérové prostory, tedy vestibul, impozantní hlavní schodiště a Panteon, jsou naproti tomu oslnivou přehlídkou mnoha druhů dekorativních kamenů, mající srovnání snad jen s Památníkem na Vítkově, který byl ovšem postaven až o několik desetiletí později. Vestibul se mj. pyšní mramory kararskými, veronskými a belgickými (dlažba), červenou švédskou žulou (toskánské sloupy), terstskými a istrijskými mramory (schodiště) a také třeba adnetskými mramory z okolí Salcburku (kuželky). Většina prací je od J. Víška, některé od Puppa a Škarky, dále od G. Cianiho a jiných.

Okružní chodba v 1. patře muzea zaujme návštěvníky restaurovanou benátskou mozaikou, položenou italskými mistry a složenou z různobarevných mramorů a z hadce (serpentinitu). Kuželky jsou z adnetského mramoru, jemuž se říká pstruhový, najdeme tu ale i jiné mramory včetně umělých (např. nápisové desky). Panteon zaujme efektně řešenou dlažbou z několika druhů mramoru – bílého kararského, šedavého belgického, červeného veronského a dalších. Materiál sloupů je kombinací umělých a kararských mramorů, dříky a podstavce pak ukrývají pod imitací kamene královédvorský pískovec. Dokonalé imitace, k nerozeznání od přírodních kamenů, pak najdeme i ve vyšších podlažích. I tady jsou k vidění skvělé kamenné mozaiky a mramorové balustrády.

Nová budova NM

Od chvíle, kdy jsme opustili historickou budovu, se role průvodce ujal další na slovo vzatý odborník na stavební a dekorační kameny a spolupracovník našeho časopisu pan Ing. Václav Rybařík. Na místě gotických hradeb a pozdější dřevěné divadelní arény byla ve 30. letech 20. století vybudována klasicistní Pražská peněžní a zbožní burza architekta Jaroslava Rösslera. Otevřeli ji v únoru 1938, aby ji po roce zase byli nuceni zavřít. Za protektorátu tu bylo vojenské skladiště, sklad Německého divadla a ke konci války lazaret. Po válce se stavba stala parlamentem, protože Rudolfinum se během válečných let vrátilo ke koncertnímu využití. V letech 1964-1973 prodělala budova značnou změnu, a to přístavbu podle návrhu architekta Karla Pragera a kol. Budova Pražské burzy, od dob svého vzniku s průčelím obloženým hlineckou žulou (s bosovaným i historicky prvním tryskaným povrchem), byla rozšířena přístavbou s průčelím z bosovaných kvádrů švihovské žuly, nahoře pak originální mostní nástavbou z oceli. Monstrózní nástavbu dodnes nesou čtyři dvojice pilířů, obložené tmavým šluknovským syenitem.

Komplex budov od otevření v roce 1973 až do roku 1992 sloužil Federálnímu shromáždění, v letech 1995-2009 pak Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda. V roce 2006 přidělila vláda objekt Národnímu muzeu, které o rozšíření usilovalo už od roku 1912. NM převzalo klíč od budovy dne 1. června 2009 za symbolickou 1 Kč. Pokud jde o kámen, obklad vestibulu přistavěné budovy je z tryskaného bulharského mušlového vápence, dlažba ze supíkovického mramoru, použity byly i tmavý lipovský mramor a železnobrodská břidlice, na schodišti se uplatnila hudčická žula. Předsálí zasedací místnosti v původní budově (původně předsálí burzovních síní) je obloženo spišským travertinem, dlažba je z kararského mramoru.

Vestibul metra trasy C a podchod na Václavském náměstí

Stará s novou budovou NM budou po rekonstrukci spojeny podzemní chodbou pro návštěvníky, ale už dnes jejich spojení obstarává chodba (podchod) vestibulu trasy metra C. Tady se už v plné míře uplatnil Čs. kamenoprůmysl se svými kamennými obklady, které měly premiéru o pár let dřív v podchodu v místech křížení Václavského náměstí ulicemi Vodičkova a Jindřišská. Ten byl vybudován v letech 1967-1968 a bylo v něm použito přes 3300 m2 dlažeb a 2600 m2 obkladů z přírodního kamene, o schodišťových stupních nemluvě.

Brzy poté, jak už bylo řečeno, následovala výstavba nejstarší trasy pražského metra včetně stanice Muzeum. Na schody vestibulu byla tehdy určena vahlovická žula, na dlažbu hudčická žula, obklady byly realizovány z černého lipovského mramoru a bílého ruského mramoru.

Václavské náměstí

Notoricky známý symbol českého národa, v jehož blízkosti se odehrály prakticky všechny novodobé významné události, má mohutný podstavec z požárské, dnes bohužel značně zahnědlé a zažloutlé žuly o výšce 5,5 m a rozměrech základny 11 x 7 m. Ano, řeč je o pomníku sv. Václava s bronzovou jezdeckou sochou od J. V. Myslbeka. Z hlediska přírodního kamene je ale zajímavá i trojice okolních budov, zařazovaných dnes některými do tzv. neoklasicismu 50. let a památkově chráněných. Jde o bývalý Dům potravin z let 1954-1957, který má obklady, pásy i ostění oken ze spišského travertinu, o Dům módy z let 1954-1956, na jehož plášti se vedle spišského travertinu nachází i nažloutlá žula z lomu Horka – a konečně hotel Jalta, jehož fasáda včetně sochařské výzdoby, zábradlí balkónů a ostění oken je rovněž z kdysi velmi oblíbeného spišského travertinu.

Do výčtu zdejších kamenických pozoruhodností nám zbývá už jen palác Fénix (Blaník) z let 1928-1929, jehož průčelí mimochodem projektoval architekt Josef Gočár. Jak účastníky vycházky upozornil Ing. Rybařík, jeho fasáda je zajímavá prvním doloženým použitím nazlátlé železnobrodské žuly pro podobné účely; v tomto případě je doplněná červenou švédskou žulou. V pasáži rozlehlé budovy najdeme travertiny, v interiérech bulharské mramory. Bankovní dům (dnes sídlo Komerční banky) na rohu Václavského náměstí a ……. má obklad z mrákotínské žuly a polosloupy z požárské žuly. Poslední objekt našeho zájmu – bývalý obchodní dům Družba (Krone) z let 1970-1976 má zase obklad z bulharského mušlového vápence.

(blah)

Literatura a prameny:
Březinová, Drahomíra-Rybařík, Václav – 1991: Kamenná tvář budovy Národního muzea v Praze. In: Geologický průzkum 33, č. 5, s. 129-132.
Ksandr, Karel – 2009: Nová budova Národního muzea. Leták, vydalo NM v Praze. 

zdroj: www.revuekamen.cz­

Líbil se vám článek?

ano: 332     ne: 293

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb