přeskočit na hlavní obsah

Baroko v Čechách

/up/images/featured/images/Baroko.jpg
První podněty barokního slohu se objevily za vlády Rudolfa II. Avšak tento umělecký sloh se v českých zemích nejvíce rozvíjel v 17. století. Toto století bylo ovlivněno řadou válečných konfliktů, i přesto malířství a architektura dosáhla vysoké úrovně a dokonce obohatila tento sloh o nové prvky přizpůsobené českému prostředí. Na venkově se budovaly kostelíky a selské statky, které později daly vzniknout tzv. Selskému baroku, které se projevilo o dvě století později především v jižních Čechách. Baroko zaznamenalo navrácení se zpět k Bohu a tedy i nadpozemským hodnotám. Vyznačuje se především odklonem od přírody a zaměřením se na vlastní duši. Dalšími typickými prvky jsou mysticismus, dramatické napětí, plastičnost díla, expresivnost výrazu, využití světla, asymetrické tvary, naturalistická konkrétnost a v neposlední řadě také pohyb – dynamika, což je patrné především na barokních sochách a stavbách. V architektuře se nejvíce projevily tyto prvky: drahé materiály, kopule, křivky, eliptický půdorys, reprezentativní schodiště a monumentalita, které měli ohromit člověka a reprezentovat bohatství a moc. S navrhováním a řízením staveb se potýkali otec a syn Dienzenhoferové, G. B. Alliprandi, J. B. Santini-Aichl, F. M. Kaňka a další.

Řada významných barokních architektů (A. Spezza, N. Sebregondi a G. Pieroni) našla uplatnění pod Albrechtem z Valdštejna, který v době třicetileté války nechal vybudovat několik staveb. „Ze sakrálních staveb, jejichž výstavbu Valdštejn inicioval, je nejznámější farní kostel sv. Jakuba v Jičíně, který je první centrální kopulovou stavbou v Čechách.“ (Vlček, 2006, s. 236) Avšak nejznámější stavbou je jeho Valdštejnský palác v Praze, který byl budovaný v podhradí. Můžeme se zde setkat s architektonickou novinkou českého prostředí, kterou byla konstrukce hlavního sálu – ten prostupoval dvě podlaží. Na průčelí domu není možné rozeznat, kde se tento hlavní sál nachází a dokonce ani schodiště, u něhož byl použit systém oken přetínajících mezipodesty. Nezanedbatelnou součástí tohoto paláce je i zahrada, která byla v této době považována za luxus, navíc byla vyzdobena sochami Adriaena Vriese.

„Barokní architektura se vyznačuje velkou zdobností, nadýchaností, dynamickými tvary, ornamenty, vlnitými křivkami (patrné na průčelí a římsách) a osovou souměrností většiny staveb. Kromě kostelů vznikaly nebo byly přestavovány šlechtické zámky, jež obklopovaly francouzské zahrady - pravidelný půdorys.“ (Honomichl, 2009) Architekturu je možné rozdělit do několika oblastí – církevní památky, feudální sídla, prostředí měst, sochařství a lidová architektura.

Církevní památky zahrnují nejen kláštery, kostely, kaple, ale i Boží muka, sochy a obrazy. Nejvíce známé jsou pražské barokní stavby – Chrám Panny Marie Vítězné na Malé Straně, Chrám sv. Mikuláše, kostel P. Marie Sněžné, Loreta na Hradčanech nebo Strahovský klášter. Dále pak poutní místa jako jsou Svatá Hora u Příbrami, Klokoty u Tábora, kostel Jména P. Marie ve Křtinách, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře nebo Velehrad.

Barokní architektura šlechtických sídel je komplikovanější, protože mnoho hradů a zámků prošlo během staletí několika proměnami a přestavbami.  Konec 17. století však přinesl nové podněty, kdy se začínají stavět nové zámecké objekty nebo alespoň dostavby. Přistavovali se kaple nebo divadelní budovy. Snahou bylo začlenění zámku do krajinného prostoru. „Vrcholné baroko zdůrazňuje právě urbanizující složky krajiny, jak tomu bylo v případě areálu zámku a lázní v Kuksu, koncipovaném hrabětem F. A. Šporkem, či v jádru Lichtenštejnské domény na jihu Moravy mezi Lednicí a Valticemi.“ (Burian, 1993, s. 164)

V prostředí měst se významným prvkem stala především sochařská tvorba – mariánské a morové sloupy, fontány a kašny. Sochařství bylo ovlivněno především sochařem Matyášem Bernardem Braunem a rodinou Brokof, kdy tvořil nejen otec, ale i jeho dva synové. Nejznámější z nich je Ferdinand Maxmilián Brokof autor několika soch na Karlově mostě. Pro barokní sochy jsou typické rozevláté šaty. Také úprava průčelí městských domů v rozvrhu okenních os pomohlo k novému řešení štítů a atik. Nejvíce se baroko projevilo v Praze, ale i v jiných městech byl znát vliv baroka – Olomouc (sloup Nejsvětější Trojice, Ceasarova kašna), Brno (Merkurova kašna) a Kroměříž (kašna v Podzámecké zahradě). V Telči na náměstí s renesančními domy se můžeme setkat s barokními a rokokovými úpravami průčelí.

Použitá literatura:

BURIAN, Jan. Baroko v Čechách a na Moravě. 1. vydání. Praha : BB / art, 1993. 375 s.
HONOMICHL, Jiří. Metodický portál, Digitální učební materiály: „Barokní architektura a sochařství v Čechách“ [online]. 16. 07. 2009. [cit. 22. 12. 2010]. ISSN 1802-4785. Dostupný z WWW: .
VLČEK, Pavel. Dějiny architektury a baroka. 1. vydání. Praha : Nakladatelství ČVUT, 2006. 286 s. ISBN 80-01-03407-0.

Líbil se vám článek?

ano: 207     ne: 151

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb