přeskočit na hlavní obsah

Dům v ulici Milady Horákové v Brně - Recenze I

/up/images/featured/images/mestsky_dum_milady_horakove_0b93.png

V poslední době mám pocit, že psané slovo, natož o architektuře, nikdo nečte, takže se snažím vyhýbat psaní recenzí, jak to jen jde, ale výzva k recenzi tohoto domu má jistý pikantní nádech. Autorem je předseda České komory architektů. Takže zájem čtenářů je snad i možný, neboť jak tvoří předseda komory, mohlo by vypovídat trochu i o komoře samé. Možná si někteří myslí: tak se ukaž, předsedo. Na druhou stranu se mnozí podivovali, zda má vůbec smysl věnovat se tak běžnému domu, jakých je v Praze bezpočet.

Dalibor Borák, dlouholetý člen spolku Obecní dům Brno, působil drahnou dobu v Ateliéru Brno, Hrůša & Pelčák architekti, což je dnes již minulost. Vnímal jsem ho především v souvislostech velkých investičních zahraničních akcí, které s úspěchem, i díky perfektnímu jazykovému vybavení, vedl, Ikea, Tesco atd. V roce 2001 založil fi rmu Dobrý dům, s.r.o., a tato realizace je jistou výkladní skříní ateliéru, který vznikl spojením se stavební fi rmou. Předchozí realizace přílišné nadšení nevzbuzují, banální domy se sedlovými střechami, architektura se nekonala. Proto je tento dům na významném místě v Brně, na tramvajové radiále do Černých Polí, nepřehlédnutelný. Nejen běloskvoucí fasádou a černým parterem. Zástavba proluk je záslužná věc v každém městě a samozřejmě prostorové a architektonické souvislosti místa vždy ovlivní autora. Je otázkou jak, ale ignorovat je nelze nikdy. Zde jde o stavbu, která má exkluzivní sousedy. Na protější straně ulice (č. o. 7) jde o noblesní šestipodlažní nájemní dům s uskočeným sedmým podlažím a působivým červeným keramickým obkladem v kombinaci s bílými, kamennými předsazenými fasetami kolem oken. Skvělá ukázka brněnské meziválečné bytové výstavby od Endre Steinera z roku 1937.

Vedle (č. o. 5a) této dominantě levé strany ulice sekunduje skromněji pojednaný bytový dům z roku 1938 od Zikmunda Kerekese. Na opačné straně pak ulici jednoznačně dominuje dům bývalé Okresní nemocenské pokladny od Huberta Gessnera, jedno ze stěžejních děl rané brněnské moderny z let 1903–1904. Památkově chráněný dům zaujme jak nezvyklým tvarováním fasády s postranními segmentovými arkýři, tak bizarně tvarovanou mansardovou střechou s lodžií, ale především barevností fasády ze zeleně a červeně glazovaných cihel. Lze se jen domýšlet, nakolik bydlení v nejvyšším podlaží v tomto domě ovlivnilo tvůrčí počin architekta v sousedství. Je ovšem evidentní, že tvarosloví domu se podepsalo i na dalších, právě nově zrekonstruovaných a památkově chráněných secesních domech – č. o. 12, 14, 16 ve stejné uliční frontě.

Zadání na polyfunkční dům v proluce na poměrně úzké parcele vždy prověří schopnosti architekta ohledně dispozičních oříšků s umístěním požadovaného počtu parkovacích míst. Nezbytnou nutností je rovněž nepříliš atraktivní prostor průjezdu do dvorní části pozemku. Zde problém autor vyřešil situováním průjezdu do levé části parteru, v pravé vytvořil obchodní plochu s tím, že prosklená stěna obchodu pokračuje dovnitř dispozice, výklad tak má fungovat i uvnitř domu, kde se nachází i hlavní vstup. Nedostatek místa je řešen vtipným umístěním autovýtahu v průjezdu do dvora.

Dvůr je, bohužel, téměř celý obětován parkování, pomineme-li robustní pozinkovanou konstrukci v zadní části pozemku, na níž se snad v budoucnu bude pnout jediná zeleň na dvoře. Přestože podzemní podlaží zabírá téměř celou plochu pozemku, poněkud mě překvapilo málo parkovacích míst na úkor komunikací. Objekt má jedno centrální schodiště s výtahem, umístění logicky vyplývá z orientace osvětlených ploch do ulice a do dvora. Betonové pohledové pojednání jádra splňuje standard, příjemným zpestřením je grafi cký design orientačního systému od Magdaleny Říčné. Ta je i autorkou skleněné stěny v bytě na téma země, voda, vzduch. Vlastní objekt lze charakterizovat několika slovy: dobře řemeslně udělaný dům. Nic víc, nic míň. Ale to je patrně hodnota, jejíž cena neklesá. Tím nejsou jen myšlena řemesla konkrétní, ale především řemeslo architekta.

V uliční frontě je dům pětipodlažní, šesté a sedmé podlaží tradičně funkcionalisticky ustupuje, viz již zmíněný dům naproti od E. Steinera. Jako problematické se může jevit umístění teras, jednak jsou orientovány na severozápad a jednak do rušné ulice. Černý parter versus bílé tělo domu s velkými okny. Velmi střídmý architektonický slovník se sice nezakoktá, ale například v parteru dochází k jisté materiálové diskrepanci. Obklad matnými sklocementovými deskami u průjezdu poněkud nekomunikuje s lesklým černým sklem v druhém podlaží v pravé části. Rozdíl materiálů je patrný, barevný odstín téměř stejný. Estetický dojem zaskřípe.

Dům má nespornou noblesu a eleganci, což je příjemné překvapení, např. vstupní dveře jsou na výšku podlaží, okna jsou bez parapetů, motiv francouzských oken se skleněným zábradlím je dokonalý, zábradlí skutečně není vidět, jen cítit. Poněkud zarážející je v kancelářích absence zdvojených podlah. Případné rozvody a připojení se musí provádět buďto z podhledu, nebo z podlahy. Transparentnost domu je dokonalá, průhled z ulice na dvůr ovšem již vadí některým nájemníkům, takže svými „umnými“ sklobetonovými stěnami tomu učinili přítrž.

Mezonetový byt mě překvapil poměrně malými ložnicemi a nepoměrně velkými šatnami u každé z nich. Ale patrně přání klienta. Pojednání fasády můžeme označit za tzv. protifunkcionalistické klišé. Okna jsou samostatné otvory ve stěně, ale posunuté, zkrátka horizontála je akceptována, ale vertikály jsou narušeny. Pokud si vzpomínám, s tímto řešením jako jedno z prvních přišlo nizozemské Mecanoo a inspirací jim bylo hnutí De Stijl, potažmo Mondrianovy obrazy. Dnes je toto řešení naprostým klišé. Viz brněnská Omega nebo právě dokončovaný dům v Kozí ul. od Markéty Veselé. Nemluvě o desítkách dalších případů u nás i ve světě.

V interiérech bytů je uplatněn rovněž poněkud módně prošlý bělený dub. Betonové dlažby na terasách nevábí zrovna k ulehnutí nad ruchem ulice, dřevěná podlaha by byla jistě sympatičtější v tomto přísném domě. Tím je myšlena ona přísnost dle prof. Šváchy v české a moravskoslezské architektuře na přelomu století. Místo módní organiky ověřená kosmopolitní, leč solidní přísnost. Zkrátka dobře řemeslně odvedený dům (kdyby byly všechny aspoň takové), myslím, že se za šéfa komory kvůli tomu určitě nemusíme stydět.

KAREL DOLEŽEL

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 209     ne: 140

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb