přeskočit na hlavní obsah

Hotel Karlov - rozhovor

/up/images/featured/images/hotel_karlov_0b.png

o projektu, s investorem, na téma urbanismus Benešova, s realizační firmou


O PROJEKTU S LADISLAVEM LÁBUSEM

V benešovské lokalitě Na Karlově jste již projektoval rodinný domek. Pomohla vám znalost prostředí při projektování penzionu?


Ano, místo jsem znal a hlavně jsem věděl, jak je obtížné v památkové zóně Karlov cokoli nového prosadit. U penzionu ale spolupráce s památkáři nebyla špatná. I investor se choval velice kultivovaně. Netlačil nás, jako se u tohoto typu ubytování stává, do příliš romantických poloh. Je dobré, že nám věřil i v designu vnitřního zařízení a zadal i interiéry, aby se to nedělalo typickým dekoratérským způsobem.

Jak moc byl omezující archeologický areál bývalého minoritského kláštera a svažitý terén Karlova?

Projekt zásadně ovlivnilo prostředí Karlova v tom, že jsme se rozhodli realizovat zde drobnou strukturu, která se podřizuje stavebním objemům okolní zástavby. Investora jsme přesvědčili, že do tohoto prostředí se nejlépe hodí menší hmoty, domky na společné podnoži, reagující na složitou terénní konfiguraci. Výsledky archeologického průzkumu neměly bezprostřední vliv na stavbu.

Jak znělo zadání investora?

Zadání vypadalo zpočátku nenápadně. Investor nejprve chtěl zrekonstruovat dva domky na severním ostrohu Karlova na kavárnu a klub. Zadání na novostavby nevyšlo od něho. Navrhli jsme investorovi, že prověříme využití zahrady a navrhli jsme dostavět tam další tři domky. Později změnil zadání na penzion. Chtěli jsme vytvořit svébytné prostředí, které by nepůsobilo jako běžný hotel, kde jsou všechny pokoje stejné. Chtěli jsme dosáhnout rozmanitosti a přirozenosti prostředí návrhem stavby i jejího vnitřního vybavení.

Jaké byly okolnosti vaší spolupráce s panem Stibůrkem?

Pan Stibůrek znal Langhans a jiné mé realizace. Přestože jsem projekt, připomínám původně zadaný pouze jako rekonstrukce těch dvou domků, zpočátku z kapacitních důvodů odmítal a doporučoval mu jiné architekty, trval na mé osobě. Pan Stibůrek se asi na nedokončené spolupráci s Tomášem Novotným, který mu projektoval rekonstrukci Váňovy vily, poučil, že je lepší v některých ohledech architektovi věřit. Jsme zvyklí při navrhování těsně spolupracovat s investory. O projektu jsme rozhodovali za spoluúčasti pana Stibůrka a jeho dcery, nevnucovali jsme svoje řešení, ale společně je hledali. Tomu vždycky předcházelo zjišťování, jak to vidí investor. Při realizaci měl trochu smůlu na dodavatele, kteří se v průběhu stavby měnili. Navíc jsme čerpáním fondů z EU byli tlačeni do náročných termínů.

Kolik bylo variant projektu?

Kupodivu byla výsledná podoba projektu, tedy koncepce tří prstů nových staveb, nalezena nezvykle rychle, hned na samém začátku a pak se jen pracně pilovalo, samozřejmě na spoustě podvariant. Jak se tam tlačil stále větší stavební program s nároky na provozní zázemí a podzemní prostory, tak bylo stále složitější dát vše dohromady. Náročnost projektu byla násobena jeho složitou strukturou, protože o finance z Evropské unie se žádalo v době, kdy se ještě nedokupoval třetí domek, takže část projektu měla samostatný rozpočet.

Jak byste charakterizoval prostorový kontext penzionu?

Jde o jediné místo v Benešově se zachovalou předlokační urbanistickou strukturou z doby, kdy byl Benešov rostlé město. Místo působí vysloveně domkařky. Má to úplně jiné měřítko než domy na náměstí. Kromě školy, jídelny a domova důchodců, které mají velké hmoty, jako by se tu zastavil čas. Zatímco náměstí, dnes obklopené paneláky, má městský charakter, Karlov je půvabná čtvrť podobná návsi.

Co vlastně zbylo z původní zástavby domků?

Všechno, co se dalo použít. Původní zůstaly krovy, nosné konstrukce a sklepní klenby, okna a dveře jsou repliky. Jedno pole klenby bylo propadlé, takže se celá tato část musela udělat nová. Zajímavé na tom je, že se to nerozezná. Na té ruční práci na první pohled nepoznáte, jestli je ta klenba z doby před dvě stě lety nebo před třemi roky.

Z čeho vycházela barevnost interiérů?

Investor měl v tomto směru nějaké vlastní požadavky? Investor měl spíše rámcovou představu, aby to byla současná stavba, nechtěl simulovat historické prostředí v nových částech, což jsme samozřejmě podporovali. Zároveň mu vyhovoval námi nabízený styl, zaměřený na to, aby hotel nepůsobil anonymně, naopak bylo podporováno vytvoření domácí atmosféry. Drobným měřítkem a různorodostí stavby, její snadnou čitelností, usnadňující orientaci, jsme chtěli klientům umožnit snadnou identifikaci s prostředím hotelu. Používáme rádi přírodní materiály v přirozené barevnosti. Probarvené betony jsme tady použili poprvé. U nás jsou problémy s betonem, i když je neprobarvený, natož když se probarvuje, takže něco se dělalo i dvakrát.

Jak vnímají penzion občané Benešova?

Myslím, že to má dobrou odezvu. Tím, že je centrum města tak izolované, hned za náměstím jsou paneláky, jsou vděční, když se historická část města konzoliduje. Bylo to cítit i při otevírací ceremonii, že neměla jen oficiální charakter, ale že to mělo širokou společenskou odezvu.

Jak se díváte na to, co se stalo s urbanismem Benešova v posledních desetiletích?

Patřím k obhájcům renovace sídlišť, ale je pravda, že na menších městech, zvláště když se dotkla přímo centra, měla katastrofální vliv na jejich podobu. Také prostor před kulturním domem je vyprázdněný, působí sídlištním dojmem. Je evidentní, že město na jednu stranu žije, je plné obchodů a hospod, ale některá místa v Benešově působí dodnes trochu opuštěně a zanedbaně, až si člověk připadá, že je někde dál od Prahy. Místy nesourodá struktura města je poznamenaná velkými investicemi za minulého režimu. Realizovala se zde ale řada zajímavých projektů, třeba domov důchodců od Jana Línka, bytový dům od Markéty Cajthamlové, město má územní plán od Josefa Pleskota. V 90. letech měl Benešov skvělého starostu Mojmíra Chromého, který byl srovnatelný s Miroslavem Brýdlem z Litomyšle. Měl snahu dostat do Benešova renomované architekty a spolupracoval aktivně s architektem Pleskotem. V Benešově však nedošlo k takové koncentraci kvalitních realizací jako v Litomyšli. Asi neměl tak silný vliv a podporu okolí.


O PROJEKTU S JIŘÍM POLÁČKEM A VÁCLAVEM ŠKARDOU

Jak jste si rozdělili role na projektu Karlova s Ladislavem Lábusem?

Škarda Investor, pan Stibůrek, si vybral pana architekta Lábuse a on přizval nás. S ním jsme na projektu spolupracovali od počátečních úvah. Pan architekt Lábus jako šéf projektu nesl hlavní garance a zodpovědnost za návrh. Spolupráce probíhala na společných konzultacích, posílali jsme si maily a faxy. Termíny, zpracování a koordinace profesí pak ležela na nás. Po dokončení projektu kolega Poláček měl na starosti autorský dozor vlastní stavby a já pak dozor interiéru, architekt Lábus hrál roli jakéhosi supervizora.

Kdy došlo k zásadnímu koncepčnímu rozhodnutí, jakým způsobem pojmout Karlov?

Poláček Už na druhé konzultaci s panem architektem Lábusem vznikla skica, která ukazuje koncept novostaveb jako jakýchsi rozvírajících se prstů. Tato kresba určila celkové hmotové řešení. Musíme ale připomenout, že toto hmotové řešení bylo návrhem obytných domů, nikoli hotelu. Zadání bylo totiž později změněno. Zajímavé bylo, jak se podařilo do původního hmotového řešení naprojektovat provoz hotelu.

Jak jste vnímali celkový urbanismus Karlova?

Škarda Původní Karlov má drobné měřítko, jsou to malé domky s malými zahrádkami a dvorky. Z něho se vymykají dvě pozdější mohutné stavby – stará škola s pozdější dostavbou a kulturní dům z konce 80. let. Mezi těmito stavbami se nacházel stavební pozemek, je to výjimečné místo na ostrohu Karlova. Koncepčně jsme chtěli navázat na původní drobnou strukturu a měřítko staveb. Zdálo se nám, že velkou hmotou by se definitivně uzavřela původní struktura Karlova jakousi hradbou, takto naopak prostupuje až na hranu ostrohu. Velká hmota by rovněž potvrdila měřítko staveb školy a kulturního domu.

Tomuto konceptu se podřizovala i volba materiálů?

Poláček Celkový koncept jemného rozdílu starých a nových staveb samozřejmě dotvářejí použité materiály, povrchové úpravy, jednotlivé stavební výrobky a interiér. Rekonstruované domy jsou pojaty jako tradiční domy s tradičními prvky, jako jsou například špaletová členěná okna, členěné dveře s tesařskou zárubní, a tradičnějšími povrchy, například cihelnou dlažbou. Novostavby jsme naopak odlišili moderním stavebním detailem a povrchem, například pohledovými betony, litými podlahami. Okna zde jsou nečleněná, z europrofilu. Zvenku jsou domy omítané, celý soubor má jednotný odstín fasády, ale díky hmotovému řešení a detailu působí různorodě.

Jak mnoho jste se podřizovali původní situaci?

Škarda Původní domy, vydlážděný dvůr s velkým převýšením, vyvýšený taras zahrady a původní vzrostlé stromy pro nás byly zásadními východisky. Respekt k těmto hodnotám byl přirozený, původnost těchto prvků jsme chtěli spíše doplnit, nechtěli jsme ztratit komorní atmosféru. Návrh samozřejmě ovlivnilo, že se jednalo o památkově chráněné území.

Jak se díváte na urbanismus celého Benešova? V čem spatřujete jeho přednosti a úskalí?


Poláček Máme dobře zmapovaný Karlov a víme o panelácích, které pronikají až do středu města, ale nedokážeme posoudit celkový urbanismus Benešova. Znám řadu českých měst, kde jsou mrtvá náměstí. Benešov je však živé město. Je dobře, že Benešov má pana Stibůrka, který má chuť v městě investovat.

V celém areálu je řada velice pěkných detailů. Jakou roli u vás hraje právě to dotažení do konce?

Škarda Nám se líbí, když se domy navrhují tak, že se vyřeší základní otázky, které se správně položí. Pracujeme hlavně s prostorem. Řešení jednotlivých detailů vychází často z toho, jak potřebujeme ovlivnit prostorové řešení, zda chceme například vytvořit výraznou hranu, či ji zcela potlačit, aby nerušila. Detail by pak měl být v souladu s celkovým koncepčním řešením. Tento přístup pak ovlivňuje dotažení do konce.

Co jste považovali za hodně odlišné od jiných staveb?

Poláček Náročné nebo odlišné bylo provázání a napojování rekonstrukcí a novostaveb a celková různorodost jednotlivých staveb, jak při architektonickém řešení, tak při realizaci. Jelikož jsme se pohybovali v historickém prostředí tvarově různorodém, návrh nebylo možné řešit pravoúhle, aby se novostavby snáze začlenily a nepůsobily vůči původním domům tvrdě. Zobrazení projektu pak nebylo jednoduché. Za zajímavé považujeme použití probarvených betonů ve větším rozsahu.


S INVESTOREM ANTONÍNEM STIBŮRKEM


Jak vznikl záměr revitalizovat tento malebný kout benešovského Karlova?


Jsem benešovský patriot, takže jsem v prvé řadě chtěl zachránit zchátralé domky. Proto jsem je i s pozemkem koupil. Ze začátku jsem nevěděl, co s tímto místem podniknu. Konzultoval jsem způsob využití s tehdejším starostou Benešova Mojmírem Chromým. Ten mi poradil, abych oslovil pana architekta Lábuse. Ten přijel, ale měl mnoho jiných projektů. Nakonec však na zakázku přistoupil s tím, že budou spoluprojektovat Jiří Poláček a Václav Škarda z Ateliéru K2. Podmínkou bylo, že zachováme stávající domky a vzrostlé ořešáky ve dvoře. Ze začátku jsme uvažovali o kavárně nebo restauraci, dokonce i o galerii, protože mám vztah k výtvarnému umění. Nakonec jsem se dozvěděl o možnosti čerpat finance z fondů Evropské unie pro projekt neregionálního charakteru, který by povzbudil turistický ruch. V rámci této dotace jsme ještě vybudovali sportovní komplex S centrum.

Jak se vyvíjel samotný projekt?

Ze začátku jsme uvažovali o rezidenčním areálu. Potom jsme se rozhodli pro penzion. Museli jsme dokoupit další domek, takže se kapacita rozšířila na současných 28 pokojů.

Konzultovali jste specialistu na hotelový provoz?

Hoteliéry jsme do toho vstupovat nenechali. Upřímně řečeno, kdybychom od začátku brali v úvahu provozní stránku, tak by tento penzion nemohl vzniknout.

Proč jste se rozhodl pro Ladislava Lábuse?

Znal jsem jeho realizace v Benešově, ale i jinde. Sám bydlím ve Váňově vile od Otakara Novotného z roku 1912, takže mám k architektuře vztah.

Naráželi jste na nějaké překážky při jednání se stavebními úřady?


Vůbec ne. Dokonce ani ne při jednání s památkáři, protože pan Lábus byl památkářštější než památkáři.

Svazoval vás nějak archeologický areál bývalého minoritského kláštera?

V době stavebních prací tady probíhal archeologický průzkum. Našli se zde nějaké kostrové hroby.

Jaké byly zadávací podmínky?

Hlavně jsme byli limitováni podmínkami dotace. Chtěli jsme co nejvíc ubytovací kapacity přiměřené celkové ploše.

Pan architekt navrhoval i mobiliář?

Všichni tři architekti jsou autory všeho nábytku.

Provázely stavbu nějaké komplikace?

Probíhal tady archeologický průzkum. Šli jsme šest až sedm metrů pod úroveň terénu. Chtěli jsme zachovat tři ořešáky, takže když tady stál jeřáb na stometrových pilotech a foukal vítr, tak to bylo o strach. Zakládání tady bylo velice složité. A pak byla náročná řemesla.

Jak probíhal autorský dozor?

Ten byl velmi aktivní zejména v osobě pana architekta Poláčka.

Jak dlouho trvala stavba?

Zhruba od roku 2006 do letošního roku. Zejména letos na jaře se velmi spěchalo, takže v některých chvílích na stavbě pracovalo i šedesát lidí.

Barevnost byla ve vaší režii?

Mám rád barevné betony. Přimlouval jsem se za červeně probarvovaný beton. Beton stejné barvy použil Ladislav Lábus u Jízdárny na Pražském hradě.

Co všechno se zachovalo z původní zástavby?

Všechno, co se dalo stavebně použít.

Je možné něco udělat se sousedstvím kulturního domu, na který se nedá moc dívat?

Nějaké záměry existují. Určitě se nebude bourat, ale myslím, že by se dal zkulturnit.

Panuje také ve vedení města náklonnost k renomovaným architektům, jakou lze vidět u vás?


Panuje a hlavně panovala za starosty Mojmíra Chromého. Nakonec historie benešovské moderní architektury začíná Otakarem Novotným a pokračovala Josefem Pleskotem. Ostatně architekti Poláček a Škarda staví poblíž vily od Novotného další dům pro mou druhou dceru.


S JOSEFEM PLESKOTEM NA TÉMA URBANISMUS BENEŠOVA

Jaké jsou vaše urbanistické stopy v Benešově?

Jsou to opravdu stopy, ale nakonec možná důležité. Nemohu nezmínit, že některé mně paradoxně pomohl obtisknout architekt Zdeněk Kuna. V souvislosti s Benešovem mně vlastně pomohl dvakrát. Jednou, když jsem byl zavalen nezvládnutelným projektem a on se mě zastal. A podruhé, když mně dal za pravdu ve sporu s tehdejší mocí, která chtěla další velkou část Benešova bourat. Tak se uchovala rozpadlá substance starého Karlova. Dodnes se opravuje a znamenitě její podstatnou část rekonstruuje Ladislav Lábus.

Jedna z dalších stop spočívá v uchování jednoho nárožního domu z 19. století, který byl důležitý pro udržení identity místa. Fungoval jako staveniště pro stavbu pojišťovny. Po dokončení stavby, po dokonalém vybydlení, se měl zbourat. Podařilo se jej zachránit společně s angažovanou skupinou lidí z Benešova a se znatelnou podporou architekta Luďka Štefka. Protože už panoval gorbačovský duch, dům dostal nové využití od jednoho místního JZD. Je paradoxní, že o tento dům po revoluci projevil zájem okresní předseda Pivoňka, který chtěl předtím tentýž objekt zbourat. Do toho domu pak usídlil banku, kterou jako nový podnikatel založil. Časy se prostě změnily.

Po revoluci mě nový starosta Mojmír Chromý pověřil vypracováním územního plánu Benešova. Myslím, že to byl jeden z prvních územních plánů, které vznikly po revoluci. Vypracovávali jsme jej pastelkami, počítačové programy na tomto poli tehdy ještě snad ani neexistovaly. Byla to velmi zajímavá práce. Územní plán už tehdy počítal s likvidací kasáren a apeloval na spojení Benešova s Konopištěm. Zakládal okružní dopravní systém a předjímal vstup přírodního rámce z prostoru Černého lesa a krajiny kolem Benešovského potoka. Tento územní plán také kodifikoval místa, jako je Karlov, a snažil se eliminovat liniové bariéry. Jak je nyní vidět, Karlov dokonale potvrzuje identitu města, která není jinak příliš silná.

Do jaké míry se podepsala na urbanistické rozplizlosti okolnost, že se nepodařilo úplně zachovat hlavní benešovskou tepnu, Tyršovu ulici v její identické podobě?


Hodnota města často nespočívá v tom, že má jasnou uliční síť. Staré Město pražské nemá vůbec jasný systém uliční sítě. Moderní urbanismus překonal předsudek, že správný městský organismus je založen pouze na dobré osnově a určité profilaci ulic. Nicméně hlavní benešovská Tyršova ulice zůstala ve své historické stopě zcela zachována, a dokonce byla i druhotně poměrně klasicky obestavěna.

Jak byste charakterizoval Benešov jako sídlo?

Už Vladislav Vančura psal o Benešovu v románu Pekař Jan Marhoul jako o hodně zanedbaném a venkovském městě. S pracovním pověřením jsem jel téměř před třiceti roky do Benešova s nedůvěrou, ale překvapil mě hřbitov u kostela sv. Mikuláše. Ten byl v naprosto bezvadném stavu. Z něho jsem si odnesl pozitivní vztah k městu. Uvědomil jsem si, že Benešov asi není tak prohnilý, jak jej Vančura popsal, když se místní obyvatelé věnují s tak příkladnou péčí svým mrtvým. Benešov má trochu smůlu v tom, že leží v bezprostřední blízkosti Prahy, která jeho potenciál hodně odčerpává. Na druhou stranu může týt z významné památky – z Konopiště a z dokonalého přírodního okolí.

Neshledáváte v Benešově určitou rozštěpenost?

Jak si vysvětlit na jedné straně velmi výstavné areály, jako minoritský konvent, pak Alliprandiho piaristickou kolej, poté měšťanskou zástavbu z přelomu předminulého a minulého století, vždy v ostrém protikladu k drobné, venkovské zástavbě? Tímto popisem jste přeskákal několik staletí od výstavného kláštera až po 19. století, v němž se utvořily ulice jako Tyršova, Jiráskova a všechny ulice směrem k nádraží a sokolovně. Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že jsou města urbanisticky slabší a silnější, a Benešov svým základem nepatří k nejsilnějším. Není to přemyslovské město, je to přerostlá vesnice, která neustále dohání atributy města. Benešov navíc nemá řeku, prochází jím železnice, která jej nešťastně přetíná. Na druhou stranu se v Benešově dají snadněji a svobodněji uskutečnit slušné architektonické počiny, když je jich někdo schopen. Je to město s velkou perspektivou.

Na Karlově je celá řada měřítkově nevhodných staveb…

Když se dívám z dálky na penzion Karlov, vidím v pozadí velkou školu z 19. století. Nicméně jsem na ni hrdý, protože jsem tehdy za totality vedle veškerého svého benešovského počínání navrhoval její barevnost v rámci jejích oprav okresním stavebním podnikem. Školní bedna z urbanisticky necitlivého 19. století se najednou odhmotnila a vytváří docela vhodné pozadí krásnému hotelovému špalíčku. Na druhou stranu si dokážu představit i jiný přístup, než jaký zvolil Láďa Lábus, to znamená bravurní vypiplání drobné historické zástavby. Kdyby na tom samém místě měla stát kvalitní novostavba např. od stejného autora, nenasazoval bych krk za zachování původní zástavby za každou cenu jako tehdy. Lábusova rekonstrukce se mně opravdu velmi líbí a je pro město jako celek velmi správná, ale kdyby přišel investor s požadavkem zbourání a postavení novostavby, tak bych dnes nebyl proti. Jsem daleko více přesvědčen o tom, že urbanistická kvalita nespočívá pouze v tom, že se zachovávají a opravují staré domy. Novými prostředky lze rovněž docílit kvality a nemusí se přitom zničit genius loci.

Kde leží hranice, za níž už je zbourání barbarstvím?

Myslím, že to souvisí s ušlechtilostí záměru investora a se schopnostmi architekta. Tato hranice se obecně nedá přesně definovat. Jsem dalek toho názoru, že nějaký princip či návod je prioritně nosný, a jiný nikoli.


S REALIZAČNÍ FIRMOU SLÁDEK GROUP

Jaké místo zaujímá hotel Karlov ve spektru vašich realizací?

Naší hlavní podnikatelskou náplní jsou dodávky staveb občanských, průmyslových, inženýrských a realizace především vlastních developerských projektů.

Stavba hotelu Karlov je již několikátou stavbou obdobného charakteru. Je výzvou a prověřením schopností zrealizovat náročnou zakázku s velkým množstvím atypických prvků a technologických postupů navrženou uznávaným architektem.

Které ze zvláštností stavby hotelu Karlov pokládáte za nejzajímavější?

Architektem byly ponechány původní objekty zástavby, které byly citlivě rekonstruovány. Stávající podzemní prostory byly využity pro propojení mezi původními stavbami a nově vybudovanými domy, které slouží pro ubytování. Díky tomuto řešení není patrný rozdíl mezi původní a novou výstavbou.

Co bylo nejvíce svazující při realizaci stavby – nutnost zachování ořešáků, zakládání, pohledový beton?


Realizace stavby v památkově chráněné oblasti je vždy velmi náročná práce, která vyžaduje maximální ohleduplnost k zachování a využití původních konstrukcí včetně jejich zajištění a zakomponování nově budovaných částí do celého areálu. Právě pro zachování rázu lokality bylo důležité zajistit, aby vzrostlá zeleň uvnitř i vně objektu nebyla poškozena. A to i v případě, že razíte chodbu pod kořeny starého ořechu.

Při použití kamene na nově budované nebo rekonstruované části stavby bylo nutné zachovat obdobný druh a barvu jako na původní zástavbě. Pro zachování autenticity byly maximálně využity i původní části krovů, oken a dveří. Pokud technický stav stávajících výplní otvorů neumožňoval jejich zpětné zabudování do stavby, byly vyrobeny jejich repliky.

Jaká byla spolupráce s projektanty?

Architekt a projektant je autorem celého projektu a od realizační firmy očekává maximální splnění svých návrhů a řešení. Realizační firma musí stavbu provést nejen dle představ autorů projektu, ale musí také během stavby dodržovat veškerou platnou legislativu a technologické postupy. Toto vše vytváří během stavby tvůrčí napětí mezi autorem projektu a stavební firmou. Výsledkem by mělo být dílo, které bude veřejností kladně přijato. Dokončená stavba hotelu Karlov je dokladem této kvalitní spolupráce.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 193     ne: 241

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb