přeskočit na hlavní obsah

Byt téměř kapesní

/up/images/featured/images/048.png

Japonci, se svými neuvěřitelně minimalistickými požadavky na prostor k bydlení, by tento byt směle nazývali palácem. Nejsme ale v zemi vycházejícího slunce, a tak jej v našich podmínkách řadíme mezi byty malé. Právě na jejich skromné rozměry pak často svádíme naše „bydlící“ chyby a říkáme, že jinak to opravdu nejde. Chcete důkaz, že i na skutečně málo metrech si můžete zařídit moderní a příjemný byt? Na dnešní návštěvu jsme zamířili na pražské sídliště Krč.

První, co mě napadlo, když mě usměvavá mladá žena zvala dál, byla hluboká pocta fotografovi. Na vysvětlenou – když jsme domlouvaly dnešní návštěvu, byly již fotografie z bytu hotové. Viděno profesionálním pohledem přes objektiv, působí garsoniéra s kuchyňským koutem dojmem většího prostoru. Ve skutečnosti – celý byt má dohromady 35 m2. Tereza, naše dnešní hostitelka, ale nešla do neznáma. Byt dobře znala, protože v něm do svých tří let s rodiči bydlela. Do bytu se zpět nastěhovala v osmnácti, kdy jej zdědila po babičce. Mít tak brzy možnost bydlet ve svém a po svém, by jí tenkrát mnoho z vrstevníků mohlo závidět. Nezávislost byla ale podmíněna nutností tuto situaci zvládnout. Jak zařídit obývací pokoj, pracovnu a ložnici na šestnácti metrech čtverečních? Naše hostitelka nezastírá, že to nebylo snadné, současně ale dodává, že to, jak budete bydlet, není podřízeno velikosti bytu. Výsledek jí dává za pravdu.

V moci barev

Z původního vybavení nezůstalo v bytě nic. Objednala službu na odvoz věcí a začala s prázdnými stěnami. Velikost bytu žádné stavební úpravy, případně posouvání příček nedovolovala, a tak se nejvýraznější změnou stalo položení plovoucí laminátové podlahy, která místnost opticky zvětšila. Vše další už bylo věcí správného výběru vybavení. „A barev,“ doplňuje hostitelka. Barvy má opravdu ráda a jejich občasnou změnu považuje téměř za životně důležitou. A právě v tomto bytě, který byl s odstupem několika let fotografován dvakrát, máme možnost sami posoudit, jak může odlišné barevné ladění ovlivnit celý interiér. Budeme-li se řídit podle barev, můžeme léta bydlení dělit na období modré, žluté a nejnovější světle edozelené které však již na snímcích není zachyceno a v podstatě se týká jen změny barvy stěn.

Hledání a nalézání

Při zařizování bytu je pro Terezu nejdůležitější praktičnost, což vychází především z velikosti bytu. „Roli hrály i peníze – hledala jsem za relativně málo peněz hodně muziky,“ směje se. Požadavkům nejlépe vyhovoval styl a nabídka IKEA, odkud pocházela značná většina původního vybavení.

„Důležité bylo, stanovit si, bez čeho se v bytě opravdu neobjedu – místo na spaní, sezení, stůl. Každý z těch předmětů přitom musel plnit více než jednu funkci. Malý stůl byl současně jídelní a pracovní, sedačku jsem si pořídila rozkládací a sloužila i jako lůžko. Zpočátku jsem ji poctivě každé ráno skládala, ale po čase jsem už přemýšlela, jestli bych to nemohla vyřešit jinak a lépe. Pokud totiž zůstala pohovka rozložená, s peřinami, bylo to v podstatě první, co by návštěva při vstupu do místnosti viděla. Líbila se mi postel v patře, která vlastně nezabírá v bytě žádnou plochu…“

Od myšlenky už byl jen krůček k prvním nákresům. Umístění lůžka na patře není žádným převratným řešením, v panelácích je ale limitující výška místností 255 cm. Výšku patra je proto nutné zvolit tak, aby dovolovala využití spodního prostoru a současně umožňovala potřebný pohyb na lůžku. Tereza zvolila standardní délku lůžka 200 cm, šířku 140 cm a výšku nad zemí po horní okraj matrace 180 cm. Místo klasického žebříku, který sice nezabírá žádný prostor navíc, ale chůze po něm není bosýma nohama nijak příjemná, navrhla širší stupně v pohodlnější úhlu. Konstrukci s lůžkem si nechala vyrobit na zakázku. Pod lůžkem našla své místo sedačka, která dnes může sloužit k příležitostnému přespání.

Budiž světlo

Nečinnost Terezu určitě neprovází. Zatímco mnohým z nás představa malování nebo změny rozmístění nábytku navozuje stav paniky, Tereza se novým pohledům rozhodně nebrání. „Když se doma půl roku nic nezmění, už se rozhlížím a vymýšlím, co bych mohla postavit jinam. Nemám ráda stereotypy a zvláště v tak malém bytě, kde jste stále v jedné místnosti, jsou občasné změny přímo nutné.“ A jak dodává, nemusí se přitom jednat o nic až tak zásadního. Místo záclon a závěsů například zvolila barevně sladěné úzké pruhy lehké dekorační tkaniny, dobře propouštějící světlo. „Mám jich několik. Na léto ráda používám oranžovo-žluté. Okna jsou na jih a je příjemné, když přes závěsy svítí do pokoje slunce.“

Pohodlí a jednoduchost

Kde hledala inspiraci? „Především v časopisech o bydlení. Měla jsem určitou představu, věděla jsem, v čem bych se cítila dobře a jakými předměty se chci obklopovat. Přitom ale vyznávám jednoduchost, až minimalismus. Mám ráda pohodlí a volný prostor, kde by mě nic neomezovalo v pohybu a činnosti. Nechci žít natěsnaná mezi věcmi. Naštěstí nejsem až takový materialista, sběrač.“ Bylo snadné byt zařídit? „V první etapě, když jsem se nastěhovala, jsem vybírala z nabídky, která byla na trhu a byla pro mě v té době cenově dostupná. Postupně, jak jsem v bytě bydlela, jsem získávala o některých věcech konkrétnější představu. O posteli na patře jsme už hovořily, na zakázku jsem si později nechala vyrobit i regálovou stěnu s místem na televizor.“

Změna je život

Nic není definitivní a ani poslední změny v bytě plném slunce nejsou konečnou tečkou. Rada pro ostatní? „Nebojte se změn. Každý byt, zvláště v paneláku, má určitě řadu nedostatků. Někdy je malý, jindy není vhodně řešený a podobně. Důležité ale je, abyste jej měli zařízený tak, abyste se v něm cítili dobře. Osvědčilo se mi, nechat si některé vybavení vyrobit na zakázku. Myslím si, že v tak malých bytech je to často jediné možné řešení. Ušetřila jsem tak místo a nábytek byl přesně podle mých představ. Navzdory tomu, co se o nábytku na zakázku říká, nebyl rozdíl v ceně výrazný. Vliv na to měl určitě i správný výběr firmy, která uměla vyrobit kvalitně a za odpovídající cenu. Důležité jsou také doplňky. Stačí třeba změnit závěsy a pokoj získá zase jinou atmosféru,“ říká Tereza závěrem.

Dominika Bučková, foto: Jaroslav Hejzlar

zdroj: PANEL PLUS­

Líbil se vám článek?

ano: 155     ne: 143

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb