přeskočit na hlavní obsah

Co jsou zděná kamna?

zděná kamna, topení

Pokud se zajímáte o ekologické topení dřevem, jistě jste jako jedno z možných řešení identifikovali masivní akumulační kamna na dřevo. O jejich přednostech i specifikách se již napsalo hodně (např. článek V. Peška v AE 1/2001) a není zde potřeba je podrobně rozebírat.

V našich krajích zpravidla mají (díky výraznému vlivu tradic germánských národů) podobu velkých kachlových kamen, s topeništěm více či méně uzpůsobeným pro konkrétní palivo. Kromě nich však existuje další, velmi zajímavá skupina to-pidel podobného charakteru, která nejsou mezi našimi kamnáři téměř vůbec známa. Jsou to tzv. zděná kamna (anglicky „masonry heaters" - doslova „zděné radiátory").

Cihly kontra kachle

Plné pálené či nepálené cihly byly od středověku základním materiálem pro stavbu pecí. Z nich se pak ve střední Evropě (díky postupné ztrátě funkce pečení a využívání především k vytápění) vyvinula odlehčená topidla s keramickým pláštěm -kachlová kamna. Další vývoj pak směřoval od původní masivní akumulační pece vytápěné dřevem ke spíše menším stáložárným topidlům na uhlí. Ta se pak v 19. a 1. polovině 20. století stala jedním z nejpoužívanějších topidel na našem území.

Naproti tomu na severu a východě Evropy se topidla vyvíjela odlišným směrem. Zachovala si totiž masivní zděnou konstrukci a dřevo jako hlavní palivo. Jejich modernizace pak nespočívala v převodu na uhlí a stáložárnost, ale ve zvyšování komfortu a účinnosti pomocí maximálního využitím jejich velké setrvačnosti.

Díky těmto rozdílům se kamnařina regionálně rozdělila i po stránce řemesel. Zatímco u nás se stala příbuznou hrnčířství (oborem keramiky), v Rusku a Skandinávii zůstala doménou zedníků a masivní kamna základním prvkem v kompozici celého domu.

Od ruských kamen po švédské krby

Kromě drsnějšího podnebí, kulturní tradice a možná i průměrné životní úrovně obyvatel ovlivnil zásadně vývoj moderních zděných kamen nedostatek palivového dřeva, který se zejména na severovýchodě Evropy projevoval od konce 15. do přelomu 17. a 18. století. Díky němu a malé dostupnosti uhlí bylo bezpodmínečně nutné, aby kamna pracovala co nejefektivněji a zároveň vystačila s méně kvalitním dřevem, zpravidla náručí březových větví. Nouze byla taková, že v 16. století byly dokonce vyhlašovány odměny za zdokonalení tradičních topidel.

Kromě tradičních tahovek (které jsou obdobou našich kachlových kamen), tak vznikly tři hlavní konstrukce zděných topidel: Ruská kamna (Obr.1) vyznačující se hlubokým, úzkým bezroštovým ohništěm pod řadou svislých tahů, Švédský typ topeniště, používaný pro krby i kachlová kamna, známý pod označením ,Kakelugn', který se vyznačuje bočními tahy po stranách ohniště a nakonec Finská kamna označovaná jako tzv. ,protiproudá' (contraflow) konstrukce, s bočními tahy a dvoukomorovým spalováním (druhou komoru nad vlastním ohništěm lze po vyhoření využít jako malou příruční chlebovou pec - Obr. 4 a 5).

Společnými rysy všech těchto konstrukcí jsou velká akumulační hmota (0,8 t a více), rozměrné topeniště pro jednorázové intenzivní spálení denní dávky dřeva za vysoké teploty (až okolo 1 000 'C) a dostatečného přívodu primárního vzduchu a oddělení žáruvzdorného jádra od vnějšího pláště. Praktickými důsledky těchto vlastností jsou tepelný komfort (většina tepla předávána do interiéru pozvolna sáláním), komfort obsluhy (přikládá se zpravidla jednou denně) a bezpečná povrchová teplota pláště (pod 100 'C).

Lepší než kotel na dřevoplyn

Čím se jednotlivé konstrukce liší, je účinnost spalování a tím i složení emisí. Zatímco klasická ruská kamna (která se od 15. století v podstatě nezměnila) jsou účinností srovnatelná s klasickými kachlovými tahovkami, dosahují současné (v rámci renesance posledních dvaceti let ve Skandinávii a USA stále zdokonalované) modely finského typu špičkových parametrů: účinnost spalování (uvolnění v palivu chemicky vázaného tepla) 96-98 %, účinnost předávání tepla do interiéru okolo 73 % a produkce kouře pod 1g na kg paliva za hodinu (kvalitní katalytická krbová kamna vykazují okolo 6 a běžná kamna 18 g).

To je spolu s vlastnostmi jako je ergonomické předávání tepla, akumulace tepla bez drahé a problematické vodní nádrže či vzhledové i cenové variability díky širokým možnostem volby materiálu pláště (cihly, nepálené cihly, keramika), činí ideálním ekologickým zdrojem tepla pro moderní rodinné domy. Všude tam, kde se lez obejít bez teplovodního rozvodu (kamny lez přímo vytápět i více podlaží nad sebou) mohou představovat zajímavou alternativu i k u nás poměrně rozšířeným dřevoplynovým kotlům.

Další informace na Internetu:
http://mha-net.org http://www.ctel.net/~mwhcoinc

Jan Cáp

Seriál: Kamna a kachle, článek z r. 2000

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 229     ne: 205

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb