přeskočit na hlavní obsah

Čajový dům v zahrade – rozhovor s mistrem

/up/images/featured/images/svetelna_kupola3.png

S MISTREM STAVBY VOJTECHEM BILIŠICEM

David Maštálka vás nazval mistrem stavby. Jak jste si to vysloužil?

Jsme s Davidem spolužáci, známe se tedy ze školy, ačkoliv já jsem studoval sochařinu u profesora Gebauera. Když mě pozva ke spolupráci, přišlo mi to zajímavé.

Kurt Gebauer vždy propojoval svoje umění sochaře s architekturou, s krajinou. Vnímá současné sochařství jako přesahovou disciplínu, která k architektuře neodmyslitelně patří. Vy také, jako sochař, máte k architektuře blízko?

Velice. Architektura přece neznamená jen postavit dům, je to komplex řady disciplín jak technických, tak uměleckých, které do architektury prolínají. Já se architektuře svým způsobem věnuji velice intenzivně,divám se na architekturu skrz krajinu či zahradu, nebo naopak sleduji svět venku skrz okno v architektuře. Nebráním se však ani konverzím nevyužívaných průmyslových objektů tzv. průmyslového dědictví. Ve spolupráci jsem navrhl a zrealizoval například houseboat na Vltavě nebo několik drobných staveb.

Z čeho při architektonické tvorbě vycházíte?

Snažím se pokud možno klást důraz na přírodní elementy, přírodní materiály. Pracuji také s odpadem - je to často nejen zajímavý materiál z hlediska výtvarného, ale také je laciný, dosažitelný a má v sobě příběh. V Japonsku mně učarovalo, jak Japonci dokáží pracovat se zelení třeba na minimální ploše a to, jak dovedou dovést zahradu zcela nepozorovaně z exteriéru do interiéru.

Vy jste byl v Japonsku společně s Davidem Maštálkou?

Ne, ale myslím, že to propojilo naše snahy a síly při stavbě čajovny. Spolupráce mi přišla zajímavá nejenom z důvodu, že se jedná o prác se dřevem, ale také jako téma. Začal mě označovat z recese mistrem stavby.

Stavěli jste čajový dům jeden měsíc, tedy asi trochu ve stresu. Na konstrukci je patrné perfektní tesařské a truhlářské zpracování. Jak jste v tak krátkém čase stíhali i kvalitu?

Času není nikdy dost, počasí a všechno kolem vyšlo. Na detailech nám hodně záleželo. Tak pěkný materiál by byl nepřesnostm znehodnocen. David je manuálně zručný, a tak jsme práci vcelku stíhali.

Měl jste k celkové koncepci nějaké výhrady?

Zprvu jsem se nemohl smířit s laminátovou kopuí, umělá hmota mně připadala k tomuto typu stavby nepatřičná. Ve výsledku je difuzní kopule velkým přínosem pro celou stavbu. Fantasticky propouští a rozptyluje světlo a v různých denních ročních obdobích se proměňuje podle intenzity a barvy světla venku i podle stavu okolní vzrostlé přírody. Z výhrad se pro mne nakonec stalo příjemné překvapení.

Co byste po této zkušenosti udělal jinak?

S výsledkem jsme spokojení. Je jasné, že některé postupy bychom možná zvolili jinak, ale o to byla stavba dobrodružnější... Možná bych jinak řeši fasádu, ale to je kosmetická věc a věc výtvarného pojetí. Po této dobré zkušenosti ted společně s ateliérem A1 pracujeme podobným stylem na stavbě dřevěného domu pro individuálního investora.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 70     ne: 87

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb