přeskočit na hlavní obsah

Bezpečnost PVC výrobků pro domácnosti

PVC

Názory na výrobky z PVC ve společnosti se různí podle stupně informovanosti. Organizace, které se zabývají ochranou životního prostředí, využívají sdělovací prostředky na podporu svých zájmů, ale nejsou ve svých výrocích příliš objektivní.

Sdružení Arnika prohlašuje: „PVC je problematický materiál rizikový pro zdraví člověka i životní prostředí. Během výroby, spotřeby a likvidace PVC vznikají toxické látky, jako jsou například dioxiny. Sdružení Arnika se proto rozhodlo zahájit kampaň "Nehrajme si s PVC". Jejím cílem je omezit nebo nahradit používání PVC tam, kde hrozí významné uvolňování nebezpečných látek ohrožujících zdraví a životní prostředí. Kampaň je zaměřena na oblasti: hračky a předměty pro děti, zdravotnictví a obaly na potraviny.“

Kampaň je velmi nekompromisní a konfliktní. Nebere ohled na skutečné vlastnosti materiálů, ani na tvrzení odborné veřejnosti.

Výrobci uvádějí:
„PVC vzniká polymerací plynného produktu z ropy, vinylchloridu, jeho zbytky v technických produktech PVC nepřesahují stanovené normy, většinou ani 0,1 ppm. PVC je ve svém používání vcelku bezpečné. Receptury směsí lze navrhnout přesně podle požadavků aplikací, aby vyhověly i přísným zdravotním požadavkům i pro kontakt s potravinami.

PVC je bezpečné i jako odpad. Řízeným spalováním se dioxiny tvoří v nepatrném množství. Je prokázáno, že příspěvek PVC k světové produkci dioxinu v ovzduší je zanedbatelný. Manipulace při postupech likvidace pevných odpadů je bezproblémová, PVC lze stoprocentně recyklovat, nebo i získávat energii.“

Vlivy PVC na životní prostředí nejsou zatím plně objasněny i přes snahu výrobců i příslušných úřadů.

Aditiva

Samotný polyvinylchlorid většinou nelze zpracovávat samostatně. K jeho aplikaci je nutno do práškového polymeru přidávat řadu přísad, které také musí splňovat všechny bezpečnostní požadavky. Pro výrobky z PVC jsou to na prvním místě stabilizátory, modifikátory, maziva, pro změkčené PVC pro dosažení flexibility navíc změkčovadla. Pro jednotlivé aplikace ještě přistupují pigmenty, plniva a další přísady. Tato aditiva musí splňovat všechny bezpečnostní předpoklady.

V některých případech jsou aditiva vybírána podle seznamů chemikálií, schválených pro styk s potravinami v Evropě na národní úrovni a předpisy US Food and Drug Administration, či farmakologických předpisů.

Stabilizátory

Hlavními složkami PVC stabilizátorů jsou tak zvaná kovová mýdla, soli a další organické sloučeniny zinku, vápníku, barya, pro omezené aplikace i olova a kadmia. Stabilizátory jsou vzhledem ke stabilitě v technologickém procesu nutné. Napomáhají i odolnosti proti UV záření a oxidaci kyslíkem - tedy stárnutí.

Jejich výběr závisí na technických požadavcích na aplikaci výrobku z PVC, schvalovacím řízení a ceně. Vzhledem k některým negativním vlastnostem přísad je jejich použití v rámci EU regulováno velmi přísnými předpisy komisí EU.  

Výrobci aktuálně rozvíjejí nové, k životnímu prostředí příznivější stabilizátory, založené především na kombinaci prvků Zn/Ca (palmitany a stearany). 

Změkčovadla

Nové právní předpisy, týkající se ekologie a životního prostředí, omezily v Evropě používání určitých druhů ftalátových změkčovadel v cílových aplikacích. Návazně na toto opatření v srpnu 2008 zveřejnila Evropská agentura pro chemické látky seznam látek s potenciálem nejen závažných účinků na člověka a životní prostředí, ale i pozdější kontroly ze strany EU. Změkčovadla  jsou prubířským kamenem sporu ekologů a výrobců. Jedním z problémů je: 

Teorie endokrinního působení ftalátů

Zpracovatelé plastů v Evropě i Spojených Státech i další organizace nezávisle na nich studují vliv na snížení počtu a kvalitu spermií a následné snížení reprodukční schopnosti.

Některé látky, působící v životním prostředí, mezi nimi i některé ftaláty (estery kyseliny o-ftalové),jsou svojí strukturou podobné ženskému hormonu estrogenu. Proces je znám odborníkům jako teorie endokrinního působení. Mimo ně ale existuje řada přírodních látek, takzvaných fyto-estrogenů, které mají podobné účinky a jejich původ je rostlinný. Závěry z mnoha studií ve světě zatím jednoznačně neprokázaly, že ftaláty působí v lidském organizmu endokrinně. Ani nejsou pro to vědecky prokázané důkazy. Práce přesto neustávají a je snaha dojít k jednoznačnému výsledku. Těmito studiemi, podle postupů stanovení rizika (EU – Council regulation 793/93), prochází zatím pět typů nejpoužívanějších ftalátů: DFHP – difenylheptylftalát, DINP – diisononylftalát, DIDP - diisodecylftalát, BBP – butylbenzylftalát.

Od roku 1980 proběhla řada pokusů na krysách, které byly in vitro a in vivo kontaktovány vysokými dávkami DEHP (diethylheptylftalát) a vykazovaly patogenní změny na játrech. Později byly tytéž dávky podávány i vyšším živočichům, zejména opicím, a tento účinek se vůbec neprokázal. Změny u krys jsou tedy druhově specifické.

Výrobci plastů jsou si vědomi spoluzodpovědnosti za tento problém a jsou připraveni dále vést o něm širokou diskuzi. Pokud se jednoznačně prokáže jakékoliv nebezpečí v tomto směru, jsou připraveni výrobu nebezpečných produktů zastavit. Tato zdravotní a bezpečnostní problematika se týká mimo jiné výrobků z PVC, hlavně podlahovin z vinylu – měkčeného typu suspenzního PVC.

Nové právní předpisy, týkající se ekologie a životního prostředí, omezily v Evropě používání určitých druhů ftalátových změkčovadel v cílových aplikacích. Daný vývoj může mít za následek nové zákonné povinnosti pro dodavatele surovin, výrobce směsí a aplikace pro konečné použití. V důsledku toho je jejich náhrada vhodným změkčovadlem pro výrobce předmětem velkého zájmu. "Náhradní" varianty na sebe nenechaly dlouho čekat. Jednou z nich je i změkčovadlo Mesamoll z produkce německé firmy Lanxess.

Jaroslav Bránecký - technologie plastů

zdroj: www.az-podlahy.cz

Líbil se vám článek?

ano: 167     ne: 211

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb