přeskočit na hlavní obsah

Historická svítidla pro výklady - I. část

/up/images/featured/images/Historicka_svitidla_pro_vyklady_0.png

O prvních svítidlech pro výlohy

Ve druhé polovině 19. století postupně přestávalo platit pravidlo, že „dobré zboží se chválí samo“, a pro komerční úspěch začala mít stále větší význam reklama a měnily se také formy nabídky v obchodech. Obchodníci se museli prosazovat ve stále tvrdší konkurenci a výklady jejich obchodů se staly významným faktorem úspěchu či neúspěchu v podnikání. Součástí nové obchodní strategie průmyslového věku se staly i osvětlené výklady. Ještě přibližně v polovině 19. století byly dveře a výklady obchodů po zavírací době uzavřeny zpravidla dřevěnými okenicemi a ulice osvětlovalo jen sporé světlo olejových či plynových lamp. V 70. letech se i ve střední Evropě objevila první svítidla speciálně určená do výloh. Byla petrolejová nebo plynová a hořel v nich otevřený plamen. Jejich používání bylo s ohledem na protipožární předpisy omezeno pouze na dobu, kdy byl v obchodě někdo přítomen. Šlo tedy zejména o osvětlení výloh obchodů otevřených večer nebo o obchody v nedostatečně osvětlených uličkách či pasážích. Nové podněty přicházely do Evropy z USA a nejprve se projevily ve Velké Británii, postupně přes Francii a Německo dorazily do habsburské monarchie. Rozhodně ale v této době nelze hovořit o masovém rozšíření umělého osvětlování výloh ve střední Evropě.

Konstrukce nejstarších známých svítidelspeciálně určených do výloh vycházela z přenosných luceren. Šlo o skříňky na podstavě obdélníkového tvaru se zkosenými stěnami osazenými skly či sklem v přední stěně. Byly vyráběny z železné železného, mosazného či bronzového plechu. V českých zemích jsou známy z nabídky vídeňských firem, ale není vyloučeno, že tento typ svítidel vyráběly i některé české závody. Například vídeňská firma Eduard Heger, E. Jülke´s Nachfolger nabízela petrolejovou lampu do výkladů ze železného plechu s přední skleněnou stěnou a kulatým vysokým komínkem, zásobník na petrolej byl umístěn na zadní stěně. Jiná vídeňská firma, Gerson, Boehm & Rosenthal, měla ve své nabídce svítidel tvarem příbuznou lampu pro plynové světlo ze zlaceného bronzového plechu s prosklenou přední stěnou a se zadní stěnou vyloženou sklem – tzv. reflexní  lampu pro výlohy (Auslage-Reflex-Laterne). Ta byla opatřena kovovou trubkou pro přívod plynu k motýlovému hořáku a širokým obdélníkovým komínkem. Firma tuto lampu také nabízela ve variantě s alpakovou zadní reflexní stěnou. Je zajímavé, že uvedený typ svítidel byl k dispozici ještě v 80. letech až do počátku 90. let 19. století, kdy již nastupovala elektřina a bylo možné používat i galvanické články. Teprve v 90. letech 19. století začaly být výklady středoevropských obchodů zejména ve velkých městech stále častěji světlovány elektřinou. Zpravidla šlo o osvětlení běžnými žárovkami. V obchodech se ale postupně prosazovala i specializovaná elektrická svítidla, která měla své vzory v divadelním osvětlení. Zatím nejstarším známým středoevropským výrobcem skleněných komponent pro speciální elektrická svítidla určená k osvětlování výloh je sklárna Marienhütte v Moosbrunnu v Dolních Rakousích firmy Carl Wolffharft.

Tato firma vyráběla od druhé poloviny 90. let 19. století dvojduté stříbřené reflektory pro elektrické osvětlení (doppelwandige Silberglasreflektoren für elektrische Beleuchtung). Nelze říci, zda vyráběla i kompletní svítidla. Při výrobě těchto  polotovarů vycházela z techniky výroby dekorativního dvojdutého stříbřeného skla, známé již několik desetiletí, kdy byly předměty foukány do forem a podtlakem byly vytvarovány do dvou tvarově identických stěn s oblým okrajem. Na vnitřní stěně reflektoru mohl být podle formy vyvzorován libovolný optický reliéfní dekor. Po vychladnutí byl polotovar za studena chemicky stříbřen roztokem dusičnanu stříbrného (10% roztok) a hydroxidu amonného (25% roztok), postupně rozpuštěných v destilované vodě, jako redukční činidlo byl používán nasycený roztok glukózy či formaldehydu. Roztok byl nanášen na sklo a po redukci stříbra byl předmět opláchnut v destilované vodě. Tato metoda stříbření reflektorů se používala ještě v době mezi světovými válkami, kdy byla postupně zdokonalována. Poté byly do dvojdutých reflektorů osazeny armatury (elektromechanické vybavení svítidla). Tyto dvojduté reflektory měly ale velkou nevýhodu: byly velmi křehké a vnitřní stříbřená vrstva byla jen málo odolná proti působení tepla. Zmíněné reflektory se v Moosbrunnu vyráběly nejméně do začátku první světové války. Stříbřené reflektory pro elektrické a plynové světlo, hladké i vzorované, měly ve svém výrobním programu v posledním desetiletí 19. a v prvním desetiletí 20. století také německé firmy Grabner & Bergner ve Weisswasseru v Horní Lužici, Raake & Göbel v Großalmerode v Hessensku-Nassavsku a jako vedlejší produkt i výrobci zrcadel (např. Capelle & Gaetscheberger ve Fürthu a Von Severen & Schwabe v Berlíně). Z této doby  jsou známy následující české sklářské firmy produkující skleněné reflektory určené pro elektrické světlo: Eduard Kavalier v Nové Sázavě u Bezvěrova a sklárna firmy Hans Münzel ve Falknově-Kytlici. Ani zde však zatím nelze spolehlivě prokázat či vyloučit výrobu kompletních svítidel pro výlohy, je možné jen odůvodněně předpokládat, že tyto firmy většinou zhotovovaly i finální produkty. Tehdejší označení „reflektor“ totiž mohlo znamenat obojí – polotovar i svítidlo.

Na počátku 20. století byly další možností výroby, jak docílit reflexního účinku svítidel do výloh, speciální výbrusy skla, které na vnitřních stěnách lomem světla vytvářely efekt připomínající stříbření. Tento typ osvětlovacích skel (nejen pro výlohy) začala jako první v habsburské monarchii dodávat firma Sklárny a rafinerie Josef Inwald a. s., Praha-Zlíchov. Byl to především její speciální reflektor Asteroid, jehož výroba je doložena okolo roku 1910. Šlo o skleněné stínidlo se speciálním nepravidelným žebrovým výbrusem doporučované pro žárovku 50 W. Tento skleněný průsvitný reflektor byl pro svítidla  do výloh dodáván v čiré a matované variantě, o průměru 145, resp. 150 mm, a výšce 100, resp. 123 mm, hmotnost byla 0,3, resp. 0,36 kg. Firma jej nabízela i s modelovým nákresem rozložení svítivosti. Na podobném principu jako skleněný kryt Asteroid vyráběla firma Christoph Palme u. Co., Prácheň-Šelty, reflektory s pyramidovým výbrusem, které dodávala dalším firmám. Ale rovněž sama také vyráběla reflektorová svítidla pro výlohy. Stejně jako Asteroid, byl i tento speciální brus, vytvářející na vnitřní straně svítidla efekt zrcadlové vrstvy, patentově chráněn. Pro výlohy a obchody byly určeny i plechové smaltované reflektory, produkované od roku 1904 např. firmou M. Ullmann a syn v Českých Budějovicích.

Nástup elektrického světla změnil ještě před první světovou válkou mnohé v chápání výlohy a jejích reklamních možností. Souběžně s výrobou stále větších tabulových skel pro výlohy se prostor ulice ve dne i večer otevíral. Světlo bezpečně uzavřené v žárovce již nehrozilo požárem, a výklady tak mohly svítit po celou noc. Nové trendy se ale zatím projevovaly jen na hlavních třídách velkých měst. I střední Evropa před první světovou válkou nakročila na cestu moderního osvětlení výkladů, ale teprve po roce 1918 se nové směry začaly plně prosazovat. Osvětlování výkladů se stalo důležitým tématem obchodní politiky. Rozvoj osvětlování výloh souvisel s mnoha společenskými i technickými faktory doby po první světové válce. Obchody začaly přesahovat prosklenými a osvětlenými výlohami do spodních pater domů a elektrické světlo se začalo nejen v obchodech, ale i v ulicích prosazovat v mnoha podobách. Nebyly to jen osvětlené výklady, ve velkém množství se objevila různá svíticí písmena, neonové nápisy (srv. článek věnovaný reklamnímu osvětlení ve Světle, 2006, č. 4, s. 16– –19), prosvětlené štíty obchodů, restaurací a jiných podniků, přišly i nové typy veřejného osvětlení. Účinek elektrického osvětlení byl násoben použitím různých barev a aktivních prvků.

Osvětlení výlohy a obchodů se stalo tématem dne. Odborníci na reklamu a světelnou techniku v mnoha článcích a publikacích upozorňovali na význam kvalitního osvětlení výloh a obchodů pro reklamu a zvýšení prodeje. Byly propracovávány technické parametry osvětlení výloh a na počátku 30. let minulého století byla vydána i norma Elektrotechnického svazu československého č. 66 –  Osvětlování výkladů, vchodů a průčelí. bchodníci se v první fázi pořizování nového osvětlení výkladů obávali zejména vysokých nákladů na energie, ale s rozvojem úspornějších typů žárovek (např. s dvojitou spirálou) a s efektivnějšími typy reflektorových svítidel již nehrála tato otázka klíčovou roli. Obchodníci využívali tato svítidla pro osvětlení výloh stále častěji a v mnoha rozličných variantách.

Osvěta odborníků v tomto ohledu přinášela své plody a obchodníci se i na základě různých názorných příkladů stále častěji zajímali o specializovaná svítidla umísťovaná do výloh a přizpůsobovali druh a orientaci svítidel velikosti a hloubce výkladu. Význam světelné reklamy jako jedna z prvních plně pochopila firma Baťa, jejímž jedním ze základních hesel reklamy byl slogan „světlo láká lidi“. Výlohy firmy Baťa byly osvětlovány reflektorovými svítidly, která byla přesně nasměrována na zboží a jejichž paprsky nepřesahovaly do ulice. Takto osvětlené výlohy plně odpovídaly novému trendu, kdy se zboží stávalo určitým způsobem hercem na jevišti maloobchodu. Mnozí obchodníci ale ještě ve 30. letech dvacátého století vyznávali přesvědčení o dobrém zboží, které se chválí samo, a odborníci na marketing (řečeno dnešními slovy) neustále proti tomuto názoru brojili a propagovali dobré osvětlení výkladů.

Jedním z těch, kdo se propagaci osvětlení v obchodě věnovali, byl i Josef Veselý, který v roce 1937 sepsal příručku pro obchodníky Světlo prodává. V ní se lze mimo jiné dočíst: „Kdo chce prodávat, musí na svůj závod vhodně upozorniti... Lidé kupují často zboží proto, že jim padne do oka, a ne proto, že je potřebují. Ukažme jim také svoje zboží v nejvýhodnějším světle! Jako země zkrásní slunečním svitem, tak zboží je žádoucnější v bohatém osvětlení prodejny, v rafinované úpravě výkladu zaplaveného světlem ...“. Josef Veselý zde dokládal význam osvětleného výkladu mimo jiné statistickými údaji, podle kterých se dvakrát až pětkrát více chodců zastavuje u osvětlených výkladů než u neosvětlených. Postuloval zde také několik základních (a dodnes platných) pravidel – světlý podklad odráží víc než tmavý, „reflektory“ musí být zvoleny podle velikosti výkladu a typu zboží, je nutné číst technické parametry „reflektorů“ (diagram svítivosti na štítku nebo v letáku firmy) apod. Ve větších městech byly také světelné poradny, např. u elektráren či Elektrotechnického svazu československého. Firmy vyrábějící svítidla a zabývající se světelnou technikou našly v osvětlování obchodů nové a široké pole působnosti. Jejich většina ve 20. a 30. letech již nabízela spolu se svítidly také výpočty ideálního modelu osvětlení konkrétního výkladu, propočty nákladů, grafy „rozptylu světla“ (rozložení svítivosti), projektovou dokumentaci a vlastní instalaci a správu těchto zařízení. Každý z výrobců vyvíjel také vlastní konstrukce reflektorových svítidel, které byly chráněny patenty. Do druhé světové války se tak pohled na speciální svítidla do výloh zcela proměnil. V povědomí obchodníků již bylo kvalitní osvětlení výkladů a obchodů i různé typy světelné reklamy chápány jako nezbytný předpoklad úspěšného vedení obchodu. Spolu s kvalitním osvětlením se rovněž rozvíjely metody aranžování zboží.

Ve 20. a 30. letech dvacátého století si již mohli zájemci o koupi reflektorových svítidel do výloh v Československu vybrat z nepřeberné nabídky možností. Otázce, jaká byla situace na tehdejším trhu, je věnována druhá část článku v příštím čísle.

PhDr. Jitka Lněničková

převzato s časopisu Světlo­­ 

Líbil se vám článek?

ano: 209     ne: 216

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb