přeskočit na hlavní obsah

Definice pojmu „bezpečnost elektrického zařízení“ podle Přílohy A ČSN 33 1500 a její dopad na rozsah požadovaných úkonů při prov

/up/images/featured/images/bezpecnost_0.png

Úvod

Na několika setkáních s elektrotechnickou veřejností jsem revizním technikům položil záměrně otázku, zda si při pravidelných revizích stanoví postup revize tak, aby při ní ověřovali např.:

- funkčnost zařízení nouzového zastavení transportního zařízení nebo funkčnost provozního termostatu elektrického bojleru, a aby byl zřetelnější význam kladené otázky, zda ověřují např. u pracovních strojů:

- má-li rovinná bruska s rychloposuvem brousícího vřeteníku funkční zařízení, které při přerušení dodávky elektrického proudu do elektromagnetu upínací desky v době broušení zajistí samočinné odjetí brousícího vřeteníku vzhůru od broušeného předmětu a zastaví strojní posuv stolu, jak uvádí čl. 43 ČSN 20 0717 Bezpečnostní požadavky pro brusky v souladu s obecným požadavkem čl. 9.4.1 ČSN EN 60204-1Bezpečnost strojních zařízení nebo

- je-li provedena signalizace povelového úkonu, kdy jeho vykonáním může být způsoben nebezpečný stav pracovního stroje – viz požadavek čl. 9.2.5.5 ČSN EN 60204-1(33 2200) nebo

- je-li provedeno potřebné opatření k ochraně zemních spojení v řídicím obvodu pracovního stroje – viz požadavek § 198 odst. (2) Vyhl. č. 48/1982 Sb. a čl. 9.4.3.1 ČSN EN 60204-1.

Jinými slovy, zda ověřují funkčnost elektrických prvků zajišťujících bezpečnost elektrických zařízení v obecném slova smyslu, nezávisle jde-li o pracovní stroje či nikoliv.

To, že požadavky na takovéto provedení elektrických zařízení jsou zakotveny v příslušných technických předpisech či normách nikdo nezpochybňoval, s výhradou u příkladu s rovinou bruskou, kde se posluchačům nelíbilo, že uvádím požadavek „neelektrikářské normy“.

Nicméně odpovědi se různily, nejen podle zkušeností a praxe revizních techniků, ale zejména podle závažnosti (alespoň tak to hodnotili) výše uvedených otázek, dále s důrazem na to, zda jde o pravidelnou či výchozí revizi. Na první příkladovou otázku odpovídala většina kladně – že takto postupují. Na druhou se již názory lišily s tolerancí zhruba „půl na půl“. Na třetí otázku revizní technici ve zdrcující většině odpovídali, že takto při pravidelné revizi nepostupují, navíc s oním protiargumentem „neelektrikářské normy“, jejíž znalost na nich nikdo nikdy nepožadoval. V případě čtvrté otázky byla odpověď většinou opět záporná, část revizních techniků tento postup zpochybňovala i u výchozích revizí.

Zajímavá odpověď byla na otázku pátou. Ta byla téměř jednohlasně kladná. Proč byla taková, je zřejmé: šlo o notoricky známý požadavek ČSN EN 60204-1 Bezpečnost strojních zařízení, známý již z předcházejících norem pro elektrická zařízení pracovních strojů. Mladší pamětníci si však jistě vzpomenou na dobu, kdy to byla pro mnohé novinka.

Pro všechny čtenáře nebude na škodu připomenout, jak zněla ustanovení vůbec první normy ČSN 34 3800 o revizích elektrických zařízení a hromosvodu ze 3. ledna 1961:

čl. 1. – Revize elektrických zařízení – úkon, při kterém se prohlídkou doplněnou potřebným měřením a zkoušením zjišťuje, zda zařízení vyhovuje platným předpisům a normám s ohledem na bezpečnost osob před úrazem a věcí před zničením nebo poškozením.

čl. 11. – Účel normy, resp. jeho druhý odstavec zněl:

Prováděním revizí, které mají být nedílnou součástí plánovitě prováděné údržby a odstraňování zjištěných závad, se zvýší spolehlivost a bezpečnost provozu a sníží se nebezpečí úrazu pracujících.


Jak se vám líbí? Mně, co se týče zvýrazněného textu, ano.

Jsem toho názoru, že pro postupy při revizích nemůže být směrodatný ten či onen názor, znalost či neznalost ustanovení příslušných technických předpisů či norem, stejně tak jako subjektivní posuzování „závažnosti“ dopadu ověřovaného požadavku technického předpisu nebo normy na bezpečnost, ale jasně definovaná povinnost. Jen pro úplnost připomínám, že technický předpis, který je vyhlášen ve Sbírce zákonů, se tímto stává právním předpisem se všemi z toho vyplývajícím důsledky.

Odpovědi by proto měly být jednoznačné. Buď ano, či ne, a to u všech dotazovaných.

Proč se odpovědi různily? Co je toho příčinou? Jaká by měla být odpověď? Ano či ne?

Před pokusem najít odpověď na první dvě otázky a vyslovením mého názoru na otázku třetí je na místě uvést, jak je pro účely provádění revizí elektrických zařízení definována jejich bezpečnost.

Pro účely revizí je definována v ČSN 33 1500, a to v její Příloze a – Názvy a definice, jako, cituji:

„Schopnost elektrického zařízení neohrožovat lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí za stanovených podmínek provozu elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny.

Tento pojem zahrnuje i požární bezpečnost z hlediska možného vzniku požáru působením proudu, napětí nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny.“

Z prvního odstavce této definice vyplývá, že z hlediska možného ohrožení lidského zdraví není podle ČSN 33 1500 povinností revizních techniků jak při pravidelných, tak i při výchozích revizích zabývat se jinými otázkami než otázkami ochrany proti úrazu elektrickým proudem.

Zdůrazňuji, že citovaná norma, stejně tak jako uvedená definice, platí pro pravidelné i pro výchozí revize. Neměla by být proto „jiná“ bezpečnost pro různé druhy revizí. To, že existuje souběžně s touto normou také ČSN 33 2000-6-61nic nemění na tom, že pro výchozí revize jako takové platí i ČSN 33 1500.

Kapitola 61 ČSN 33 2000-6 nese název Postupy při výchozí revizi. Norma však nahradila ve věci těchto postupů pouze část z původní ČSN 34 1010:1965. Konkrétně její XXII. část – Měření a zkoušení ochran (tak je to uvedeno i v předmluvě: „Nahrazení předchozích norem“). Alespoň navenek se tak norma podle této části předmluvy, stejně tak jako podle další navazující části: „Změny proti předchozí normě“, jeví. Opak je však, jak uvedu později, pravdou.

Sama tato norma definici bezpečnosti elektrického zařízení neuvádí a na ČSN 33 1500, jako normu citovanou, se odvolává, aniž by cokoliv z ní změnila nebo vypustila.

Jaký dopad na rozsah požadovaných úkonů při provádění pravidelných a výchozích revizí má tato definice ve vztahu k ustanovení článku 5 ČSN 33 1500 Postup provádění revize?

Před odpovědí musím nejprve citovat:

1. čl. 1 ČSN 33 1500 Účel revize elektrických zařízení
„Účelem revize elektrických zařízení je ověřování jejich stavu z hlediska bezpečnosti. Požadavky bezpečnosti se považují za splněné, pokud elektrické zařízení odpovídá z hlediska bezpečnosti příslušným ustanovením norem.“

2. čl. 5 ČSN 33 1500 Postup provádění revize
„Postup provádění revize při respektování platných norem a předpisů (např. ČSN 33 0010, ČSN 33 0300, ČSN 33 2000, ČSN 34 1010, ČSN 34 3100 apod. – doplněk autora – většina citovaných norem je již nahrazena novými), s přihlédnutím k předpisům výrobce (technickým podmínkám, zásadám pro údržbu apod.) musí být stanoven tak, aby prohlídkou, měřením a zkoušením bylo zajištěno ověření stavu elektrických zařízení z hlediska bezpečnosti.“

Je zřejmé, že podle těchto citací a s ohledem na uvedenou definici bezpečnosti elektrického zařízení, není opět povinností revizních techniků při pravidelných i při výchozích revizích zabývat se jinými otázkami než otázkami ochrany proti úrazu elektrickým proudem! Přestože by bylo možné úspěšně vznést protiargument tím, že článek 1. neříká, jakých „norem“, a tudíž by se mělo mít za to, že všech, které pro dané elektrické zařízení platí.

3. z čl. 610.N1 ČSN 33 2000-6-61 Revize, definici úkonu zkoušení
„Zkoušení je činnost prováděná na elektrických zařízeních, kterou se má prokázat účinnost ochranných zařízení, např. proudových chráničů, zařízení pro hlídání izolačního stavu, zařízení pro nouzové vypínání.“

Máme zde první rozpor, neboť podle tohoto ustanovení jde postup výchozí revize nad rámec postupu pravidelných revizí, jež by vyplýval z citovaného pojmu bezpečnosti elektrických zařízení. A dále mnou slibovaný důkaz toho, že tvrzení obou vzpomínaných částí předmluvy této normy nelze brát vážně.

4.část z čl. 612.N1 ČSN 33 2000-6-61 Zkoušení, popisující, co se zejména zkouší, tedy:
b) Účinnost bezpečnostních zařízení, např. zařízení pro nouzové vypnutí, blokovací opatření, hlídače tlaku;
c) Funkční schopnost hlásičů a ukazatelů stavu, např. zpětné hlášení při dálkovém ovládání spínačů, světelného hlásiče.

Zde je zmíněný rozpor již markantní, neboť je na první pohled zřejmé, že nejde o postup k ověření pouze „elektrické“ bezpečnosti.

Navíc sám text přináší další doklad o tom, že tvrzení předmluvy normy nelze vůbec brát vážně. Jestliže se zde tvrdí, že norma upřesnila postupy, nabízí se otázka, které to původně byly? Odpověď norma nedává, stejně tak jako neuvádí, kterou předchozí normu měl zpracovatel v tomto směru na mysli! Uvedená XII. část ČSN 34 1010 to nebyla, neboť ta hovořila o měření a zkoušení ochran, což je něco jiného než postup revize ve smyslu článku 5 ČSN 33 1500.

Shrnuto to znamená, že různost odpovědí revizních techniků a příčina této různosti tkvějí v rozporech citovaných norem, stejně tak jako – podle mého názoru – ve špatné definici bezpečnosti elektrického zařízení.

Jaký je význam a dopad tohoto stavu?

To, že se mezi elektrotechnickou veřejností obtížně hledá jednoznačná odpověď na otázku správného postupu pravidelné revize, napovídá, že je něco v nepořádku. Jak by ji potom hledal vyšetřovatel a/nebo státní zástupce?! Důsledkem je to, že revizní technici jsou za daného stavu vystaveni riziku případného účelového výkladu ustanovení čl. 5 ČSN 33 1500. Záměrně říkám u pravidelných revizí, neboť u výchozích revizí se zdá situace na první pohled jasnější, ale jak později ukážu i zde jsou nejasnosti.

Na tomto místě zdůrazňuji, že to, zda revizní technici mají či nemají mít jednoznačně stanoven postup revize, má a může mít dopad na posuzování míry jejich zavinění v případech, kdy by došlo (v důsledku při revizi neodhalené závady elektrického prvku zajišťujícího bezpečnost – bezpečnost v podobě přiměřené ochrany před nebezpečími neelektrického charakteru) ke škodě na zdraví či majetku, a tato skutečnost by byla, byť i jen jednou z příčin takovéto škody.

Komu by to nebylo zřejmé, mohu posloužit řadou příkladů. Namátkou skutečný, mnou vyšetřovaný případ.

Při obsluze lisu si obsluhující „pomohl“ tím, že si zápalkou zablokoval jedno z tlačítek dvouručního ovládání spouštění beranu ve stisknuté poloze. Tomu mělo být zabráněno takovým provedením elektrického zařízení lisu, které by splňovalo požadavek čl.1.2 ČSN 83 2047 Dvouruční ochranná zařízení na výrobních zařízeních (norma svou třídou na hony vzdálená od „elektrikářských“ norem), aby při dlouhodobém blokování jednoho z ovládačů dvouručního ochranného zařízení byla vyloučena možnost spuštění pracovního chodu zařízení. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Došlo k těžkému poranění ruky.

Vyšetřováním se zjistilo, že pro poruchu v reléovém obvodu příslušného blokovacího obvodu stroje (realizovaný požadavek čl. 9.2.5.7. současné ČSN EN 60204-1) si elektroúdržba taktéž „pomohla“. Obě spouštěcí tlačítka prostě dala do série. To, jak bylo prokázáno, se událo před pravidelnou revizí lisu, která tuto závadu neodhalila.

Jsem si vědom míry zavinění obsluhy, stejně tak jako konkrétního elektroúdržbáře, který takovouto „opravu“ provedl. Pokus se však, vážený čtenáři, odpovědět na otázku, do jaké míry bylo zavinění i na straně revizního technika, jinými slovy, k čemu byla takováto revize.

Případ se stal před mnoha lety, a tehdy se vše „nějak“ vyřešilo; navíc stále platí, kde není žalobce, není ani soudce. Spoléhat se však na takovouto skutečnost je hazard.

Jak myslíte, že by to dopadlo nyní? Zkuste si představit situaci, kdy právě nový majitel podniku bez vlastní údržby (proč by ji také musel mít?), který podnik s tímto lisem bezprostředně koupil, si ve snaze zajistit bezpečnost svých zaměstnanců najme revizního technika k provedení revize stávajícího zařízení. Je jedno, zda to na něm vyžadoval IBP nebo pojišťovna (kéž by tomu tak co nejdříve bylo), popř. byl sám tak aktivní.

Jak by se v takovémto vzorovém případu později ukázalo, byla by mu takto provedená revize (bez závad) k ničemu, a s klidným svědomím by proto revizního technika zažaloval. Proč? Protože oprávněně přepokládal, že si najal nejvyššího odborníka, a kdo jiný by měl takovouto závadu odhalit? Tak by, podle mého názoru, zněla úspěšná obžaloba!

Úvod před pokusem o odpověď

Před odpovědí, resp. vyslovením mého názoru, na třetí otázku, zda je při pravidelných revizích třeba stanovit postup revize tak, aby bylo ověřeno, zda je bezpečnost elektrického zařízení zajištěna v plném rozsahu tohoto slova, si pomohu analogií. Půjde o citaci části Přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, – Základní požadavky na elektrická zařízení. Elektrická zařízení ve smyslu § 1 tohoto vládního nařízení se sice plně nekryjí s elektrickými zařízeními podle preambule ČSN 33 1500, ale pro daný účel to není rozhodující. Zde se v bodě 2 uvádí (cituji zkráceně bez písm. d)):

„Ve smyslu bodu 1(ten uvádí všeobecné požadavky) musí být technické provedení elektrického zařízení takové, aby bylo zajištěno, že:

a) osoby a hospodářská zvířata jsou odpovídajícím způsobem chráněna před nebezpečím zranění nebo jiného poškození, které by mohlo být způsobeno elektrickým proudem při dotyku živých nebo neživých částí,

b) nevznikalo nebezpečí teploty, nebezpečné elektrické oblouky nebo záření,

c) osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečím neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat.“

Je patrné, že text odstavců a) i b) je obsahově ve shodě s citovanou bezpečností elektrických zařízení podle ČSN 33 1500. Odstavec c) je ve shodě s nechtěným a navíc nepodařeným záměrem zpracovatele ČSN 33 2000-6-61. Z výše uvedených skutečností a důvodů vyplývá, že za současného stavu normy ČSN 33 1500 mnozí revizní technici připouštějí myšlenku, že elektrická zařízení musejí být „plně“ bezpečná ve chvíli jejich výchozí revize, a ve chvíli pravidelné revize již „méně“ bezpečná. Budeme-li tento stav i nadále akceptovat, měli bychom říci zcela jasně a nezakrytě, co je účelem revizí elektrických zařízení. Jestliže jím má být pouhé zaměření na ověření splnění požadavků ochran před úrazem elektrickým proudem, musíme mít pohotově odpověď, čím, kdy a kým bude „rozdíl“ oněch bezpečností v průběhu provozování elektrických zařízení vyrovnán. Takovou odpověď nemáme, alespoň já takovou v této chvíli neznám. Do té doby, než bude známa, jde o nelogický a nenormální stav. Ptám se, na jak dlouho?

Závěr – moje odpověď

Nabízím k diskusi dvě řešení.

Řešení první

Vychází ze zásady směřující k naplnění povinností zaměstnavatelů podle § 133 odst. (1) písm. a) a písm. m) Zákoníku práce, stejně tak jako z principu, že bezpečnost elektrických zařízení musí být jen jedna.

Řešení by vyžadovalo učinit dvě změny v ČSN 33 1500, a to:

a) doplnit první odstavec definice bezpečnosti elektrického zařízení, jenž by poté zněl:

„Schopnost elektrického zařízení neohrožovat lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí za stanovených podmínek provozu elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny a chránit před nebezpečím neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat.“

b) změnit, s přihlédnutím k zákonu č. 22/1997 Sb., text druhé věty 1. článku normy, jenž by poté zněl:

„Požadavky bezpečnosti se považují za splněné, pokud elektrické zařízení odpovídá z hlediska bezpečnosti ustanovením příslušného technického předpisu, nebo pokud pro něj technický předpis neexistuje, příslušným normám, anebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení do provozu.“

Poznámka autora

Tato změna měla být již provedena, a to nezávisle na tématu tohoto příspěvku, a ČNI by si měl vzpomenout na původní ČSN 34 3800, z které jsem v přecházejícím textu citoval.

Výhody:

Revize provedené v duchu takovéto definice budou dávat potřebnou záruku, že bezpečnost elektrického zařízení bude posuzována komplexně.

Provozovatelé nebudou uváděni v omyl. Dodnes jim totiž nikdo neměl odvahu říci, že revize, za kterou zaplatili, jim nedává úplný obraz o stavu jejich elektrického zařízení z hlediska bezpečnosti.

Revizní technik nebude vystaven dosavadnímu riziku účelového výkladu rozsahu jeho povinností.

Nevýhoda:

Zvýší se požadavky na rozsah znalostí revizních techniků.
Provádění revizí bude vyžadovat větší časovou náročnost.
Řešení druhé

Vychází z toho, že bude citovanými normami legalizován jiný pohled na výchozí a jiný na pravidelné revize.

To by předpokládalo:

a) odstranění rozporů mezi ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 změnit ČSN 33 200--6-61 v tom, že by musela být výlučně pro ni definována bezpečnost elektrického zařízení, a to ve shodném textu, jako navrhuji v prvním řešení;

b) v ČSN 33 1500 změnit minimálně znění článků 1, 2.1 a čl. 5;

c) říci, kdo půjde po revizním technikovi ověřovat požadavky technických předpisů, stejně tak jako požadavky „elektrikářských“ či „neelektrikářských“ norem eliminujících nebezpečí neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat; stručně řečeno, kdo bude ověřovat bezpečnost elektrického zařízení bez přívlastku „elektrická“.

Výhody:

Revizní technici, kteří mají profesní svědomí, by si oddechli.
Nevýhody:

Práce na uvedené změně ČSN 33 200-6-61 a ČSN 33 1500.

Nemožná odpověď na předpoklad uvedený pod písmenem b). Jestliže by někdo navrhoval jako odpověď na otázku předpokladu b), že to má být záležitost preventivní údržby, bylo by možné s ním na první pohled souhlasit.

Nicméně je to návrh nereálný a důvod je prostý: v tomto směru je odborná úroveň elektroúdržby (pochopitelně a omluvitelně) nedostatečná. Měla-li by být vyšší, znamenalo by to postavit ji na úroveň znalostí revizních techniků (v úvodu jsem uvedl, že ani ta není v tomto směru za současného stavu plně zaručena). Takové řešení je opět nereálné.

Za jediné reálné východisko proto považuji řešení podle prvního návrhu.

Ing. Jaroslav Melen,
inspektor SOD IBP pro Severočeský kraj se sídlem v Ústí n. Labem a soudní znalec z oboru bezpečnosti práce v elektrotechnice

převzato z časopisu Elektro

Líbil se vám článek?

ano: 197     ne: 160

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb