přeskočit na hlavní obsah

Čajový domek - recenze

/up/images/featured/images/cajovy_domek_vstup.png

Čajový obřad je něco, o čem se v Evropě dovídáme jen zprostředkovaně. V takové souvislosti se potom obvykle mluví o zenu a o meditaci. Hluboká meditace jako součást kultivování vlastní duchovní stránky je v křesťanské kultuře vyhrazena spíše jen členům některých náboženských řádů, a i tam je vedena spíše snahou oprostit se od běžné metody ineárního konvenčního myšlení, než rozvíjením periferního vnímání citem.

V budhismu není meditace přemýšlením o věcech, ale soustředěním se na přítomnost bez rozlišení vědoucího a věděného. Je to cesta založená na historicky odlišném způsobu poznání, soustředěném spíše na procesy než na objekty. Východní myšlení, především čínský taoismus, ukazuje cestu k osvobození od konvencí jejich ovládnutím. Vyjádřeno je to v zenu, který od svého počátku klade důraz na procitnutí, přímé směřování k pravdě bez zbytečného důrazu na formální spekulaci. Oddělení sebe od vlastního prožitku, konec identifikace s ideou sebe samých znamená odkrýt skutečný vztah mezi mnou a vnějším světem. Objeví se svoboda v nejobyčejnějších záležitostech, svět přestane být pociťován jako neovladatelný, pasivně trpěný objekt.

Takováto zkušenost neimplikuje žádný určitý postup činnosti, praktikování zenu není skutečnou praxí, dokud má na zřeteli dosažení cíle. Není to koncentrace, ale klidné vědomí všeho, co se děje tady a ted. Protože neexistuje konflikt mezi nahodilostí a kontrolou, není ale ani konflikt mezi spontaneitou a kázní. Konflikt vlastně ani nemůže existovat, protože podstata se projevuje prvotně jako jin a jang, protikladné principy udržující ve vzájemné rovnováze řád světa. Cíl je tak extrémem, který znemožňuje najít obsah.

Poté, co se stal zenový budhismus dominantním vlivem v čínské kultuře, by přenesen do Japonska, kde dosáhl dokonalosti především v uměleckém vyjádření, v poezii malbě a kaligrafii. Tam se vyznačuje mistrovskou technikou kontrolované nahodilosti, zobrazující vnitřní stav bezčasové prázdnoty - pokud vyprázdníme minulost a v budoucnosti není cíl je přítomnost redukována tak, že není čas na jakýkoliv děj. Tento pocit našel asi největší naplnění v čajovém obřadu, který se stal rozhodujícím projevem zenu v Japonsku a zpětně ovlivňoval ostatní aspekty kultury. Původně nebylo třeba ničeho jiného než misky, horké vody a čajových lístků v prostředí jednoduchého přístřešku zenové poustevny. Postupně se ale vyvinula hluboce propracovaná forma zvláštního rituálu. Příprava čaje počínaje ohříváním vody v kotlíku na otevřeném ohn přitom probíhá beze spěchu přímo před hosty. Každý použitý předmět, nádobí a nářadí je vybírán s velikou péčí, a někdy dokonce jen pro jedinou příležitost. Prohlídka těchto předmětů je součástí pití čaje. Pro čajový obřad je určen malý domek s vlastní zahrádkou, mimo hlavní obytné stavení. Domek má jen jedinou malou místnost a malý přístěnek, zahrada navozuje co nejpřirozeněji i na malém prostoru atmosféru hor a vody.

Každý detail stavby čajových domků, zahrady použitých předmětů byl po staletí kultivován nejlepšími řemeslníky. Tato vytříbenost se pak přenášela i na ostatní předměty denní potřeby a ovlivnila také styl japonské obytné architektury. Základ rituálu byl ale vždy především ve formálně vymezené vzájemné přítomnosti a volném rozhovoru malé skupinky nebo jen dvojice lidí, bez komplikovaného ceremoniálu nebo dokonce iturgické podstaty. Vyklouznutí od reality a všedních starostí pak může být potom stejně přirozené a snadné jako spánek.

Takto pojatý čajový obřad je vlastně možno provozovat i bez té misky s horkou vodou. Bylo by to vlastně blíže podstatě zenu, než co nejvěrnější napodobování náhodně pochycených vnějších aspektů vybavení některých autentických tradičních japonských škol čajového obřadu. Přistoupíme-li pak na takovéto pojetí, pak při respektování jednotlivých formálních pravidel nejsme vázáni ničím jiným, než vlastní úvahou. Tato cesta může být i zrádná, předbíhál pokus o formu náš duchovní vývoj.

Čajový domek v Hloubětíně ale zjevně přehnaně duchovní ambice nemá. Je to především místo pro klidné posezení s přáteli a jeho forma asi především využívá zkušeností věky prověřené typologie. Nicméně se i tak vydal na nejistou půdu. Formálně totiž respektuje klasický typ čajové místnosti, jak ho kodifikova zakladatel klasické školy čajového obřadu, mistr Sen No Rikjú. Podobné stavby jsou v Japonsku prováděny s mimořádnou péčí skutečnými mistry řemesla z vybraných materiálů. Je zjevné že náklady na takovou realizaci bývají enormní a že v našich podmínkách by ani značné finanční prostředky nemohly zaručit kvalitu podobnou japonské.

Zde se však jedná o realizaci, kterou autoři stavěli pro sebe, na svém pozemku a na svoje náklady. Proti míře kompromisu mezi japonským vzory a skutečným provedením lze proto mít těžko výhrady. Stavba doplňuje vlastní rodinný dům v rohu malého přilehlého pozemku - umístění je vybráno zjevně jako nejlépe možné. Podložení několika kameny bez dalších základů nejen vychází levně a snadno se provádí, ale také navozuje jak lehkost, tak i mírnou rezervovanost vzhledem k okolí. Konstrukce je sice provedena převážně tradičně z dřevěného masivu, ale další materiály jsou přiřazovány bez předsudků Hliněná omítka ze suché směsi vylepšená slámou nebo juta vedle lepeného dřeva, skelného laminátu nebo netkané textilie. Celek je harmonický a ani takovéto nezvyklé kombinace neruší.

U některých materiálů bylo nutno výsledný výraz teprve hledat třeba i zkouškam na vzorcích, a vyplatilo se to. Řemeslné provedení detailů je ale vždy výsledkem skutečného, dlouhou praxí podloženého umu a zde je jeho nedostatek vidět tím více, čím jsme stavbě blíže

Asi nejméně se povedla konečná povrchová úprava prkenné fasády opálením: navozuje s použitými lištami tak trochu pocit chataření. Na druhou stranu posuvné zástěny v oknech jsou důkazem, že návrat k jednoduchosti bez složitých kování může být přínosem jak funkčním tak estetickým. Nakonec snad pointa: v mnoha směrech vyzrálá stavba byla vlastnoručně realizovanou diplomní prací studenta. Nahlédnuto takto, jedná se bezpochyby o zajímavý pokus jednostranně si pro sebe zhodnotit úsilí, obvykle očekávané ve spojení s formálním rituálem zcela jiného typu.

TEXT JOSEF ŠANDA

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 127     ne: 112

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb