přeskočit na hlavní obsah

Hotel Karlov

/up/images/featured/images/hotel_karlov_0a.png

Benešov u Prahy
Lábus AA, Ateliér K2/ Ladislav Lábus, Jiří Poláček, Václav Škarda

Charakteristika prostředí Hotel Karlov v Benešově u Prahy stojí přímo v centru města, nedaleko náměstí T. G. Masaryka na okraji památkově chráněného území Karlov, osídleného již v 11. století. V polovině 13. století byl na západní straně ostrohu založen minoritský klášter, který byl pobořen během husitských válek. Z původního kláštera je zachováno jen torzo ostění dvou oken kostela, které připomíná historickou paměť místa. Význam Karlova, dnes stanovený i památkovou ochranou celého území, spočívá v jeho specifické atmosféře dané zachováním původního charakteru a drobného měřítka zástavby a různorodosti formy i měřítka staveb.

Vývoj a koncepce projektu V roce 2004 nás oslovil pan Antonín Stibůrek, který zakoupil dva opuštěné a zdevastované domky č.p. 97 a č.p. 1070, situované přímo na pohledově exponovaném severozápadním ostrohu Karlova, abychom je renovovali na funkci kavárny a knižního klubu. K domkům patřila vyvýšená zahrádka na jižní straně pozemku, pro kterou neměl investor uplatnění. Nabídli jsme, že zde zkusíme navrhnout další objekt, a on zadal program pro bytový dům. Pozemek byl poměrně kapacitní, ale nedovedli jsme si představit, že bychom ho zastavěli jednou velkou hmotou. Proto jsme navrhli nestavět bytový dům, ale drobné domkářské prostředí doplnit třemi menšími objekty o velikosti malých rodinných domů s provozovnami služeb v přízemí. Projekt se investorovi líbil a díky udržení kontextu s drobným měřítkem čtvrti byl podpořen i kladným stanoviskem památkářů.

Následně však investor na základě nezájmu klientů o takto specificky pojatou formu rodinného bydlení v centru města dospěl k rozhodnutí nestavět byty, ale změnit projekt na penzion. Velmi dlouho jsme se trápili s úpravou projektu podle nového zadání a nakonec jsme zjistili, že nejsme schopni nalézt vhodnější, památkáři akceptovatelné řešení než rozvržení hotelového provozu do tří nových objemů, původně navržených pro rodinné domy, spojených pod povrchem hotelovou halou. Všechny ostatní verze ztrácely půvab a měřítko komorní usedlosti. Identita jednotlivých částí celku se rozpouštěla v anonymitě hotelových provozů. Při projednávání projektu pro stavební povolení byl investor nucen zakoupit od souseda další objekt č.p. 13 s dvěma malými dvorky a návrh jsme museli znova adaptovat na nové zadání. Rozšířením stavby jižním směrem vznikly další tři pokoje v rekonstruovaném objektu a čtyři pokoje v novostavbě. Hotel má celkem 28 dvoulůžkových pokojů. Je to dispozičně velice složité, neortogonální prostředí, cesta je přirozeně strukturována jako v rostlém městě.

Řešení stavby a interiérů Rekonverze tří původních domků a s ohledem na okolní prostředí řešená dostavba tří nových objektů s funkcí hotelu a provozně samostatné restaurace s vinárnou přispěly k oživení nejen stavby, ale i jejího okolí. Díky navržené drobné hmotové skladbě hotelu Karlov, vytvářející výrazně členitou siluetu, získal střed města Benešova novou dominantu, která zapadá do kontextu lokality. Hotel vdechl místu nový život.

U stávajících domů jsme se snažili uchovat nenahraditelnou autenticitu původních staveb, která spoluvytváří hodnotu místa. V jižní části pozemku vznikly tři nové domy, odpovídající svým objemem drobnému měřítku a charakteru okolní zástavby. Chtěli jsme, aby si nové a staré částí komplexu hotelu nekonkurovaly, ale přirozeně se navzájem doplňovaly. Hledali jsme nekonfliktní způsob odlišení rekonstruovaných a nových objektů. Novostavby převzaly pouze tradiční tvarosloví sedlových střech, jinak jsou řešeny současnými výrazovými prostředky. Rozdíly jsou zastřeny použitím jednotného přirozeného odstínu omítek. Začlenění novostaveb do okolního prostředí pomáhá i zachování stávajících vzrostlých stromů.

Dispozice i hmoty domů jsou vědomě tvarovány přirozeně a měkce, bez pravých úhlů, ale ne s cílem tvorby efektních tvarů, ale s ohledem na plynulý provoz a s respektem k prostředí okolní nahodilé zástavby. Prostory hotelu se vyznačují komorním měřítkem a různorodostí, která napomáhá dobré orientaci v jinak členité formě staveb.

Všechny nové domy jsou orientovány štítem na sever, směrem do údolí. Západně a východně orientované boční fasády dávají všem pokojům ideální podmínky osvětlení a oslunění i zajímavé výhledy při zachování dostatečné míry intimity. Část pokojů je orientována na jih, s výhledy na blízkou zvonici nebo zbytky gotického kostela. Součástí pokojů na úrovni vnitřních dvorků jsou malé předzahrádky oddělené vegetací. Pokoje ve vyšších podlažích mají společné předzahrádky přístupné ze schodišť.

Návrhem stavby i interiérů jsme se snažili navodit v hotelech obvykle postrádaný pocit ztotožnění se s místem, konkrétním obývaným domem i svým pokojem. Přispívá k tomu rozdrobenost provozu do tří nových objektů A, B a C a tří opravených původních domů D a E, včetně rohového objektu restaurace s vinárnou, navzájem propojených v přízemí a v podzemí. I v novostavbách má téměř každý pokoj individuálně řešené proporce a dispozici.

Každý pokoj má specifický tvar i charakter, ty v historických objektech jsou vybaveny stylovými repasovanými skříněmi a stoly, v nové části je navržen atypický interiér.

Specifickým prvkem stavby je používání materiálů v přírodní povrchové úpravě, neopatřených nátěry a výmalbou zakrývajícími povrch. Možná právě díky tomu se nové části a prvky tak bezproblémově a samozřejmě prolínají a komunikují se starými. Sledování komunikace stavby se svým okolím i provozu hotelu se svou klientelou patří k základním prioritám autorského týmu projektu. Snažíme se dělat architekturu, která je přijímaná, pochopitelná, vstřícná a snadno vstřebávaná. Hledání lidského rozměru v současné architektuře nás všechny zajímá jako životní téma a de facto tomu podřizujeme vše.

PŘIPRAVILI HANA VINŠOVÁ A MICHAL JANATA

HOTEL KARLOV, BENEŠOV U PRAHY
KLIENT VHS HC Benešov, s.r.o.,Antonín Stibůrek
PROJEKTANT Lábus AA a Ateliér K2
STAVEBNÍ ČÁST autoři: Ladislav Lábus, Jiří Poláček, Václav Škarda; spolupráce: Jan Albrecht, Eva Holubová, Jakub Koníř, Martin Mach, Marek Nábělek, Ondřej Pleštil, Tereza Poláková, Veronika Škardová; konzultace: Jiří Mráz
INTERIÉR autoři: Ladislav Lábus, Jiří Poláček, Václav Škarda; spolupráce: Aleš Lána, David Šabata, Jakub Koníř
GENERÁLNÍ DODAVATEL Sládek Group, a.s.
UŽITKOVÁ PLOCHA 1462 m²
OBESTAVĚNÝ PROSTOR 6108 m³
NÁKLADY stavba 63 mil. Kč, interiér 8 mil. Kč, spolufinancováno z fondů EU
REALIZACE 2008


RECENZE: ŽÁNROVÝ LUXUS A KONEC PODVOJNOSTI TEXT

Domkářská čtvrť Na Karlově ještě donedávna překrývala svou nuzností slavnou minulost minoritského kláštera, na jehož bývalém pozemku se zčásti nachází penzion Karlov. Členitě svažitý pozemek je zastavěn souborem navzájem propojených budov, z nichž některé byly původními domky, jiné jsou novostavbami. Ladislav Lábus a Ateliér K2 zachovali až žánrovou malebnost a zároveň scelili původní tříšť zástavby do pozoruhodného celku, jenž pokorně zachovává měřítko i ducha místa. Přeměna baráčnicky skromného bydlení na luxusní penzion s nezaměnitelnou atmosférou, s nádhernými výhledy na torzo presbytáře bývalého minoritského kláštera se více než zdařila. Luxus se nevtíravě velnul do enklávy, která ztělesňuje nejstarší stavební historii Benešova a zároveň spoluzakládá identitu města. Ještě v 19. století se Benešov omezoval právě na vrch Karlova, dvě náměstí, čtyři ulice a Alliprandiho piaristickou kolej. Benešov je poznamenán už historicky touto zvláštní podvojnosti. Na jedné straně vždy místu dominuje výstavný areál a na druhé straně měřítkově a stavebně velice skromný „přívěšek“. Zřízení železniční stanice v roce 1871 sice dodalo městečku nevelkou dynamiku, ale na druhou stranu rozťalo město ve dví, zcela proti duchu teze Asy Briggse z knihy Victorian Cities, podle níž je železnice motorem sídelního scelování. Z jednopodlažní se začala vydělovat dvoj- a vícepodlažní zástavba, která se opět stala výstavným kontrastem k měřítkově drobné části ostatní venkovské zástavby města. Podvojnost vtiskl Benešovu už zaniklý minoritský konvent Nanebevzetí Panny Marie, na svou dobu rozsáhlý areál, který ostře kontrastoval se svým nevýstavným okolím. Po destrukci areálu vinou válek i nového stavebního ruchu, pro který byl bývalý konvent vítaným rezervoárem staviva, převzala štafetu monumentality v 18. století piaristická (později jezuitská) kolej u kostela sv. Anny od Giovanniho Battisty Alliprandiho, jež tvořila neméně příkrý kontrast k náměstí, složenému z přízemní venkovské zástavby. Penzion Karlov je prvním architektonicky a urbanisticky cenným počinem na území Benešova, který tuto podvojnost ruší, protože se včleňuje do zástavby historicky nejstarší sídelní vrstvy Benešova nanejvýš citlivým a hmotově i konfigurací přiměřeným způsobem.

Tato pro město zásadní urbanistická přednost však není jediná. V době hotelového nomádství, kdy se všechny hotely světa snaží co nejvíc se podobat jeden druhému, protože se paradoxně touto anonymitou a uniformitou vytváří zdání důvěrnosti, zde nalézáme v těsné blízkosti Prahy až nehotelově domácky důvěrnou atmosféru. Potřebného komfortu zde není dosaženo honbou za neustálým rozšiřováním rejstříku služeb, jehož šíře někdy zachází až do absurdních krajností, kdy je původní účel placené pohostinnosti překryt spoustou přídatných účelů, které už s původní službou nemají nic společného, takže při zachování dobou dosaženého komfortu není host atakován ze všech stran zbytečnostmi všeho druhu. Přiznejme si, že nejen hotelový a turistický průmysl se spojil do jakéhosi zábavního holdingu, jehož nikoli proklamovaným a možná ne úplně uvědomovaným cílem je stále většími dávkami zábavy učinit ze svobodného člověka závislého gamblera a z dospělého jedince infantilní stádní bytost, jejímž jediným cílem je přijímání stále stejných (pod maskou novosti) a čím dál nesmyslnějších podnětů. Penzion Karlov představuje v tomto ohledu vzácnou tišinu. Karlov je múzicky silným zátiším, něčím, čemu se v antice říkalo locus amoenus, tedy místem se svébytným estetickým nábojem a pelem nezaměnitelnosti.

Tuto až krajinářsko-urbanistickou hodnotu doplňuje ještě jedna, a tou je vzácná podoba luxusnosti. V době, kdy luxus namísto původní vzácnosti poskytování znamená pravý opak, je tento druh bohatství návratem ke svému původnímu významu. Luxus má dvě základní podoby, odvážíme-li se kvůli expozici tohoto tématu tak drastického schematismu. Tu první bychom mohli nazvat nezakořeněné bohatství. Každý parvenu, každý homo novus, který si ještě příliš neví rady s nově získaným bohatstvím, má silnou potřebu je vystavit na odiv, chce spotřebovat, co se dá zužitkovat hic et nunc, hned a na místě. Je to trysková spotřeba, která nedovede vychutnat samu sebe, neumí se rozložit do fází spotřebovávání, chybí jí ekonomie hédonismu. Takový luxus je jen efemérním přepychem chvíle, který má směrem dovnitř umlčet pochybnost plebejské duše o sobě samé, směrem ven maskovat nevzdělanost a nezakořeněnost. Zakořeněné bohatství, jisté ve svých požadavcích, dokáže rozvrhovat, inscenovat své potřeby, neukazovat vše naráz. Umí zapojit majetek do služeb života a hlavně je mu bohatství ekvivalentem svobody a nezávislosti. Nezakořeněné bohatství je naopak tuctové a banální je i vkus nouveaux riches, kteří žvaní a pouťově vyvolávají svůj úspěch do světa. Zakořeněné, domestikované ho tiše užívá, rozmnožuje a také se umí dělit, vedle dravosti má mnohdy filantropické rysy, ví o hlavních závazcích bohatství. Tyto dvě podoby luxusu mají svůj výraz i v architektuře. Noblesní, neokázalý a asketický luxus – neodpustíme-li si toto oxymóron – penzionu nezapře znaky tvorby autorů – například asketicky štíhlá štítová zeď jedné z budov s vertikálními výřezy oken jako jeden z mnoha rysů, můžeme-li naznačit popis. Ten však nejen nepatří do žánru recenze, ale přímo ho podminovává. Proto je drtivá textů o architektuře u nás úředním referováním beze stopy myšlenkového úkonu. Spíše bude užitečnější, a to nikoli v souvislosti s klášterní historií místa, připomenout podobnost penzionu s typem cenobitského kláštera, tedy s typem prostorové konfigurace, která spojuje dostatečnou míru soukromí s přiměřenou mírou společných prostor. I když se některé budovy této hotelové „lávry“, tedy souboru domků, nepatrně a empaticky tyčí nad hladinu okolní zástavby, starosvětské, uchovávatelské rysy tohoto díla možno vnímat také jako výrazný urbanistický příspěvek městu Benešovu i jako rozšíření hotelové typologie o velmi překvapivou podobu. Ač v minulosti existovaly pokusy překonat měřítkovou megalomanií trosky minoritského presbytáře (obecná a měšťanská dívčí škola od Marcela Dusila z roku 1910, společenské centrum od Tomáše Turka z roku 1986), zůstala čtvrť Na Karlově pitoreskní enklávou a zároveň získala novou noblesu. Že by se sem vrátila podvojnost výstavnost/nevýstavnost v jiné, urbanisticky harmonické podobě? Nebo se tato historicky dlouhodobá dualita alespoň pro tyto časy zrušila?

MICHAL JANATA

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 316     ne: 306

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb