přeskočit na hlavní obsah

Energie větru

/up/images/featured/images/energie_vitr_klasika_0.png

Člověk využívá energii větru už od nepaměti. Nejdříve vítr poháněl jeho plachetnice, později sloužil k mletí obilí a čerpání vody. Stejný vítr nyní umožňuje transformovat jeho sílu už ne jen na mechanickou práci, ale pohání mnohem efektivnější větrné elektrárny. Co je však důležité, tak jako dávné větrné mlýny i moderní větrné elektrárny (VE) mohou žít s krajinou desítky let, aniž by ji postupně ničily kouřem, prachem a exhalacemi. A právě využití energie větru je věnována naše další příloha o využití obnovitelných zdrojů energie.

Větrná energetika

Vítr je ekologický zdroj energie bez jakýchkoliv dopadů. Je to energie obnovitelná, nevyčerpatelná. Technologii lze vybudovat a po skončení provozu lehce odstranit beze stop v krajině. Energetická náročnost na výrobu v porovnání sostatními technologiemi je velmi nízká. Umožňuje polyfunkční využití pozemků. Větrné elektrárny (VE) neznečišťují vodu. Výroba elektrické energie je bezpečná.

Větrné elektrárny lze je stavět buď jednotlivě, nebo ve skupinách jako tzv větrné farmy svyužitím vyrobené elektrické energie přímo v lokalitě (tzv. ostrovní provoz) nebo její dodávkou do veřejné sítě. V posledních letech se větrné elektrárny umísťují i na otevřeném moři, zejména v šelfech, případně umělých ostrovech.

Zásoba větrné energie

V letech 1993 - 94 zpracoval Ústav fyziky atmosféry AV ČR čtyřdílnou studii „Perspektivy využití energie větru pro výrobu elektrické energie na území ČR“. Určila potenciál energie větru na celém území republiky, a to sohledem na zákon o ochraně přírody a krajiny ČNR č. 1124/92 Sb., a sohledem na zalesněné plochy. Technicky využitelný (realizovatelný) větrný potenciál v ČR je 5 - 9 TWh/rok (pro srovnání v Rakousku 6,6 až 10 TWh/rok, v bývalém západním Německu 50 TWh/rok). Odhad autorů, závislý na místním povolovacím řízení, předpokládá reálných 1200 až 1600 středních a velkých VE. Při jmenovitém výkonu 600 kW, což je výkon současně budovaných VE, tzn., celkový jmenovitý výkon 720 až 960 MW, činí předběžný předpokládaná roční výroba 1 až 1,5 TWh. V sousedním Sasku se na základě studie z roku 1994 předpokládá výstavba 530 VE. Podle plošné parity to odpovídá počtu 1229 VE na území ČR. K podobným závěrům dospěla v roce 1997 studie zpracovaná zahraničními autory pro potřeby Ministerstva životního prostředí ČR (Czech Renewable Energy Study - CSMA, MŽP ČR). V České republice je nyní 13 VE sinstalovaným okamžitým výkonem 5,2 MW.

Způsob podpory VE

Bez finanční podpory v počáteční fázi není větrná energetika životaschopná ve stabilizované tržní ekonomice, tím méně v transformující se ekonomice, ve které je regulována cena elektrické energie. V zemích, které dosáhly významného rozvoje větrné energetiky, má podpora formu dotace na investice (15 - 40 %) nebo zvýhodněné ceny vyrobené energie, případně obě formy.

Podle platné legislativy (zák. 222/1994 Sb.) jsou rozvodné společnosti povinny vykupovat za splnění technických podmínek energii z obnovitelných zdrojů. Podle výměru MF č. 01/95 se výkupní cena elektřiny vyráběné z VE určuje jako věcně usměrňovaná cena, tzn., že se cena určuje na základě kalkulace. Ve skutečnosti odmítají rozvodné závody kalkulované ceny akceptovat slogickým zdůvodněním, že by ji musely krýt ze svého zisku. V praxi vykupují elektřinu z VE za smluvní cenu 1,20 Kč/kWh od 1. 4. 1999.

Spíše symbolickou podporu obdrželi někteří podnikatelé buď přímo od Státního fondu pro životní prostředí nebo od České energetické agentury. Tato podpora nezajišťuje rentabilní provoz VE.

Možné varianty podpory

Nezbytná podpora může hledat zdroje:
a) státní
b) u znečišťovatelů atmosférického prostředí
c) u spotřebitelů

První varianta a) ve formě státních dotací (podobně jako v SRN) v současných ekonomických podmínkách je problematická. V této variantě je možný, a ekonomicky je prokalkulovaný princip dorovnání rozdílu mezi smluvní cenou elektřiny vyplácenou rozvodnými společnostmi a cenou určenou věcně vynaloženými náklady na výrobu, nejvýše však 3 Kč/kWh ze zdrojů Státního fondu životního prostředí (SFŽP), případně zdrojů ČEA. V prvním návrhu se předpokládá podpora výstavby 20 VE každý rok, což by zatížilo SFŽP v rozsahu do 400 mil. Kč v závislosti na časovém vývoji. Po splacení půjček se předpokládá vratný tok prostředků do SFŽP. Princip je v souladu s usnesením vlády o Státním programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie z 8. června 1998 č. 40.

V této variantě může mít místo odečet například 25 % investice z daňového základu a prodloužení osvobození příjmů z provozu VE od daně ze současných pěti na deset let.

Pro variantu b) hovoří výše škod způsobených životnímu prostředí výrobou elektřiny z hnědého uhlí, které se do současné ceny energie nezapočítávají.
Poslední variantu c) navrhla v roce 1995 Česká společnost pro větrnou energii ministerstvu životního prostředí, ministerstvu financí, a také průmyslu a obchodu jako tzv. „zelený haléř“.

Spotřebitelské ceny elektřiny by na podporu rozvoje všech obnovitelných zdrojů platili z každé odebrané kWh navíc 0,02 Kč – to je právě „zelený haléř“. V případě, že 50 % těchto prostředků bylo vyčleněno na podporu větrné energetiky, umožnilo by to v prvním roce výstavbu zhruba 20 – 30 VE spředpokládanou roční výrobou kolem 25 GWh. Návrh byl však odmítnut sodůvodněním, že obnovitelné zdroje energie se musí vyvíjet na principu tržní ekonomiky a bez podpor.

Technologie VE

Největšími výrobci VE v Evropě jsou Dánsko a Německo, jejichž výrobky jsou technicky nejprogresivnější a provozně nejspolehlivější. V současné době se instalují VE svýkonem kolem 600 k W, ve vnitrozemí na tubusech o výšce 40 až 60 m. Zvláštností nejsou turbíny svýkonem 1,5 MW na tubusech 70 – 80 m.

České VE mají standardní technickou úroveň, využívají některých dovozových komponentů. Výrobci však nemají možnost vlastního vývoje a ověřovacího provozu, jejich některé výrobky jsou i poruchové. První výrobek je okamžitě chápán jako průmyslová výroba. Společnost Energovars Frýdek-Místek, jako jediná u nás vyrobila VE svýkonem nad 600 kW (celkem 3 výrobky, z toho jedna VE typu VET – 315 k W, v provozu čtyři roky). Výrobou se zabývaly také Vítkovické železárny, a.s. O výrobu malých VE do výkonu 10 kW se snaží tři firmy s relativně dobrými výsledky.

Podpora domácí výrobě

K tomu, aby se využil potenciál domácího průmyslu a pomohlo se k jeho rozvoji v tomto netradičním oboru, by bylo třeba alespoň malým výrobcům zajistit finanční podporu na vývoj a certifikaci smezinárodním uznáním.

Při instalaci zahraničních typů VE (jsou asi o 20 % dražší než české) pak doporučit spoluúčast českých firem při dodávce součástí – minimálně  ocelových tubusů – případně výrobu VE v licenci. Rozvoj větrné energetiky, stejně jako jiných technologií    pro využívání obnovitelných zdrojů energie, zvýší domácí průmyslovou a stavební výrobu úměrnou tempu rozvoje. Rozvoj bude orientován do pohraničních oblastí (například severní Čechy), kde je vysoká nezaměstnanost. Bylo by vhodné legislativně zajistit, aby sídlo podnikatele bylo shodné s místem výstavby pro odvod daní.

Při dodávce VE od českého výrobce jde o výrobu generátorů, převodovek, hydraulického ovládání a dalších prvků, které jsou v možnostech českého průmyslu.

Závěr

Výstavba VE jako výstavba každého energetického zařízení je investičně náročná a není možná bez „startovací“ finanční pomoci. Tato pomoc může mít formu patřičné zvýšené výkupní ceny po dobu splácení úvěru, formou dotace k investici, eventuálně formu složenou z obou předcházejících. Případný rozvoj větrné energetiky musí řídit a garantovat odborné zázemí. S ohledem na zmíněné okolnosti je nezbytné zabezpečit jej také legislativně.

Rozvoj větrné energetiky přispěje k ochraně životního prostředí, ke zvýšení zaměstnanosti hlavně v pohraničních regionech, kde se zároveň zvýší příjmy obcí z daňových odvodů.

(moh)

Seriál Větrná energie, článek z roku 1999

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 284     ne: 258

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb