přeskočit na hlavní obsah

Bazaltový amfiteátr Stanislava Špouly v Pražské ZOO

/up/images/featured/images/zoo_0.png

Lachtan Gaston se stal jedním ze symbolů extrémní povodňové situace na Vltavě v srpnu roku 2002. Uplaval ze zatopeného pavilónu lachtanů ve středu 14. srpna a odchycen byl po více jak třísetkilometrové plavbě v pondělí 19. srpna u Wittenbergu v Sasku. Při převozu zpátky do Prahy vysílený živočich zhynul. Jeho boj s rozbouřenou řekou vzbudil velký zájem médií i značné části obyvatel Čech i Německa (v Sasku byla o osudu Gastona napsána kniha i zkomponována opera).

Brzy po opadnutí velké vody začaly přípravné práce na obnově zdevastované části Zoo Praha, včetně projektové přípravy nového pavilonu „mořských medvědů“. Hlavní investor – Zoo Praha, který je financován Magistrátem hl. m. Prahy, tím pověřil ateliér AND v čele s projektantem ing. arch. P. Ullmannem, generálním dodavatelem se stala stavební firma Konstruktiva Branko a. s.

Výběrové řízení na vytvoření kamenné scenérie imitující skalnaté mořské pobřeží vyhrál zahradní architekt PhDr. Stanislav Špoula (*1951), který se od roku 1989 zabývá kamennými kompozicemi z neopracovaného přírodního kamene. Pro své realizace, mezi něž patří např. skalní zahrada Krajského úřadu v Karlových Varech (2001), kamenné prvky v parku Podvinný mlýn (1994–1998) v Praze-Vysočanech, odpočívadlo v Jiráskových sadech v Lounech (2008), a v samotné pražské Zoo vstupní kamenný monolit s bronzovými plastikami surikat od V. Richterové (2003) i exteriér pavilonu tučňáků (2005), sám objíždí kamenolomy, kde vyhledává a shromažďuje vhodné materiály. Za vybudování skalní zahrady s vodopády u soukromé vily v České Lípě získal Stanislav Špoula v loňském roce 1. místo v celostátní soutěži o nejlépe realizované sadovnické dílo.

Stavební práce na novém areálu lachtanů jihoafrických (Arctocephalus pusillus) začaly v únoru 2008 bouráním starého pavilonu, k osazování prvních kamenných prvků pak došlo po 15. září 2008 a práce pokračovaly bez přerušení až do 14. května 2009. Hlavní kompoziční součást stavby tvoří kamenné scenárium, obklopující přibližně 33 m dlouhý a až 14 m široký vodní bazén převážně z jižní strany. Součástí díla je mj. vodní skluzavka, můstek v úrovni vodní hladiny na kamenných sloupech, umožňujících podplavávání zvířat, pro návštěvníky pak přístupová soutěska s lávkou a vodopádem, vyvýšená vyhlídka, podvodní jeskyně a dřevěné terasové tribuny oddělené od bazénu silným lepeným sklem.

Hlavní „skalní stěna“ dosahuje délky 42 m a výšky až 5 m. K jejímu vybudování i konstrukci dalších kamenných objektů byly vyžity rozdílné typy bazických vyvřelin Českého masivu – porfyrický analcimický tefrit z Dubičné u Úštěku (sloupcovitě odlučné, převážně pětiboké bloky o průměru kolem 130 – 150 cm, deskovitě štípatelné), jemně až středně porfyrický olivinický čedič ze Žandova u České Lípy (bloky srostlic drobných sloupů – tzv. čedičové drúzy a jednotlivé sloupy), jemnozrnný nefelinický bazanit z Libochovan (kulovitě odlučné bloky o průměru až 1,5 m, váze až 1,5 t), jemnozrnný olivinický nefelinit z Libé u Chebu (jednotlivé sloupy se zvláštní páskovanou texturou) a blíže petrograficky nezkoumaný bazalt získaný při stavbě dálnice D8 u Chabařovic (klikaté, zprohýbané a plamenovitě rozeklané sloupy). Z posledně jmenovaného místa pochází i jediný materiál nevulkanického původu, použitý v místě zakončení vodního můstku – tepelně přeměněný a silicifikovaný křídový pískovec (xenolit z bazaltového tělesa). Na vybraných místech byl přírodní kámen doplněn torkretem – betonem stříkaným na vymodelované kovové sítě, barevně povrchově sladěným s bazalty.

Hlavním pomocníkem při budování technicky velmi náročného díla se stal stavební jeřáb Liebherr s nosností 160 tun. Jednotlivé kameny, z nichž největší váží přibližně 16,5 tuny (tefritový sloup z Dubičné o výšce 4,7 m a průměru 1,4 m), byly transportovány až na vzdálenost 25 m. Bazaltové sloupy a bloky upevňují chemické i mechanické kotvy a kovové profily L. Menší sloupy jsou k železobetonovým stěnám přichyceny nerezavějícími kovovými kotvami a shora navíc čepovány.     

Rozdílné vlastnosti využitých vyvřelin (velikost, odlučnost i barevnost) umožnily kompoziční rozčlenění díla i jeho rytmizaci. Hlavní typy hornin zastoupené v centrálním skalním defilé – sloupcovitý tefrit z Dubičné a čedič ze Žandova vytvářející sloupcovité svazky – opticky spojuje poloha kulovitě odlučných bazanitů z Libochovan. Autor tak vytvořil logické celky, upomínající na odlišné vlastnosti jednotlivých lávových příkrovů a žil vyvřelin v přirozených výchozech. Jemné členění, plasticita i přirozené sloupcovité protažení bazaltů  budí zdání kamenického opracování a mohou též evokovat gotickou vertikalitu. Estetický dojem umocňují odrazy věžovitého skalního města na vodní hladině. Členitý areál umožňuje pozorování z různých stran, a to jak pod hladinou, v úrovni hladiny bazénu i z různých výšek. Monumentální dílo z neopracovaného kamene, jehož celková váha dosáhla přes 1100 tun, imituje domovinu lachtanů – rozeklané skalnaté pobřeží Jižní Afriky. Jak si na nový domov zvířata zvykají (dva z celkem pěti lachtanů jsou potomky zmíněného Gastona), mohou návštěvníci pozorovat od 23. května 2009, kdy byl areál slavnostně otevřen.

Jan Zavřel

zdroj: www.revuekamen.cz

Líbil se vám článek?

ano: 143     ne: 123

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb