přeskočit na hlavní obsah

Jsou lustry „in“? Část 1

/up/images/featured/images/Jsou_lustry_in_0.png

Lehký vhled do dávné minulosti

Historicky tvoří lustr hlavní typ svítidla v interiéru – v chrámových lodích, v sálových prostorách, svěšen se stropu, osazen svícemi sloužil jako hlavní zdroj umělého osvětlení. V podstatě vždy, vedle osvětlovací funkce, byl specifickým výtvarným dílem. Měnil se materiál – kov, sklo, porcelán, světelný zdroj zůstával neměnný – svíce.

Když byl zaveden elektrický proud – těleso lustru zůstalo, svíce nahradily žárovky.

Lehký vhled do nedávné minulosti

S postupující elektrifikací, kdy se proud dostával i dále do obyčejnějších příbytků, bylo standardem umístění jediného vývodu – uprostřed místnosti.

Aby byla světelná účinnost co největší, svítidlo bylo tvořeno plechovým kloboukem stínidla, pod nímž mihotala žárovka. Směřování světelného toku bylo do dolní poloviny místnosti. Dnes už jen sporadicky můžeme sledovat zvenčí v polopotemnělých oknech ono teplé, žlutavé osvětlení jen dolní části okenního otvoru – typická atmosféra až do doby, kdy toto přívětivé lidské osvětlení nahradila studená modř černobílých obrazovek televizních přijímačů.

Zde hovořím samozřejmě hlavně o bytových prostorách – zejména proto, abychom si uvědomili, jak nepřirozeně v dříve čistě obytných částech domů dnes mnohdy bije do očí mohutný svit zářivek – typických svítidel kancelářských místností.

Mezitím životní úroveň stoupla – od jednoho centrálního svítidla jsme se posunuli do soustavy různých svítidel (stropní, nástěnná, stojanová, stolní), které umožňují lépe reagovat na stále se zvyšující nároky na bydlení či na obytné prostředí, na práci, na odpočinek. Centrální svítidlo bylo odsunuto do pozadí – můžeme svítit z různých bodů s tím, že osvětlujeme konkrétní plochy, místa či objekty.

Dalším aspektem je proměňující se světlá výška místností. Rostoucí životní úroveň se projevuje plošným standardem, ale nad hlavou nám nějak ubývá prostoru – před sto lety byly místnosti s výškou 3,5 m běžné. Průměrná výška člověka se zvětšuje, průměrná výška prostoru, v němž člověk přebývá, se zmenšuje. Panelová výstavba nás naučila zapomenout na mnohé hodnoty – jednou z nich je „neekonomická“ výška místností. Zvyk je ale „železná košile„ – a tak do výšky 2,60 m dáme na onen centrální vývod lustr – a abychom se cítili trochu maloměšťácky jak na zámku – je tam nejlépe křišťálový lustr. Ne, to není útok proti lustrům ze Železného Brodu, to je jen námitka k nevhodnému použití předmětu na nevhodném místě.

Ale co s dědictvím z doby, kdy po prvním zahřmění vypadl proud, kdy nám zůstaly vývody kabelů uprostřed místnosti – pro lustr?

Nebudu se nyní zabývat možností připojit na vývod kabelu „elektrolištu„ a svítidla instalovaná do lišty umístit na potřebná místa. Budu se snažit využít stávající vývod pro konkrétní svítidlo.

Když lustr, tak jaký?

Jsou dva hlavní důvody aplikace centrálního svítidla – ve starších objektech, při rekonstrukcích a novém vybavování těchto prostor na jedné straně a u novostaveb na straně druhé.

Při výběru vhodného stropního svítidla je nejdůležitější posoudit prostor jako celek. Potřebujeme prostor dojmově snížit, či naopak je nutné pro opačný efekt svítit do stropu?

Chceme, aby bylo svítidlo dominantou, nebo pouze nevtíravým doplňkem, ovšem s dokonalými světelnětechnickými parametry?

Sladění s celým interiérem je samozřejmostí. Ze světelného hlediska je nutné vycházet z celkové koncepce. Je lustr hlavním – jediným svítidlem, nebo je součástí soustavy několika či mnoha dalších svítidel?

Je-li svítidlo jako jediné, přijde vhod regulace svítidla – buď stmívání celého, třeba vícezdrojového svítidla, nebo naopak zapojení zdrojů do více okruhů a jejich samostatné ovládání (obr. 1). U těchto vícezdrojových svítidel, kdy počet jednotlivých zdrojů běžně překoná deset, je nutné posuzovat celkový instalovaný příkon – ten se může vyšplhat nad 1 kW – zde o úsporném svítidle nemůže být ani řeč.

Současná svítidla reagují na hektičnost doby, na proměňující se nároky. Když už musí být svítidlo fixováno na stropní vývod, lze je alespoň natáčet, ohýbat, tedy směrovat (obr. 2).

Nové zdroje – nový design

V předlistopadové době bylo centrální žárovkové svítidlo v bytech téměř všudepřítomným svítidlem, lišícím se typem a barvou skleněného stínidla. Někde přežívaly lustry z dob funkcionalismu – v kombinaci sklo, nerez, s nepřímým svitem. Začínaly se těžce prosazovat jiné typy, např. žárovkové reflektory. V běžných veřejných interiérech nezbývalo než opakovaně užívat triviální svítidla – oblíbené bylo mnohočetné užití „záchodových koulí“.

V náročných interiérech byl nedostatek nabídky kompenzován návrhem atypických svítidel – zde si dovolím připomenout výrazné sklářské artefakty – svítidla René Roubíčka.

V době po otevření trhu se k nám dostává zcela nová nabídka svítidel – ale nejde jen o design. Neméně důležitý, ba ještě důležitější je vývoj nových světelných zdrojů. S novými světelnými zdroji je umožněno konstruovat zcela jiná svítidla – velmi časté je užívání 12V halogenových žárovek.

Výměna objemné patice E27 za subtilní vidlicovou patici pro halogenové žárovky umožňuje vedle celkového vylehčení konstrukce svítidla i otáčení či naklápění světelného zdroje (obr. 3). Bezesporu zde velké pole působnosti budou mít světelné diody. Záměrně nezmiňuji světelné zdroje typu kompaktní zářivka, byť s paticí E27, jejichž užití je možné v klasických lustrech. Nezmiňuji je proto, že charakteristika a barva jejich světla jsou pro nahrazení žárovkových zdrojů nevhodné – světlo je velmi rozptýlené, s horším barevným podáním. Klasický lustr nad jídelním stolem osazený kompaktní zářivkou dokáže zkazit chuť k jídlu.

Ale stále jsem neodpověděl na otázku v úvodu. Po období, kdy pozornost byla směrována zejména k lokálním svítidlům osazeným halogenovými žárovkami na malé napětí, případně k lankovým systémům na malé napětí, lze vysledovat určitý návrat lustrů v prostředí interiérů. Mám na mysli především naše zeměpisné šířky. Znovu opakuji, že je nutné posuzovat charakter celého prostoru, zejména jeho výšku. V bytech charakteru panelové produkce může najít uplatnění mírně podvěšené svítidlo, mající vedle přímé složky světla hlavně nepřímou složku – tím nízký strop dojmově zvyšujeme (obr. 4). Dále můžeme uvažovat o lustru typu přímé osvětlení nad jídelním stolem – u jídelního stolu musí být relativně vysoká hladina osvětlení. Musíme ale počítat s potřebným elektrickým vývodem již v okamžiku provádění rozvodů – proto musí být již známa dispozice interiéru, včetně zařízení nábytkem – běžná věc pro architekty, nikoli však pro stavebníky. Fixovaný vývod neumožňuje variabilitu – v našem případě jídelny – např. při asymetrickém vysouvání rozkládacího stolu. Řešením může být svítidlo s rameny a kloubem (obr. 5).

Dalšími konkrétními příklady se bude zabývat 2. část článku.

Ing. arch. Luboš Sekal, A. A. L. S. – ateliér architektury

převzato s časopisu Světlo­­

Líbil se vám článek?

ano: 164     ne: 160

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb