přeskočit na hlavní obsah

Co řešit při osvětlování naší domácnosti

/up/images/featured/images/doma_0.jpg

1)    Množství světla

Potřebné množství světla záleží na zrakové náročnosti činností, které hodláme v určité místnosti provozovat - jiné potřebujeme na čtení nebo šití, jiné při odpočinku, nebo přecházení z místnosti do místnosti. Množství světla je rozhodujícím požadavkem především na pracovních plochách -psacím stole, kuchyňské lince atd. Záleží také na věku obyvatel. Čím je člověk starší, tím více světla potřebuje pro danou činnost.

2)    Věrnost podání barev

Barva určitého předmětu tak jak se nám jeví, závisí jednak na dopadajícím světle, jednak na odrazných vlastnostech předmětu. Pokud si budeme svítit čistě modrým světlem, budou všechny před měty modré. Naopak, pokud ve světle zdroje určitá barva chybí, nemohou ji předměty odrážet. Věrnost podání barev ve světle toho kterého zdro je charakterizuje tzv. index podání barev - hodnota 0 až 100. Hodnoty 100 dosahují všechny teplotní zdroje - žárovky apod. Zářivky, včetně kompaktních zářivek, mají zpravidla index podání barev v rozmezí 70 - 90. Věrnost podání barev je rozhodující v kuchyni a místech určených pro stolování a na toaletě.

3)    Vytvoření atmosféry

Způsob osvětlení může značně ovlivnit celkové  vyznění interiéru. Pro vytvoření uklidňující atmosféry a pocitu útulnosti je vhodné tlumené světlo,spojené místy s vyšším jasem. Světlo by mělo být naoranžovělé (s nižší teplotou chromatičnosti, okolo 2 700 K). Z tohoto hlediska lze použít jak žárovku, tak zářivku s teple bílým barevným tónem. Vyšší teploty chromatičnosti je možno dosáhnout jen se zářivkou. Pocitově neutrální je osvětlení bílé (teplota chromatičnosti 4 000 K). Naopak aktivizující je osvětlení namodralé (teplota chromatičnosti přibližně 6 000 K) - používá se zejména v kombinaci s denním světlem pro tzv. denní přisvětlení při pošmourném počasí a v tmavých místnostech. Dále je osvětlení možno využít ke zdůraznění různých detailů - např. akvária apod.

4) Spotřeba elektřiny

Spotřebu elektřiny pro osvětlení je možno ovlivnit několika způsoby. Především je to volba světelného zdroje. Běžná žárovka přemění na světlo pouhých cca 8 % dodané energie, zbytek se neužitečně přemění na teplo. O něco lepší jsou halogenové žárovky, z hlediska účinnosti však vítězí zářivky - jsou čtyři až pětkrát úspornější ve srovnání s klasickou žárovkou (oproti ní uspoří 72 až 81 % elektřiny při stejné hladině osvětlení). Pro lepší názornost se běžně používá hodnota měrného výkonu. Měrný výkon, který má jednotku lm/W (lumen/Watt), nám udává, kolik světla (vyjádřeno v lumenech) lze vyrobit z jednoho wattu elektřiny.

Spotřebu elektřiny ovlivníme i volbou svítidla. Vhodnější jsou svítidla s lesklými vnitřními plochami, která směrují světlo přímo na osvětlovaný předmět. Pokud chceme využít například odrazu o strop, musíme si uvědomit, že i čerstvě vymalovaná plocha stropu odrazí jen cca 85 % dopadajícího světla. Svítidla, která svítí pouze přímo, vytváří ostré stíny, což je také nežádoucí, proto je zpravidla nutno uchýlit se ke kompromisu. Doporučeno je pravidelné čištění svítidel a obnova povrchů zdí. Vhodné je použití světlé malby a světlého nábytku v místnostech.

5) Bezpečnost před úrazem elektrickým proudem

Podle ochrany před nebezpečným dotykovým napětím lze v souladu s ČSN 341010 a 360000-1 rozlišit svítidla třídy 0, I, II a III. Svítidlo třídy 0 má pouze základní izolaci, tzn. nemá prostředky pro připojení ochranného vodiče. Třída I znamená, že svítidlo má prostředek pro připojení vodivých částí na ochranný vodič. Svítidlo třídy II obsahuje ochra nu před nebezpečným dotykem dvojitou nebo zesílenou izolací. Třída III označuje svítidla pro bezpečné napětí do 50 voltů.

Otázka prevence úrazů elektrickým proudem je kritická zejména ve vlhkém prostředí, tj. v koupelnách, prádelnách apod. Svítidla v těchto míst nostech by měla být třídy II s krytím IP 54 (zabezpečeno proti stříkající vodě). Nejmenší krytí     svítidel na nízké napětí je IP 20, tzn. Chráněno před vniknutím pevných těles větších než 12,5 mm

Slovníček pojmů

Barva - vlastnost zrakového počitku odlišovat místa a materiály podle různého spektrálního složení vnímaného obrazu. Barva povrchu je označována jako kolorita, barva světla podle spektrálního složení jako chromatičnost.

Činitel denního osvětlení - poměr osvětlení denním oblohovým světlem v daném bodu vnitřního prostoru k současnému srovnávacímu osvětlení venkovní nezacloněné roviny, s vyloučením přímého slunečního světla. Hodnota činitele se udává v procentech.

Činitel odrazu světla - podíl odraženého a dopadajícího světelného toku pro daný povrch nebo materiál.

Činitel prostupu - podíl světelného toku, který materiálem prostoupí, k světelnému toku, který před prostupem dopadá. Uvádí se např. pro sklo.

Hladina osvětlení - nenormalizovaný pojem. Užívá se jako synonymum k pojmu intenzita osvětlení na dané rovině.

Index podání barev - uvádí se vždy pro světlo určitého zdroje, vyjadřuje číselně míru shodnosti barevného vjemu předmětů osvětlených daným světlem a světlem normalizovaným, které je spektrálně nejbližší.

Intenzita osvětlení - velikost světelného toku dopadajícího na jednotku plochy. Jednotkou je 1 lux, což je zjednodušeně 1 lumen světelného toku dopadající na 1m2. Technickým synonymem je pojem „osvětlenost", užívaný pro denní osvětlení.

Jas - obecně velikost vyzařování bodu v daném směru (po přímce). Jednotkou je kandela na metr čtvereční (cd/m2).

Jev fototropní - vlastnost lidského oka otáčet se automaticky ve směru určitého podnětu, jímž bývá vyšší jas, větší kontrast, odlišná barevnost, kombinace těchto možností.

Kandela - jednotka jasu (cd), základní jednotka světla v soustavě SI.

Kandelábr - ve starém Římě původně stojan na světlo, později větší stojan pro osvětlovací účely, užívaný ve vnitřních i venkovních prostorech, někdy jednoduchý, jindy bohatě zdobený.

Kontrast barev - vyjádření rozdílu dvou různých barevných podnětů. Je největší u barev doplňkových, menší u barev sousedních s doplňkovými.

Kontrast jasu - vyjádření rozdílnosti dvou různých podnětů. Má různé hodnoty při fyzikálním měření a vyjádření při fyziologickém vjemu.

Lampa - původně řecky světlo, pochodeň i slunce, později světlo na svítidle, ještě později i svítidlo. V zahraničí se pojem používá jak pro světelné zdroje, tak pro některá svítidla, v češtině se pojem ustálil jako název pro jednoduché svítidlo.

Lesk plochy - vlastnost povrchu, která určuje, do jaké míry na něm lze vidět zrcadlové odrazy světla nebo světelných předmětů. Při měření se určuje poměr činitele zrcadlového odrazu a rozptylného odrazu.

Lucerna - původně svítidlo, z latinského luceo -svítím. Později obecný název pro svítidlo, v češtině užívaný pro svítidla se skleněnými boky a krycí střechou.

Lumen - jednotka světelného toku, odvozená z bodového zdroje o svítivosti 1 cd v prostorovém úhlu 1 steradiánu, dopadající na kulovou výseč ve vzdálenosti 1 m od zdroje, označení lm.

Lustr - pojem odvozený z původního latinského výrazu třpytu, záře, krásy, u nás se ustálil pro umělecky působivější závěsné svítidlo, vytvářející při rozsvícení prostorové světelné těžiště.

Lux - jednotka světelného toku, označení lx.

Objímka - součást svítidla nebo elektroinstalace, do níž se vloží patice světelného zdroje a jež obvykle spojuje zdroj s elektrickým obvodem.

Seriál: Úspory paliv, energie a vody, článek z r. 2003

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 280     ne: 352

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb