přeskočit na hlavní obsah

Jsou lustry „in“? Část 2.

/up/images/featured/images/Jsou_lustry_in_018.png

Protože opakování je matka moudrosti, nezačnu jinak než připomenutím svítidla zobrazeného v předešlé části pojednání o lustrech v minulém vydání časopisu Světlo – svítidla PIPE (Artemide). Design tohoto stropního svítidla z kanceláře švýcarských architektů Jaquese Herzoga a Pierra de Meurona vyrábí italská firma Artemide. Jen na okraj, o těchto architektech ještě hodně uslyšíme, např. v souvislosti s Národním stadionem pro Olympijské hry v Pekingu za necelé tři roky.

Design zmíněného svítidla je z roku 2002. Čím je svítidlo zajímavé? Variabilitou, použitým zdrojem a rovněž současným organickým designem. Závěs či rameno svítidla lze ve značném rozsahu ohýbat, kroutit, natáčet. Tím je možné např. svítit i zpět do stropu. Zdrojem je kompaktní zářivka (mnou minule zatracovaná). Zde je ale použit reflektor, takže světelný tok je částečně usměrněn, částečně prosvítá různými otvory poloprůsvitným povrchem – „kůží“ svítidla. Vzhledem k instalovanému zdroji není místnost zatěžována teplem. PIPE je typickým představitelem takového druhu svítidel, kdy použitím většího počtu jedinců stejných svítidel celkový účinek roste.

Od stejné dvojice autorů je charakterově podobné svítidlo – letošní novinka firmy Belux nazvaná Jingzi (obr. 1). Svítidlo délky 45 cm má s předchozím svítidlem společný nejen organický design, ale i použití silikonu jako konstrukčního materiálu stínidla. Zdrojem je zde klasická žárovka 100 W s paticí E27. Než se toto svítidlo dostalo do sériové výroby, uplynuly čtyři roky. Původně totiž bylo v roce 2001 navrženo jako atypické svítidlo pro kavárnu v centru Mnichova.

Několik dalších příkladů

Nepřehlédnutelnou dnes již klasikou jsou svítidla – objekty – německého designéra Inga Maurera z 90. let dvacátého století (obr. 2). Je to typ svítidla, kde není důležité jen světelnětechnické hledisko, ale primární je výraz, design svítidla. Jedno takovéto svítící sochařské dílo dokáže „utáhnout„ výraz interiéru – při zařizování celého prostoru může být jeho tvůrce při výběru či tvarování dalších prvků velmi umírněný. Vzhledem k rozměrům podobných lustrů je nutné docílit rovnováhy mezi svítidlem a celým prostorem. Pouze skutečně rozsáhlejší prostory mohou absorbovat více kusů stejného typu.

Designovým protipólem je technicistně minimalistická zavěšená zářivka MINUS od firmy Intra lighting (obr. 3). Vyrábí se v několika výkonových, ale i tvarových a velikostních verzích.

Po tomto netypickém představiteli lustrů, spíše by byl vhodný obecnější název zavěšené svítidlo, bude představen klasičtější zástupce, jenž má však s předchozím společný technicistní design – ovšem zcela jiného pojetí, světelně pak je zcela jiného charakteru. Svítidlo na obr. 4 je nazváno GEM (iGuzzini) a v reálu je jeho vzhled podstatně zajímavěji než na fotografii. Navíc má architekt možnost zvolit různý charakter vyzařování jeho světelného toku – pouze dolů, nahoru a dolů; svítidlo lze osadit různými zdroji. Vyzařované světlo není ostře ohraničeno stínidlem, ale vydává příjemně rozptýlené, neoslňující všesměrné světlo. V prostoru se projevuje velmi subtilně, nevtíravě. Autorem tvarového řešení je francouzský architekt Paul Andreu. Design svítidla je velmi lapidární a jednoznačný – je to vlastně zrcadlový obraz příčného řezu jeho výrazné realizace; tou je nejnovější odbavovací část pařížského letiště Roissy – Charles de Gaulle.

Nelze zde opomenout výrobky firmy MOOOI (obr. 5): klasický skleněný lustr je obalen válcem (různé velikosti) z plastu s polopropustnou zrcadlovou fólií.

Svítidlo má vlastně jakoby dvě tváře. Nesvítí-li, je to lapidární technicistní válec, rozsvítí-li se, dominují tvary vnitřního svítidla. Můj názor je, že toto svítidlo si zaslouží obzvláštní pozornost v tom smyslu, že je důležité, v jakém prostředí bude instalováno. Obr. 7.Jistě se uplatní např. v modernizovaném tradičním prostředí, které je nově vybaveno současnými prvky a materiály (obr. 6). Svítidlo, svou podstatou eklektické, bude vhodné i v moderním prostředí vytvořeném s pomocí různých solitérů ad hoc. Naopak je zřejmým představitelem typu svítidla, které bude „slušným„ kýčem v bytě se světlou výškou 2,60 m a s konfekčním vybavením z obchodních megacenter.

Tvarová lapidárnost, dokonalý rozptyl světla stínidlem – to je charakteristika svítidel řady Eileen (obr. 7) a Tray firmy Sirrah. Svítidla jsou vyráběna v různých velikostních i tvarových variantách, zdroji jsou žárovky, halogenové žárovky nebo kompaktní zářivky.

Na závěr dvě ukázky obdobného přístupu: svítidlo Miconos (Artemide) – obr. 8 a svítidlo Nobel (Vibia) – obr. 9. Obě se uplatní např. nad jídelním či kavárenským stolem, mohou být osazena žárovkou nebo halogenovou žárovkou, takže vynikající barevné podání světla nezkresluje vizuální vjem poživatin.

Ing. arch. Luboš Sekal, A. A. L. S. – ateliér architektury

převzato s časopisu Světlo­ 

Líbil se vám článek?

ano: 196     ne: 149

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb