přeskočit na hlavní obsah

Bytový dům s malometrážními byty a tělocvičnou - Rozhovor

/up/images/featured/images/adsfafa17.jpg
Rozhovor s Petrem Burianem o oceněné stavbě

Na české architektonické scéně není častým jevem, aby komunální investor, v tomto případě městská část Praha 1, podpořil a financoval tak progresivní projekt, jakým je bytový dům s tělocvičnou v Lodecké ulici. Jaká byla geneze příběhu tohoto domu?

Městská část Praha 1 nás v roce 2004 oslovila s požadavkem, zda bychom nezpracovali ověřovací studii zástavby nárožního pozemku, který sousedil se základní školou. Ta jej do té doby využívala jako školní hřiště. Investor zamýšlel postavit zde jednopodlažní hmotu tělocvičny, kterou historická školní budova z 19.století postrádala. Na pozemek navazující slepý štít funkcionalistického domu od architekta Františka Zelenky však svědčil o tom, že regulace ze 30. let minulého století počítala s výškově plnohodnotnou zástavbou. Studium archivu tuto domněnku potvrdilo a my jsme navrhli městu, že by bylo neekonomické cenný pozemek nezastavět hmotou ve výši okolní zástavby. Investora jsme přesvědčili a upravené zadání znělo: "navrhněte dům s tělocvičnou a s co největším množstvím co nejmenších bytů". Praha 1 tak chtěla získat stabilizační nájemní byty -    pro učitele, městské policisty a další. Proces projektování a projednávání návrhu byl zdlouhavý -    o tom svědčí fakt, že se od začátku naší práce po dokončení stavby na radnici Prahy 1 vystřídalo pět starostů. Což na druhou stranu svědčí o    zdravém respektu ke kontinuitě rozhodování.

Koncept budovy vychází z principu stavebnice, seskládání jednotlivých obytných buněk, kontejnerů. Proč jste zvolili právě toto řešení?

Odpověď hledejme už v zadání. Suterén i    části přízemí s tělocvičnou jasně definoval možnost, jakým způsobem umístit vertikální jádro budovy. Náplní vyšších podlaží se měly stát minibyty těžko obsloužitelné jen ze svislé domovní komunikace. Zvolili jsme proto princip jakési stavebnice s otevřenými horizontálními chodbami-pavlačemi a mezi podlažní desky jsme vkládali jednotlivé buňky malometrážních bytů. Koncept prokládání vrstev pater „kontejnery" bytů umožnil pracovat s vynecháváním jednotlivých buněk, které oživuje fasádu a přináší určité zředění dané hmoty.

Řešení je celkem náročné na prostor. Neměl investor s touto velkorysostí nějaký problém?

Rozhodnutí o perforování uliční fronty nebyl nějaký kompoziční samoúčel. Investor naštěstí slyšel na náš argument, že je důležité poskytnout nájemníkům prostorově minimalizovaných bytů nějaký bonus v podobě velkorysých společných teras, které mohou kompenzovat neexistenci soukromých balkónů či lodžií. Otvory ve hmotě domu umožnily navíc průhledy tak, aby nebyla stará budova školy úplně odstřižena od náměstí, kam donedávna patřila. S určitou napjatou zvědavostí očekáváme, jak se nájemníci k využívání nabídnutých společných prostor postaví.

Co pro vás bylo zásadní?

Prostorový a hmotový návrh jsme udělali rychle a zdál se nám vyvážený i vůči okolí. Šlo jen o jediné: ustát proces projednávání a schvalování „bez ztráty květinky". A samozřejmě také ve finále pak nepotkat nekompetentního dodavatele stavby - oboje se naštěstí podařilo. Navrhovali jsme objekt, který není pouhou výplní proluky. Jednalo se o dům zároveň řadový a koncový navíc nárožní. Svým způsobem hybrid mezi solitérem a výplní řady, který si neosobuje právo vytvářet nějakou rohovou dominantu. Ctili jsme výšková pravidla místa, úrovně atik, říms v kontaktu s budovou školy, stejně jako vůči náměstí.

Dům, co se barevnosti týče, je v exteriéru i interiéru převážně šedý - pohledový beton, sklocementové desky, pozinkovaný plech. Jak myslíte, že budou tuto neutralitu, nebarevnost vnímat budoucí uživatelé?

Vzhledem k tomu, že množství prosklení vytváří z bytů vlastně jakousi sestavu akvárií, která budou dodatečně obarvena životem odehrávajícím se uvnitř, připadalo nám dobré použít zcela neutrální barevnost společných prostorů. Na komunitních terasách by se o barevnost měla postarat popínavá zeleň v kombinaci s osvětlením.

V    kontrastu k neutrální barevnosti společných chodeb jsme pak naložili s prostory v suterénu - tělocvična, šatny, garáže mají slabší nebo žádné denní osvětlení a tak jsme je intenzivní barevností trochu rozsvítili. Byl to také krok vstříc hlavním uživatelům - školákům.

Co pro vás tahle stavba znamenala?

Nájemní bytový dům (na rozdíl od komerčních projektů k prodeji bytů do vlastnictví) je v této zemi výjimečná zakázka, téměř se takové nestaví - pro nás v podstatě premiéra. Zde nebyl enormní spěch a tlak města na rychlost zpracování projektu a bylo také výhodou, že investor hledal dodavatele až na základě zpracované prováděcí dokumentace a podařilo se mu najít výjimečně kvalitní firmu.

V    galerii J. Fragnera jste před dvěma lety vystavovali svoje realizace dokumentované fotografiemi, pořízenými při předání díla a vedle toho tyto stavby vyfocené po určité době užívání. Sledovali jste, jak vaše stavby žijí, jak stárnou. Pokračujete v časosběrném dokumentování vašich realizací? Nebyl to výsledek nějaké systematické, cílevědomé dokumentační práce. Spíše šlo o report stavu v okamžiku bilancování. Úzce to souviselo s koncepcí výstavy a vydávané knihy a momentálně v tom nepokračujeme. Když se ale zamyslím nad budoucí různorodou skladbou nájemníků tohoto domu v kombinaci se školou a její tělocvičnou- dokumentovat jeho vývoj v čase by byla určitě zajímavá sociologická studie. A pro nás potvrzení nebo vyvrácení předpokladů, se kterými jsme šli do navrhování této stavby

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK 

Líbil se vám článek?

ano: 84     ne: 113

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb