přeskočit na hlavní obsah

Galerie Závodný

Galerie

GRAND PRIX ARCHITEKTŮ 2012 - CENA V KATEGORII NOVOSTAVBA

Mikulov je pozoruhodnou ukázkou rostlého urbanismu, který spolu s jedinečnou scenerií vápencovitých útvarů jižního úpatí Pavlovských vrchů vytváří jeden z nejmalebnějších obrazů jižní Moravy.

Stavba Galerie Závodný je situována v místě nedochované původní zástavby bývalé židovské čtvrti. Pozemek s potenciálem nádherných průhledů uzavírá zástavbu do prostoru dnešního náměstíčka na nároží ulic Husova a Brněnská. Místo, prostředí a účel stavby - to byla kritéria, která vedla k rozhodnutí vytvořit stavbu respektující svými proporcemi, hmotovým členěním a měřítkem původní historickou zástavbu a současně jednoduchou formou a soudobým výrazem pojmenovat náplň objektu.

Z ulice Husovy uzavírá stavba uliční frontu. Hmotami a tvaroslovím navazuje na stávající zástavbu. Fasády jsou provedeny v omítce a tato část objektu je zastřešena střechami s pálenou krytinou. Napojení na poválečné bytové domy je řešeno krčkem s průjezdem za bytové domy.

Kolmo navazuje vstupní část stavby orientovaná do náměstíčka. Přízemím prorůstá do hradební podnože a odstoupením stavby v úrovni patra pak zachovává průhled na mikulovský zámek. Přestože se jedná o jeden funkční celek, je tato část pojednána rozdílně. Vnější výraz strohých, sochařsky tvarovaných hmot je postaven na použitém materiálu. Pro obklad stěn a netradičně i střešního pláště byl použit přírodní kámen - vápenec. Ten prorůstá i do vnitřních prostor galerie.

Výstavní program galerie se odehrává ve dvou podlažích. Vnitřní prostory jsou otevřené, v patře až k hřebenu střechy. V části přízemí je situována galerijní kavárna. Převýšení stropu nad průjezdem v úrovni 1. patra bylo využito k vytvoření „amfiteátru" využívaného při pořádání komorních koncertů.

Nosná konstrukce budovy je řešena systémem železobetonových monolitických stěn do ztraceného bednění - systém Velox. Přes požadavek na maximum využitelných stěn jsou prostory dostatečně prosvětleny. Jednak bezrámově zasklenými otvory prolomenými do kamenné fasády k náměstíčku a na terasu u hradební zdi, zejména pak vrchním osvětlením přes střešní plášť v hlavním výstavním prostoru.

Větrání je zajišťováno nuceně, rozvody vzduchotechniky jsou skryty v podhledu střešní konstrukce. Primárním zdrojem energie na vytápění je tepelné čerpadlo.

ŠTĚPÁN DĚNGE
---

Rozhovor se Štěpánem Děngem o oceněné Galerii


Rozhodnutí vsadit do historického centra Mikulova objekt, který nese všechny znaky moderní architektury, bylo jistě odvážné z mnoha důvodů. Co pro vás znamenalo?

Především to byl skvělý záměr a zadání investora. Od počátku jsme se plně shodli na tom, že nám jde o současnou architekturu s plným respektem k okolnímu historickému prostředí, do kterého by měla přirozeně zapadnout. Před stavbou stály na pozemku nevyužívané garáže. Na jejich místo jsem chtěl umístit dům, který přirozeně uzavře prostor a dá smysl před nedávnem vybudovanému náměstíčku. Přistupoval jsem k tomuto úkolu od počátku s velkou pokorou a odpovědností. Snažil jsem se ctít genia loci tohoto místa pod mikulovským zámkem, které bylo historicky součástí místní židovské čtvrti. Pro mne jako architekta to byla o to větší výzva a krásnější úkol také proto, že tento prostor mám denně před očima z oken svého ateliéru. Také investor pochází z Mikulova a rozhodujícími dodavateli se ve finále staly místní firmy, lidé, se kterými se dobře známe. Jako místní patrioti jsme měli o to větší zájem a snahu, aby v Mikulově vznikla kvalitní stavba, kvalitní architektura.

Jak se k projektu stavěly úřady, jak veřejnost?

Projednávání s památkáři nebylo jednoznačné, hlavně o typu střešní krytiny. Rozhodující argumentací bylo použití přírodního materiálu - vápence. Musím říct, že od počátku nás podpořilo vedení města a byla znát i podpora místních občanů. Pochopitelně téměř vždy, když má vzniknout něco nového, něco neobvyklého, se najde i určitá část odpůrců, kteří se vyslovují proti záměru, často jen emotivně, bez konkrétní, racionální argumentace. Bylo tomu tak i v tomto případě. Museli jsme ustát i mediálně podpořenou petici.

Co vadilo?

To bylo různé, v několika věcech i protichůdné. Pro někoho necitlivé, neestetické a nevhodné do historického prostředí, málo velkorysé nebo naopak příliš jednoduché a moc moderní. V negativních ohlasech ale převládala kritika obkladu fasády a zejména kamenná střecha.

Proč jste nakonec dovezli kámen z Chorvatska?

Vápenec se všude v Mikulově a okolí vyskytuje v přírodě a užívá se i jako základní stavební materiál a byl pochopitelně inspirací pro volbu kamenných obkladů. Pálavský vápenec se ale již netěží, navíc není pro požadované použití vhodný. Najít použitelný vápenec nebylo jednoduché. Nakonec nás k němu dovedla kamenická firma, kterou jsme vybírali současně s kamenem. Sídlí shodou okolností také v Mikulově a jak se ukázalo, zvládla svůj úkol velmi dobře. Vápenec pochází z chorvatského ostrova Brač. Je vzhledem podobný místnímu, svými vlastnostmi odpovídá kladeným požadavkům. Při stavbě byly použity dva příbuzné druhy vápence, jeden jemnější a druhý mírně jiného odstínu, s patrnějšími stopami fosílií v detailu.

Kamenné desky jste bez vzájemného překrytí umístil také na sedlovou střechu, kde suplují krytinu. Nebylo to technologicky náročné?

Chtěl jsem, aby stavba měla co nejjednodušší, čisté linie a střecha z totožného materiálu, jaký je použit na fasádě, tento záměr umocňuje. Kromě skla oken v bezrámovém provedení zde vedle kamene není další materiál použit a čisté linie tak vyniknou, protože nejsou přerušeny římsami, ani oplechováním a viditelnými střešními žlaby.

Kamenné desky jsou uloženy na střechu, která je již uzavřena. Řešení uložení kamene na konstrukci střechy i samotnou konstrukci jsme chvíli hledali, ale nakonec nebyla nijak složitá.

Interiér galerie nabízí volný prostor bez podpůrných sloupů a nosných příček. Jak jste docílil tak velkého rozponu stropní konstrukce?

Pro galerii, její funkci, bylo důležité, aby byla co nejtransparentnější, měla potřebné světlo a průhledy, aby se galerista nemusel při různorodých výstavách a instalacích potýkat s konstrukčními omezeními. Sáhl jsem proto k systémovému řešení a zvolil pro stavbu technologii ztraceného bednění, kterou nabízí systém Velox. Ten umožňuje volit atypická řešení a poskytl mi v tomto ohledu potřebnou svobodu. Volný vnitřní prostor je zde důležitý nejen pro výstavy, ale také pro další aktivity, které se zde odehrávají - přednášky, komorní koncerty, promítání a také pro přirozené propojení galerie s kavárnou, která je její součástí.

Když jsem navštívil novou mikulovskou galerii, právě si ji fotili japonští turisté, byla terčem kamer i dalších kolemjdoucích. Stavba získala ocenění Grand Prix architektů v kategorii novostavba. Vzali již někdejší odpůrci tuto stavbu na milost?

Kritika se na nás snášela zejména v průběhu přípravy a na počátku stavby samotné. Dnes, po dokončení stavby, nelze nevnímat poměrně velký zájem o stavbu a docela pozitivní ohlasy a to i od některých dřívějších odpůrců. Pro mě osobně je tohle dostatečným oceněním a cena Grand Prix architektů je obrovským bonusem navíc, ale hlavně uznáním práce všech, kteří se na stavbě podíleli. Je dobře, že jsme mohli dát Mikulovu stavbu moderní architektury, která dokáže být s tou historickou ve vzájemném souladu. Tady ovšem patří dík především odvážným investorům, kteří šli důsledně za svým snem a obohatili město o tuto kulturní hodnotu.

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 219     ne: 235

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb