přeskočit na hlavní obsah

Dům pro rodinnou rekreaci - Rozhovor

/up/images/featured/images/dum_065.png

S autorem projektu Josefem Faltejskem

Pane architekte, jak byste dům v Hraběticích charakterizoval?

Ten dům je vcelku klasickou stavbou. Je postaven na místě původního nepříliš zajímavého objektu z 20. či 30. let minulého století, který dosloužil a byl zbourán. Na relativně malé zastavěné ploše (cca 110 m2 hlavní hmota + 60 m2 pomocný objekt) jsme postavili dům podle zadání investora, který je vhodný pro rekreaci i celoroční užívání. Všechny parametry jsou uvedeny v přiložené autorské zprávě, proto se o nich nemusím zmiňovat. Pro mě je tahle stavba, ačkoliv v mnohém technologicky běžná, zajímavá především užitím kamene na venkovní části sendvičového zdiva. Zajímavé pro mě bezesporu bylo hledat moderní výraz pro tento typ stavby určené k bydlení a osazené na velice exponovaném místě v obci, která spadá do III. pásma ochrany Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.Jedná se sice o malou stavbu, ale výzva to byla velká a plná dobrodružství.

Dům v Hraběticích na první pohled každý vnímá jako moderní architekturu, která přitom jako by na dané místo přirozeně patřila od nepaměti. Jak se vám podařilo skloubit moderní architektonický výraz s tradicí, s geniem loci daného místa?

Jsem velký příznivec hor a tenhle kout Jizerek mám, dá se říci, za domem. Žiji totiž a pracuji v Jablonci. Když jsem dostal tenhle úkol, přemýšlel jsem o tom, kterou zvolit cestu - samozřejmě jsem mohl nakreslit v podstatě kopii tradiční horské chalupy, jaké se zde stavěly v dobách minulých - ty měly své charakteristické znaky, ale rozhodně nebyla jedna jako druhá. Vzhledem k tomu, že pozemek je ve III. zóně CHKO, byla by to cesta rozhodně snadnější, zejména co se týká povolovacích procesů. Nežijeme ale v osmnáctém století, a tak jsem se snažil vymyslet koncept současný, který by odpovídal jak esteticky, tak funkčně naší době, a přitom s určitou pokorou ctil stavební tradici dané lokality a zároveň vyhověl regulativům krajinářů.

Které regulativy jste museli striktně dodržet?

Museli jsme v souladu s obecnými předpisy správy CHKO řešit dům jako podélnou hmotu orientovanou po vrstevnicích, použít tvar sedlových střech, využít přírodní materiály a barevnosti a nesměli jsme překročit maximální výšku hřebene původního domu.

V čem jste s krajináři vedli největší diskuse?

Těch sporných bodů bylo opravdu hodně. Jednalo se především o podlažnost domu (my jsme navrhovali 2 podlaží + podkroví, správa CHKO povoluje pouze 1 podlaží + podkroví), problémem byly námi navržené menší sklony střech, než je požadovaných 45°, absence přesahů střech, velmi se diskutovala hmota a situování pomocného objektu, široký vikýř na střeše, způsob použití dřevěných obkladů (požadována prkna se svislým přelištováním) a další.
Absolvovali jsme opakovaná a složitá jednání, kdy na mě mnohdy již padala beznaděj. Důležité ale bylo, že jsme měli plnou podporu investora, který se též nechtěl vzdát našeho řešení, se kterým se od počátku ztotožnil. Nakonec se nám však podařilo udržet v podstatě původní koncept, jedinou větší změnou byl tvar střechy pomocného objektu, kde jsme v první verzi navrhovali střechu sedlovou.

Kámen a dřevo jsou materiály, které charakterizují vaši stavbu a dominují v souvislosti s jednoduchým tvaroslovím stavby. Užití kamene v současné architektuře je často ryze formalistické, výtvarně i řemeslně nezvládnuté, často až na hranici vkusu, kýče. Neobával jste se takového laciného efektu?

Ze zkušeností „horala", a dovolím si říci 1    znalce Jizerských hor, dobře znám mnoho kamenných staveb, které v této lokalitě vznikly v minulých dobách - ať to byly obytné stavby nebo jejich hospodářské části, malé sklárny či i větší průmyslové objekty (např. bývalá sklárna na Jizerce). A třeba i na cyklistické dovolené na chorvatských ostrovech mě kámen a jeho skladba zajímaly podstatně více než moře a i zde jsem hledal inspiraci a snažil se poznat, proč některé kamenné stavby jsou v mém vnímání dobré, a jiné ne (to už je bohužel ta naše profesionální deformace...). Při užití kamene na domě v Hraběticích mi bylo jasné, že musím docílit při skladbě kamene, liberecké žuly, naprosté přirozenosti. Zde byl podstatný již samotný výběr kamene v lomu. Nechtěl jsem, aby byl tvarově pravidelný, vyžadoval jsem při výběru zastoupení různých tvarů i velikostí, včetně odpadových úlomků. Důležitá pak byla barva spárovacího cementu a také způsob spárování. Tady jsem se snažil, aby výsledná plocha zdiva působila relativně homogenně a „nerozpadala" se opticky na jednotlivé kameny. Dlouho jsme zkoušeli, než jsme došli k rozhodnutí, jak na to.

Dřevo jste použili především na hospodářskou část objektu. Jakou dřevinu jste do poměrně drsného provozu použili?

Vybrali jsme červený cedr. Je to dřevo, které díky svému složení a struktuře odolává povětrnostním podmínkám a vyznačuje se velkou tvarovou stabilitou při zátěžových situacích, jako jsou extrémní teploty v létě nebo naopak extrémní mrazy a vlhkost v zimě. Z tohoto dřeva jsou vyrobeny také pojízdné okenice, u kterých je tvarová stálost funkčně důležitá. Povrchově jsme dřevo neupravovali a je připraveno plynule a přirozeně stárnout. Zešedne a přizpůsobí se tak barevností kamenné fasádě.

Jaký je váš pocit nyní, když dům slouží majitelům?

Mám radost, že investoři jsou plně spokojeni. Těší mě, že dům, který v době stavby místní komunita zcela odmítala jako cizorodý prvek, je nyní přijímán (alespoň dle ohlasů, které se ke mně dostávají) kladně a v některých případech snad i s nadšením. Věřím, že se povedlo docela dobře ukázat, že moderní, jednoduchá, materiálově i tvarově střízlivá stavba se může plně integrovat i do prostředí, kde je zajisté dobré zachovávat genius loci, udržovat tradice. To ale neznamená vytvářet skanzeny a stavět jen napodobeniny. I moderní architektura může ctít tradici a přitom ji obohatit o soudobý výraz.

připravil Julius Macháček
---

O kameni s dodavatelem stavby Vítězslavem Hájkem

Na první pohled i při bližším ohledání kamenné fasády domu v Hraběticích je patrná profesionalita provedení v celku i v každém detailu. Kde jste získali zkušenosti s tímto materiálem?

Byli jsme hlavním dodavatelem celé stavby, která nebyla z hlediska technologie ničím výjimečná. Zajímavá nám připadala sendvičová skladba obvodového zdiva - pálené cihelné bloky, vrstva tepelné izolace a kamenná přizdívka. To byla „výzva". Tato přizdívka je vlastně betonový monolit prokládaný kamenem o tl. max. 16 cm. Při průměrné výšce přizdívky cca 7 m (ve štítech 10 m) musíte samozřejmě počítat s možností zborcení (vyboulení). Nejdůležitější však bylo vyřešit dilataci tohoto pláště. Podle výpočtů bylo třeba počítat s roztažností cca 2-3 cm na delší straně budovy. Navrhli jsme tedy speciální pružné kotvy, které umožňují přizdívce „chodit" ve všech směrech a současně ji fixují proti vyboulení. Velice důležité bylo provedení svislé dilatační spáry na každé stěně budovy (protože si doposud nikdo nevšimnul, je asi udělána dobře...). Detailů, které bylo nutné řešit během výstavby, bylo ale více (např. podepření kamenné přizdívky nad rohovým oknem, vynešení oken mimo nosnou konstrukci, řešení pojezdových žaluzií apod.). Původně jsme zvažovali, zda provedení kamenného pláště nesvěřit specializované kamenické firmě, ale nakonec jsme se rozhodli provést ji našimi pracovníky. Tak elký rozsah kamenného zdiva jsme sice do té doby ještě nedělali, ale vše v životě je jednou poprvé. Navíc jsme si uvědomovali, že během provádění bude třeba řešit řadu výše uvedených detailů a problémů.

Samotná práce byla asi značně náročná nejen na řemeslné zpracování, ale i na pracnost. Kolik jste potřebovali času?

Svým způsobem jsme šli do neznáma, protože práce s kamenem se liší případ od případu. Zde chtěl architekt docílit přirozeného, nevyumělkovaného dojmu, jako by byl kámen přirozeně vyskládán bez zjevných, výrazných kamenických úprav. Už i proto bylo asi rozumné nezadávat práci kameníkům. Ti jsou většinou zvyklí opracovat kámen s jistou geometrickou přesností - a o to zde nešlo. Důležitý byl již výběr kamene. Vybírali jsme v určitém poměru různé druhy obkladových haklíků místní liberecké žuly, sáhli jsme i do hromad s úlomky, evidovanými v lomu spíš jako odpad. Architektovi vyhovovaly různé, atypické tvary a velikosti kameniva. To byla první fáze. Poté jsme zkoušeli různé kombinace a hledali optimální rytmus kamenů tak, aby byl dojem naprosto přirozený, nenásilný. Inspirací nám byly různé stavby v Jizerských horách, seděli jsme s panem architektem nad desítkami fotografií, které pořídil na svých cestách nejen v této lokalitě. Provedení pláště trvalo asi dva a půl měsíce. Pro dělníky i pro mě to bylo do jisté míry určité dobrodružství čehosi dosud nepoznaného, radost z hledání řešení, provedení, výrazu. Myslím, že i pan architekt prožíval podobné pocity.

I když bylo dáno, že zdivo bude mít rustikálnější charakter, museli jste kameny nějak opracovávat, upravovat?

Ručně je třeba upravit téměř každý kámen. Ale asi nejpracnější bylo spárování. Z estetického hlediska bylo třeba dodržet představu architekta o profilu a hloubce spáry. S architektem jsme také hledali přesný barevný odstín spárovací malty, který jsme pak museli dodržet, a protože se jednalo o maltu cementovou, bylo třeba průběžně stále kámen čistit - po zaschnutí by to bylo skoro nemožné. Ani se to nezdá, ale kamenná přizdívka má plochu kolem tří set metrů čtverečních. Naše práce budila velkou pozornost kolemjdoucích a vyslechli jsme spoustu názorů. Mohli jsme z nich téměř udělat anketu. Zprvu opatrné, spíše kritické hlasy - ale když jsme byli ve finále, byly názory již jednoznačně kladné. V drtivé většině se fasáda těmto laickým kritikům líbí. A nejen jim. Byli jsme již poptáváni dalšími architekty, zda máme volné termíny na kamenické práce. A to je myslím dobrá vizitka.

 připravil Julius Macháček

Líbil se vám článek?

ano: 223     ne: 275

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb