přeskočit na hlavní obsah

Galerie Závodný

/up/images/featured/images/0-galerievapenec.jpg

Vápenec patří k Mikulovu

Bílý kámen ze země natáčení Vinetoua zná asi každý. Je přítomen všude okolo Jadranu a i v Středomoří. Krajina se pak mnohdy velmi podobá Pálavě a mě tento fakt a následné možnosti již dlouhá léta znepokojovaly. Zejména proto, že vápenec pro sochu nebo ušlechtilou kamenickou výrobu není v Čechách prakticky k dispozici a mně osobně tato varianta velmi chyběla. Bylo otázkou času - tak jsem to cítil - kdy mě život přinese možnost s tímto kamenem pracovat.

Můj vynikající bratislavský klient pan J. N. mě jako první svým zadáním přivedl ke kameni z ostrova Brač. Pro něj jsem se s celou problematikou seznámil, navázal potřebné kontakty a surovinu začal dovážet. Souvisle jsem pak zmapoval veškeré možnosti nejen na Brači, ale prakticky na území celého Chorvatska, resp. bývalé Jugoslávie.

Netrvalo dlouho a přišla možnost spolupracovat na realizaci stavby galerie pro rodinu pana Závodného. Skvělý projekt architekta Štěpána Děngeho a možnost si udělat „něco po svém" - to byla velká motivace a mně bylo jasné, že nelze nevyužít možnost přivézt chorvatský kámen do Mikulova, kam jako stavební materiál přirozeně patří. Později proto padla volba na „můj" kámen - konkrétně vápenec Veselje Unito a jeho „bratra" Veselje Fiorito. Fiorito se navíc vyznačuje značnou přítomností fosílií. Lomy se nacházejí na ostrově Brač, v blízkosti městečka Pučiště. Za zmínku stojí, že právě tam se nachází i jedna z nejznámějších kamenosochařských škol na světě. Bohužel tradice skomírá, ale to je taktéž celosvětový problém. Stejně tak jako tragicky poklesla kvalita řemesla a kámen se proměnil na dekorační součást stavby, ačkoliv po tisíce let to byl určující, v prvé řadě konstrukční materiál. Kameníci byli tvůrci, byli architekti - nositelé tajemství. Sedávali a pili víno s králi.

Veselje je krásný a kompaktní kámen, velice ceněný. Již staří Římané jej pilně využívali. Vystavěn je z něj Diokleciánův palác ve Splitu (UNESCO), a musel proto existovat zásadní důvod, proč ho stavitelé nechali dovážet z ostrova, ačkoliv okolo na pevnině bylo již v té době mnoho aktivních lomů. Důvodem byla právě ona mimořádná kvalita a především již zmiňovaná krása. Staří kameníci na Brači o něm říkají, že jako jediný „má dušu". Je podle nich nejlepší na světě. Toto však s určitostí potvrdit nemohu, ale je opravdu vynikající. Vápenec obecně vznikal jako sediment, v tomto připadě se v něm objevují zkamenělé otisky času a opravdu má zvláštní „náladu". Navíc je „veselý" a to je dobré.

Byla to především náročnost a nezbytná velkorysost investora, která nám umožnila pracovat s kamenem jinak, než je v současnosti u nás obvyklé. Silná tektonika, masivní materiál a nezvyklé řešení. Kamenná střecha jistě není běžná, ale mě zejména velice těšila konstrukce schodiště. Překladový kámen takto uplatněný v architektuře nemá v Evropě zřejmě obdoby.

Z dnešního pohledu má také i mimořádné chemicko-fyzikální vlastnosti. Můžete z něj například vydláždit cestu (kdyby to nebyla škoda), která snese značnou zátěž. Já však oceňuji především jeho univerzálnost. Lze z něj vysekat sochu, vyrobit vysoce luxusní obklady třeba pro koupelnu, ale také hrubou dlažbu na chodníky. Při stavbě domu lze jeden druh kamene použít v různých variantách a souvislostech a to považuji za vysoce působivé. O kvalitě kamene, který jsme použili při stavbě Galerie Závodný, svědčí i fakt, že stejný materiál byl použit při stavbě jedné z nejvýznamnějších budov světa - Bílého domu ve Washingtonu.

TEXT RADOVAN KRÁL
---

Slovo dodavatele

Soukromá galerie Závodný je neobyčejná moderní stavba v centru historického města Mikulov. Její tvar, dispozice a architektonické řešení nejen fasády, ale i interiéru, rozhodly o tom, že nosný systém musí být železobetonový monolit.

Stavební systém VELOX je ztracené tepelně izolační bednění nosných stěn, stropů a schodišť právě tohoto železobetonového monolitu. A bylo rozhodnuto. Nosná konstrukce Galerie Závodný v Mikulově je postavena stavebním systémem VELOX. Nosné fasádní stěny mají betonové jádro tloušťky 180 mm a integrovanou tepelnou izolaci 150 mm (součinitel prostupu tepla bez fasády U=0,200), stropy o rozpětí více než 6 m se skrytými křížovými průvlaky na jediném centrálním sloupu v hlavním výstavním prostoru přízemí. Dvakrát zalomené interiérové schodiště je podporováno stěnou tloušťky pouze 19 cm. Druhé nadzemní podlaží překvapí neopakovatelnou atmosférou interiéru bez vodorovné stropní konstrukce. Je tedy otevřeno do hřebene střechy v jednoduchých rovných plochách nad půdorysem písmene L. Nosné stěny jsou samozřejmě vyarmovány a vetknuty do stropu a stěn přízemí. Dřevěná konstrukce krovu je místy podepřena ocelovou konstrukcí, vyplněna izolantem z minerální vaty a spodní líc tvoří šikmý zavěšený sádrokarton. Celý krov je z horní strany tepelně izolován panely z tvrdé PUR pěny a součinitel prostupu tepla celé střechy je nižší než 0,15 W/m2K. Hydroizolaci střechy na západní části budovy tvoří pálená krytina Bobrovka na husté laťování a východní je kryta plastovou folií. Nad touto folií se nachází „dekorace střechy" a to vápencové desky cca 0,5 m2 velké, se skrytým žlabem. Fasáda západní části pod Bobrovkou je klasická hladká s nátěrem, doplněná římsou a soklem z vápence. Převážná část fasády je však tvořena obkladem z vápencových kvádrů větších než 1 m2 bez spár a styků na rozích, v ostění, překladech a parapetech. Venkovní zalomené schodiště na terasu působí dojmem, že bylo na místě vytesáno z jednoho kusu bílého vápence. Překlad nad výlohou do kavárny, který tvoří zároveň zábradlí terasy, je největší kámen, jaký kameníci v lomu na ostrově Brač ve své historii dokázali uřezat. Je dlouhý 5,2 m, vysoký 1,6 m, tlustý 20 cm a váží více než 4 tuny. čistotu tvaru exteriéru umocňuje také bezrámové zasklení výstavníhoprostoru bezpečnostním izolačním trojsklem. Velmi příjemně působí také skleněné zábradlí okolo schodišťového prostoru interiéru, jakoby vyrůstalo z vápencové podlahy bez viditelných kotevních prvků. O tepelnou pohodu v Galerii Závodný se stará podlahové topení, tepelné čerpadlo, klimatizace s rekuperací a vzduchotechnika. Vše je samozřejmě řízeno počítačem, do kterého ústí 22 km kabelů.

TEXT MILAN RICHTER / VELOX MIKULOV
---

Slovo investora

Mikulov je krásné, sluncem rozpálené město na samém jihu Moravy. Díky své dlouhé historii, hraniční poloze, působení osvícených panovníků i vlivům různých národnostních menšin, které tudy procházely, získalo město svoji jedinečnou atmosféru.

Malý drahokam, usazený mezi oblými vrcholy Sv. Kopečku a Turoldu, zdobený krajkou zelených vinohradů, meruňkových sadů a vinných sklepů, otvírá poutníkům své brány. Turista je v této lokalitě nadšen. Obdivuje zachovalé historické jádro města, zbytky kdysi významného židovského ghetta, úchvatnou přírodu.

Investor ale váhá. Rád by respektoval genius loci - jako místní rodák má k městu silnou citovou vazbu. Zároveň však nechce napodobovat žádný z historizujících slohů, rád by zde zanechal otisk v podobě čisté moderní architektury. Kudy vede cesta? Jak vytvořit prostor pro prezentaci soudobého výtvarného umění tak, aby nenarušoval okolní zástavbu, splňoval specifické požadavky pro galerijní prostory, respektoval dominanty daného místa, přitom však byl plně funkční, neokázalý, vzdušný?

A teď architekte raď! Na pomoc byl přizván architekt, který v Mikulově dlouhou dobu žije, podobným způsobem vnímá a cítí danou lokalitu, zná místní stavební firmy a má s nimi bohaté zkušenosti, stojí za ním stavby, ze kterých lze vyčíst respekt k místu, ale také chuť hledat nové cesty a jít nad rámec běžných stavebních postupů.

Vzájemnými konfrontacemi jsou nakonec odsouhlaseny proporce i technologie stavby.

Veloxový systém obalí skelet z vápencových desek, ze stejného materiálu má být i střecha. Složitý prvek - tašky se nepřekrývají, jsou jen volně loženy na nerezové kotvení, voda protéká na spodní izolační vrstvu. Vápenec propojí stavbu s místem, na kterém bude stát. Prodírá se zde na povrch země a je běžnou součástí každodenního života (v Mikulově dokonce dlouhá léta fungoval vápencový lom), je hlavní komponentou Pálavských vrchů i celého mikulovského regionu. Veškeré činnosti spojené se stavbou budou provádět zdejší f i rmy.

Záměr je jasný, zbývá jen obhájit ho před úřady, památkáři, místními obyvateli.

V    některých fázích stavebního řízení to není úplně jednoduché, stavba budí zájem, diskutuje se o ní, jitří emoce...

Povedlo se! Můžeme začít stavět. Každý detail je důležitý, pečlivě se hlídá provedení práce. Řemeslná zručnost je nezbytná především u kameníků, přesně opracované vápencové bloky do sebe zapadají jako součástky stavebnice.

Galerie vyrostla do krásy. Stojí na malém náměstí čistá, bílá, rozpálená sluncem.
V    jejím nitru ožívají obrazy, objekty i fotografie výtvarníků od nás i ze zahraničí, občerstvení nabízí příjemná kavárna.

Bylo to jednoduché? Neumím pravdivě odpovědět. Potíže při začleňování novostaveb do historických center se dají očekávat vždycky. Těší mě ale, že to možné je. Držím palce všem odvážným a přemýšlivým investorům. Současná moderní architektura může být úchvatná a precizně provedená. Jen musí dostat příležitost.

TEXT VLADIMÍRA BRUCHÁČKOVÁ ZÁVODNÁ

zdroj: časopis ARCHITEKT­­


Líbil se vám článek?

ano: 7700     ne: 9176

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb