přeskočit na hlavní obsah

Jak na palubovou podlahu?

/up/images/featured/images/palubova_podlaha95.png

Palubové podlahy z měkkých jehličnatých dřevin slouží k plné spokojenosti uživatelů v interiérech českých chat a chalup, ale také v rodinných domech a bytech již desítky let. Poslední dobou zájem o tento tradiční výrobek ještě roste. Tento článek má být zdrojem informací pro postup, jak se rozhodovat při výběru správné podlahy a jak se vyvarovat nejčastějších chyb, které vedou k nespokojenosti uživatelů. Nechce být návodem nebo směrnicí, protože podmínky jsou pro každý objekt a podlahu jiné a tolik prostoru tento článek neposkytuje. Přestože se na první pohled může zdát, že výběr a pokládka dřevěné podlahy jsou jednoduchou věcí, budeme vás často odkazovat na rady odborníků.

Volba dřeva a dodavatele

Prvním krokem je zvážit, čemu bude podlaha sloužit, jak bude zatěžovaná a jaký vzhled má mít. Podle toho volit druh a kvalitu dřeva a jeho dodavatele. Výběr dřevin a kvalit dřeva je sice rozsáhlý, ale je omezen způsobilostí dodavatelů. Nemáte-li naprosto žádné zkušenosti, je nejlepší nechat si od dodavatele nějakou podlahu ukázat nebo najít podlahu, která se vám líbí, u někoho známého a s hledáním začít tam. Mějte však na paměti, že palubová podlaha v panelákovém obýváku bude vypadat jinak než tatáž ve srubové chatě. Od známého se zpravidla dozvíte, kdo byl dodavatel, co to stálo atd. Nemáte-li tuto možnost, musíte vybírat podle nabízených vzorů. Úplně nejlepší je se na kvalitě domluvit tak, že vzorovou plochu asi 1 m2 si podepíšete a uložíte. Kvalitu je možno také definovat pomocí norem. Posloužit mohou: ČSN EN 13990 „Dřevěné podlahoviny - Podlahové palubky z jehličnatého dřeva“ nebo ČSN 49 2110 „Frézované (hoblované) dřevěné profily“ (norma je sice neplatná, ale použitelná), webové stránky různých výrobců a dodavatelů nebo jejich prospekty a technické listy. Na kvalitě je také možno se dohodnout při vzájemném odsouhlasení rozsahu následujících znaků: odklon vláken, vypadavé nebo shnilé suky, zdravé suky, smolníky, zárosty, trhliny, prořezaná dřeň, zbarvená běl, poškození hmyzem, reakční dřevo, pronikající trhlina, hniloba dřeva, oblina, zubovité spoje, běl, způsoby oprav některých vad, především způsob opravy vypadavých a shnilých suků. Určitě jste některým pojmům nerozuměli, více vám může poradit odborník. Se znalcem z dřevařského oboru se raději poraďte předem, než abyste ho hledali, až se vám podlaha nebude líbit a budete ji chtít reklamovat. Je třeba mít na paměti, že dřevo neroste podle přání zákazníků, ale podle přírody. Čím vyšší požadavky si budete klást, tím dražší bude dodávka. Pro vysněnou kvalitu nemusíte najít dodavatele.

Kolik metrů?

Je třeba správně zjistit množství, které potřebujete na pokrytí uvažované plochy. Podlahovky se účtují v šířce s perem, tzv. krycí šířka je o něco menší, zpravidla o 8 mm. O krycí šířce se informujte u dodavatele. Volte optimální délku prvků s ohledem na rozměry místnosti, dostupné délky dílců a minimalizaci prořezu. Vyvarujte se pokud možno výběru podle nejnižší ceny, samotná cena podlahovek tvoří nakonec jen zlomek (1/4 – 1/3) ceny hotové podlahy a je škoda ušetřit několik desetikorun na m2 na úkor celkově horší užitné hodnoty výsledku. Podlahovky by měly mít, pokud je to možné, délku celé místnosti. Mají-li být nastaveny, musí se tak dít na polštáři. Nastavení je nejlépe vystřídat (viz následující obrázek).
Je třeba počítat s prořezem a přiměřenou rezervou asi 5 %.     

Jakou tloušťku zvolit

Tloušťku podlah by měl určit statik v závislosti na zatížení a skladbě podlahy. Pamatujte, že vhodným roštem je možno vytvořit dostatečně nosnou podlahu i z tenčích podlahovek, které jsou cenově výrazně úspornější. Volit je třeba optimální tloušťku. Kritériem je prohýbání podlahy. Průhyb podlahy závisí na tloušťce a na rozpětí polštářů. Platí, že průhyb je úměrný třetí mocnině poměru rozpětí a tloušťky, zůstane-li tento poměr zachován, průhyb je stejný. Snížíte-li tloušťku na polovinu, musíte i na polovinu snížit rozpětí polštářů. Ponecháte-li při snížení tloušťky na polovinu rozpětí stejné, nezvýší se průhyb dvakrát, ale osmkrát. Tenčí podlaha je levnější, vyšší náklady na rošt zpravidla tento rozdíl nevyrovnají, navíc podlaha s hustším roštem a z tenčích dílců bývá kvalitnější. Je potřeba připravit podkladový rošt, který má nejen dostatečnou nosnost, ale také potřebné tepelné a akustické vlastnosti. Poraďte se s projektantem.

O vlhkosti dřeva

Podlahovky mají být před výrobou uměle vysušeny (9 ± 2) %. V místě, kde je budete montovat, nemusí tato vlhkost odpovídat rovnovážné vlhkosti pro toto prostředí. Informaci o vlhkostech dřeva v % v různých interiérech udává následující tabulka: vid prezentaci

Podlahovky je třeba nechat „aklimatizovat“ v místnosti, kde se budou montovat, při teplotě a relativní vlhkosti vzduchu (a intenzitě topeni), ve které budou používány, a to nejméně týden, bez obalu, volně rozložené. To umožní dřevu se vlhkostně, a tím i rozměrově přizpůsobit budoucímu klimatu. Správný způsob a délku a také smysluplnost takové „aklimatizace“ by měl určit odborník s ohledem na roční dobu, vlhkost a proudění vzduchu, druh topeni, druh stavby, její momentální stav, topnou sezónu apod. Dobrou pomůckou při správném rozhodováni může být vlhkost jiných dřevěných konstrukcí nebo předmětů, které se ve stavbě (místnosti) již delší dobu nacházejí. Vlhkost podlah při pokládce by pak měla být co nejbližší vlhkosti těchto předmětů. Správná aklimatizace před montáží má klíčový význam pro minimalizaci spár mezi jednotlivými prkny. Podlahu zcela beze spár nicméně není možno z rostlého dřeva vytvořit. Při změně vlhkosti dřeva o 1 % dochází ke změně šířky o 0,20 - 0,25 %, a to v obou směrech. To znamená, že i zcela správně položená a ošetřená podlaha vytvoří během zimní topné sezóny spáry, které se během léta, kdy je relativní vlhkost vzduchu zpravidla výrazně vyšší, zase uzavřou. Pro minimalizaci spár je dobré v místnosti udržovat po celý rok stejnou vlhkost, v zimním topném období použitím účinného zvlhčovače vzduchu. Při přejímce podlahy i při pokládce je třeba pracovat s kvalitním vlhkoměrem. Vyžadujte od každého obchodníka i řemeslníka, aby v důležitých okamžicích měřil vlhkost, případně ji zaznamenal a rozhodně nepokračoval v práci, pokud zjistí neuspokojivé hodnoty.

Montáž

Montáž podlah a jejich povrchová úprava vyžadují zkušenost a zručnost a je lépe ji svěřit odborníkovi. Podlahovky se zpravidla přibíjejí tzv. kolářskými hřebíky šikmo přes pero, hřebíky by měly být 2,5-3x delší než je tloušťka podlahy. Lépe je kotvit podlahovky vruty. Podlahovky se při montáži utahují k sobě pomocí klínů. Práce jde sice podstatně pomaleji, vymezí se však spáry, které by vznikly při montáži. Palubky každou změnou vlhkosti nejen bobtnají nebo sesýchají, ale také se deformují. Nestaženou podlahu mají někteří řemeslníci tendenci tmelit. Nedovolte to. Prkna se stejně dříve nebo později seschnou a tmelená spára pak vypadá jako hladová zeď, protože tmel ulpí střídavě na obou prknech. Lepší je, je-li takový vzhled pro vás přijatelný, volit podlahovky se sraženou hranou na nášlapné ploše. Vznikne tím temnější trojúhelníková drážka, ve které se ztratí případná spára mezi palubkami.

Povrchová úprava

Podlahy povrchově upravujeme zpravidla po montáži. Při pokládce se musí přísně dbát na čistotu. Nespoléhejte na to, že nečistoty, stopy po pracovní obuvi a povrchová poškozeni „odbrousíte". Podlahu je možno, ne však nutno, lehce přebrousit. Je-li povrch podlahovek kvalitně ofrézován (drobné vlnky nevadí), je lépe nebrousit. Povrchovou úpravu proveďte raději s odstupem několika dní po montáži. Používat by se měly vysoce elastické laky, výslovně určené pro ochranu a úpravu podlah z měkkého dřeva. V poslední době se jeví vhodnějším než lakování voskování nebo olejování. Takto upravenou podlahu lze po několika letech užívání výrazně jednodušeji obnovit bez potřeby zbrousit starý lak. Dřevo podlah neimpregnujte ochrannými prostředky proti plísním, houbám a hmyzu, je to zbytečné a v interiéru může být i škodlivé. Při lakování použijte speciální základ, který zateče do spár, vytvoří separační vrstvu pro vrchní nátěr a zabrání slepení podlahovek v peru a drážce. Jinak zákonitě dojde při seschnutí k sečtení pohybu jednotlivých prken a spára či trhlina, která takto vznikne, může mít hrozivou šířku až několika centimetrů.

Přejeme vám úspěch při montáži a radost ze života s rostlým dřevem!

Ing. Michal Popov, Ing. Josef Mikšátko, CSc.

zdroj: www.az-podlahy.cz

Líbil se vám článek?

ano: 330     ne: 325

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb